Povodí Vltavy ohlásilo, že od 4. do 7. října (V pátek sedmého by se mělo už napouštět) má být snížená hladina na přehradě Kamýk zhruba o pět metrů. Toto snížení bylo potřeba kvůli skenování prostoru pod hrází v souvislosti s výstavbou povodňových bezpečnostních přelivů. Jiné snížení je avizováno v Harmonogramu, tam ale podle porovnání s vodočty půjde jen o to, že hladina nepůjde na víc, ne běžné provozní denní maximum. Normálně tam bývají výkyvy plus jeden metr a ty by být nemohly. V noci na 4. října začalo vypouštění Kamýka a ve dvě odpoledne bylo vypuštěno. Hladina 277,88 m.n.m.
Vzal jsem tedy svou věrnou cedrovou kánoe a vydal se k řece. Pojeďte se mnou na výpravu upuštěnou přehradou. Doporučuji otevřít si k tomu nějakou slušnou mapu, třeba ZDE. Fotky jsou z různých plaveb kvůli vhodnému světlu na různá místa, tak jsou seřazené jak by šly za sebou po proudu dolů.

Pod hrází Orlíku, lávkou a i dál pod ústím Líšnického potoka většinou bylo vidět holé kamenné dno. Tu trochu průtoku tvořily vody Líšnického potoka a zbytky vody vytékající z břehů pod obvyklou úrovní vzdutí. Za dob plavby vorů a šífů prý býval problém s nánosy z Líšnického potoka, které vytvářely ve Vltavě nepříjemné mělčiny. Pokračovat ve čtení „Přehrada Kamýk za odlivu“
PILCHOWICKÁ PŘEHRADA
VODÁCKÁ VÝPRAVA U PŘÍLEŽITOSTI 110 LET OD ZPROVOZNĚNÍ PILCHOWICKÉ PŘEHRADY

Začínáme na pomalu se rozpadající dřevěné / hrázděné zastávce Pilchowice Zapora (Pilchovice Přehrada). Pokračovat ve čtení „PILCHOWICKÁ PŘEHRADA“
Singl maraton 2022
Celkem narychlo jsem vyhlásil zkušební první ročník Singl maratonu pod heslem „Každej za svý!“. Ale i tak se přihlásila řada borců.
Konečně příležitost ukázat, co je ve vás, když vás nebude zdržovat ten druhej mamlas, se kterým jezdíváte na závody. Stejně se celou cestu jen veze, ještě frfňá a vy to za něj musíte vodřít celý.
„Koukni na tu fotku, jak má pádlo nad hlavou – a to ho musím celou cestu vézt.“
„Mám zvedlý pádlo pro záběr, celou cestu jsem vezl já tebe, jen tam ležíš na pádle.“
„Dyť tam vepředu celou cestu jen fotíš, nebo svačíš!“
„Musím občas dobrat kalórie, abych tě s tvojí váhou do toho cíle dotáh!“
Takové rozhovory slýcháme, nebo čítáváme po závodech i od předních borců. Ale tomu je teď konec. Respektive je příležitost učinit tomu přítrž a ukázat si hů is hů, neboli kdo je ten namakanej a kdo se jen veze.
V pátek večer jsme se sešli v Malé Skále ve vodácké ubytovně pořádající agentury Sundisk. Krom vyjasňování detailů závodu, dobrého jídla a pití jsme se věnovali zejména hudbě.

Pokračovat ve čtení „Singl maraton 2022“
Singl maraton 2026
Maraton singlů na jednotné lodi – Samba
18. dubna 2026, Malá Skála
Pořádáme ve spolupráci s agenturou Sundisk.
Trasa 35km po Jizeře z Malé Skály do Mnichova Hradiště, pokud to hydrologické a jiné podmínky dovolí. Mapa závodu zde

Plagát ke stažení pro tisk ZDE
Nepočítáme s podporou na trati, protože to stejně závodníci moc nevyužívají a na některých maratonech občerstvovačky ani nejsou, ani s velkou parádou v jako vystoupení kapel a mažoretek cíli, nicméně medaile budou. 🙂
V cíli bude připraveno občerstvení a bude zajištěn odvoz závodníků i lodí na start.
Ubytování je možné po vandrácku v prostorách Žluté plovárny na Malé Skále, nebo pokud chcete větší komfort ve vodácké ubytovně, nebo penzionu, tak kontaktujte Martina na adrese Bauer@sundisk.cz
Pokračovat ve čtení „Singl maraton 2026“
Na kanoi čtyřmi státy (štyrma státama)
Přihodila se mi taková věc – práce na architektonickym modelu do Kroměříže. No pokud by to někoho moc zajímalo, votom modelu je víc ke čtení třebas tadyk. No a jak nerad sedim f autě jen tak hodiny kulivá jednomu oučelu a rád spojuju cesty, taxemsi řek, že když už tam budu, tak si sjedu nějakou tu řeku. Koukám na mapu a vona tam teče Morava, vocaď imrvére sjízdná. Po instalaci a zejména fší tý slávě s vodhalovánim (modelu) semse zas převlík z kvádra do vodáckejch letních hadrů a přespal na břehu řeky za městem.

F úterý ráno ještě byly nějaký vyřizovačky s městem a pak nákupy, no stejně pršelo. Ale za posledníma kapkama deště jsem se hned spustil. Teda spustil z ulice po strmý navigaci pod autobusákem do řeky.

No bylo eště pošmourno a ten průjezd korytem krz město žádná moc paráda, tak snad se to časem zlepčí. No tak nějak semse doploužil až k jezu Bělov.(Sapwood willage) Pokračovat ve čtení „Na kanoi čtyřmi státy (štyrma státama)“
Kanoe „wood & canvas“ (I)
Už v 17. storočí francúzski voyageurs prevádzkovali obchodné trasy od rieky St. Lawrence na východnom pobreží Kanady cez Veľké jazerá až po povodia riek Mackenzie a Mississippi.
Dopravným prostriedkom, ktorý umožňoval tok bobrích kožušín, železných sekier a sklenených korálkov naprieč severoamerickým kontinentom bolo indiánske kanoe, ľahká a obratná loď z prírodných materiálov.

Francúzski Kanaďania v 18. storočí

Indiánsky lovec, koniec 19. storočia
Dřevolodní mrcasení 2022
„Věř mi, můj mladý příteli, není nic, absolutně nic alespoň z půlky tak důležité, jako obyčejné mrcasení na lodích“
Kenneth Grahame, Vítr ve vrbách

Po úspěchu loňského ročníku Srazu stavitelů dřevěných lodí jsme se rozhodli letos navázat a tak vytvořit tradici.

Sešli jsme se tedy na břehu Jizery v kempu Zrcadlová koza. Páteční večírek, vítání, vyprávění, samozřejmě hodně o zážitcích z našich lodních dílen za poslední rok, nějaká ta živá hudba… Ráno pak prohlížení nových lodí, které tvůrci stihli dodělat tak akorát na akci.

David ještě ráno „zavařoval“ švy na své březové kanoi. Ty jsou zalepené směsí smůly a rozdrcených uhlíků, kterou lze takto rozžhaveným klackem a foukáním natavit a opravit.
Pokračovat ve čtení „Dřevolodní mrcasení 2022“
Když trampové vítězili na olympiádě
Spousta vodáků byla a je zároveň i trampy a naopak. Obliba vodáctví – bohužel i ta komerční dělající z našich řek celou řadu vodních D1 – k nám nespadla jen tak najednou z čistého nebe. Předcházela jí totiž dlouhá, náročná a slavná historie, kdy vodní trampové vítězili na Mistrovstvích světa a Olympiádách.
—————————–
V kaňonu Sázavy, partie u Arroya, rok 1930

Nejstarším naším známým rekreačním vodákem byl renesanční šlechtic Petr Vok z Rožmberka, který si jednou usmyslil, že na lehké loďce, speciálně pro něj postavené, spluje Vltavu z Českého Krumlova až do Prahy. Na této plavbě se málem za bouře utopil, ale byl na poslední chvíli – podle záznamů v písemnostech Vyšebrodského kláštera – zázračně zachráněn. O něco později se na českých řekách a rybnících proháněl na podivném plavidle rytíř Zachař z Pašiněvsi. Na svých cestách po světě se dostal až mezi Eskymáky, u nichž se seznámil s kajakem. Plavidlo ho natolik zaujalo, že si po návratu do Čech kajak postavil. Vzbudil tím náležitou pozornost a obrázek rytíře pádlujícího v kajaku se stal dokonce i náplní znaku, který mu udělil král.
Na další rekreační vodácké plavby si naše řeky musely počkat dlouhá léta. Teprve v roce 1881 pluje po Vltavě z Českých Budějovic do Prahy veslice s posádkou čtyř anglických sportovců. Jeden z nich, jakýsi W. A. Green napsal do časopisu Richmond and Twickenham Times reportáž z této cesty, kterou zakončil větou, později hojně citovanou v českých turistických průvodcích: Ačkoliv jsme poznali v Evropě mnoho horských a údolních krajin, všichni jsme se shodli, že tato daleko předčí všechno, co jsme z toho druhu kdy viděli.
První kánoe na české řece
O tři roky později nastává významný den v historii našeho vodáctví. Opět v tom „měli pádla“ Angličané, přesněji dva obchodníci se závodními koňmi Stewens a Bradley. Pokračovat ve čtení „Když trampové vítězili na olympiádě“
Mrazivý Orlík
Tak jsem se tak zmínil na těch internetech, jestli by někdo nechtěl narychlo na takový zkrácený víkend na Orlík. V sobotu po obědě vyrazit a v neděli se okolo oběda vrátit. No my partu měli vmžiku fit a tak jsme mohli vyrazit.

Sešli jsme se na smluveném místě u přehrady a v vyrazili podle plánu na sever, s větrem v zádech. Jirka na bajdarce s dřevěnou konstrukcí potaženou plátnem, já, na mojí věrný Cedrofce a Láďa a Buchťák na kanoích z papundeklu, co se mu říká Royalex. (Skvělý kánoe, světová technologická špička)
Pokračovat ve čtení „Mrazivý Orlík“
Košátecký potok
50 dní … před takovou dobou, jsem se naposledy sklouznul na vlnách. Posledních pár dní už to svědění prstů bylo snesitelné čím dál míň, a tak při plánování jarního vyvezení části našeho přístavu vodních skautů v Brandýse nad Labem, padlo oko na vody, které jsem naposledy jel před neskutečnými sedmi lety. Společně s bandou Neratovických skautů, tehdy v rámci jejich předvánoční plavby. Košátecký potok. Termín pro plavbu s oddílem je 19. březen, ale to je až za měsíc… No a co?! Co bych to byl kapitána přístavu, abych bral mladé na nevyzkoušený tok – sedm let je dost dlouhá doba.
Celý pátek 18. února se po Messengeru domlouvám s Honzou, kolegou z vedení, že by vlastně bylo fajn sjet si to dřív, a ne až s celou skupinou. Jenže na zítra je předpověď taková všelijaká. Má být sice slunečno a poměrně teplo, ale zároveň je výstraha před silným větrem – v nárazech až 70km/h. Na odpolední oddílové schůzce ještě domlouváme detaily zítřejší akce. No nic, slovo dalo slovo a s dohodou sejít se v sobotu ráno na loděnici a tam se rozhodnout, se v pátek večer rozcházíme.
Plán je následující – sraz v 9:30 v Brandýse na loděnici. Honza se synem na jedné a já v singlu na druhé kanoi. Start pod silničním mostem v Přívorech, cíl pod železničním mostem přes Labe v Neratovicích. Délka plavby 6km. Odhadovaný čas plavby 2,5h. No prostě pohodové jarní projetí a protažení. Doma ještě vymyslím záložní plán s manželkou – kdyby to fakt nešlo, zavoláme od prvního místa někde u silnice a necháme se odvézt autem.

Pokračovat ve čtení „Košátecký potok“
