Vítejte na stránkách převážně věnovaných pádlování neklidných jezdců na klidné vodě.
Pro možnost komentářů je potřeba rozkliknout příslušný článek.

Skeg Vertex

Ahoj, jen taková v podstatě krátká poznámka. Setkávám se často s tím, že lidi jezdí turistiku na starých kajacích Vertex a jim podobných. Lodě jsou to celkem rychlé, ale mají jednu nectnost. Jsou dost přetáčivé. Jakmile to člověk rozjede, tak se loď začne přetáčet do hodin, musí se to pořád hlídat a zejména pro děti je to otrava. Toto jsem vyřešil úspěšně už u asi pěti lodí mých, nebo mých kamarádů. Řešení je celkem jednoduché. Buď na pevno přilaminovat (hodnota těchto lodí už je jen užitná, není co ztratit, jen získat) , nebo vytvořit „futro“, s držákem kormidla na zádi, neboli skegu. U většiny modelů jsem řešil zajištění ve sklopené a vyklopené poloze gumou od trenýrek. I s takovou malou ploutvičkou najednou kajak jede krásně rovně bez zlobení. Pokud je potřeba zase točivost, skeg se vyklopí nahoru. Toto řešení je i odolné vůči přejíždění překážek, držák je nahoře a skeg se vyhne. Zatím všichni uživatelé byli spokojení a mnohem lépe se jim jelo takováta běžná turistika. Výrobu takového skegu zvládne i průměrný kutil. Zkusím o víkendu vyfotit ještě lépe jiné mnou vyrobené skegy.

Chobotnice

skeg vertex

Sundavací a zastamdací skeg na dětském kajaku

Papírová kánoe Dobrodružství

 

Po úspěšném projektu Cedrofky II., která se ukázala být tím, co jsem si u designéra zadal, tedy rychlým singlem, schopným vézt vybavení na týden, ale i rychle jet v závodech jsem si říkal, zda nenastal čas posunout se ve vratkosti a rychlosti. Cedrofka je dlouhá 17´6“ a široká 26“. Úpravou jejího tvaru nakreslil jsem si v počítači model, který při délce 19´7“ má šířku 23,5“. Hmotnost lodě nakonec vyšla na 28 kilo.

Cedrových lodí už jsem udělal několik a chtěl jsem zkusit něco nového. Léta mne zajímaly informace o starých kajakách s papírovým potahem. To ale byly spíš lodě s dřevěnou kostrou a papírovým potahem místo plátěného. Nakonec jsem k tomu ale přistoupil po svém, s využitím tradičních technologií využívaných v divadle. Dávno před nástupem laminátu se dělaly samonosné skořepiny menších kulis a rekvizit vrstvením papíru a lepidla, dříve nějakého klihu nebo škrobu.

Vyplotroval jsem si tedy polotovary na polystyrenové kopyto, navlékl je na silnou rovnou fošnu, aby kopyto drželo tvar a opracoval ho do podoby budoucí lodě. V oblasti okrajů, budoucích bortů jsem formu o centimetr protáhnul aby se pak dal roztřepený okraj skořepiny oříznout.

papírová kánoe, Paper canoe, mold
Materiál na apolystyrenové kopyto – glued sections for styrofoam mold

Hotové kopyto jsem odseparoval, aby se na něj skořepina lodě nepřilepila. Použil jsem izolepu a polepil s ní kopyto proužek po proužku. Kopytu s jednodušším tvarem by šlo i omotat úzkou strečovou folií. Současně jsem řešil, jaký papír na stavbu použít. Je potřeba nějaký papír většího formátu, silný a čím méně hlazený, tím lepší. Což je dnes trochu problém. Chvilku mi napadlo sehnat staré výtisky pověstného Rudého práva, ale pak jsem se hluboce zastyděl, trochu si vnitřně nafackoval, že na takovém materiálu se nedá plout a pátral dál. Nakonec jsem objednal z antikvariátu štosy a štosy rodokapsů z devadesátých let. A taky všechnu zásadní dobrodružnou literaturu, v co nejodrbanějších a nejlevějších exemplářích. Seton, Verne, May, Foglar, Štorch… A v těch knihách ilustrace od Zdeňka Buriana i jiných. Z knih i rodokapsů jsem pečlivě vystříhal ilustrace. Zde bych chtěl podotknout, že jsem před akcí měl s tím značné dilema, vztáhnout ruku na knihu je samozřejmě svatokrádež, na druhou stranu použil jsem tituly a vydání kterými jsou antikvariáty zavaleny a které přes svou zásadnost jsou prakticky neprodejné. Beru to jako pomník dobrodružné literatuře, zásadním dílům která formují dobrodružného ducha.

papírová kánoe, Paper canoe
Vybírání obrázků – choosing pictures

Lepení papírových vrstev. Na lepení papíru jsem vyzkoušel na vzorkách několik různých lepidel a došel na to, že i vodovzdornými disperzními lepidly třídy D3 jsou značné rozdíly. levnější značky po namočení sice držely, ale zbělaly. Nakonec jsem objednal galonovou konev lepidla Titebond III, které vypadalo z testů nejslibněji. První vrstvu jsem lepil z ilustrací, ale obrázkem dolů, aby později byly pohledové na vnitřku lodi. Pak nastal čas pro rodokapsy. Na jednu vrstvu padly dva. Natřel jsem si vždycky štos listů, nechal zvláčnět a nasáknout lepidlem a po chvíli lepil a přihlazoval na kopyto. Maximálně dvě vrstvy denně, aby vše stíhalo prosychat. Poslední, sedmnáctou vrstvu jsem lepil zase z ilustrací, tentokrát pohledovou zvenku. Na bocích a koncích je 17 vrstev, na dně asi dvacet. Skořepina 17ti vrstev má sílu asi 2,5mm, tedy zhruba 0,15mm na jednu vrstvu. Jedna vrstva nalepit a pořádně přihladit trvala asi hodinu. Po dolepení papíru  nastala pauza na prosychání, která se skrze zvraty osudu protáhla na víc, jak rok.

papírová kánoe, Paper canoe
lepení vrstev rodokapsů – gluing paper layers
papírová kánoe, Paper canoe
Lepení vrstev rodokapsů – gluing paper layers
papírová kánoe, Paper canoe
Polsytrenová forma s dřevěným nosníkem – styrofoam mold with wooden beam
papírová kánoe, Paper canoe
Lepení… – gluing…
papírová kánoe, Paper canoe
Obálky rodokapsů na zpevňující vrstvě dna – novel covers for extra layer on the bottom
papírová kánoe, Paper canoe
Lepení obrázků na poslední pohledovou vrstvu – gluing the last layer with pictures

Když nastala konečně vhodná konstelace, zlehka jsem trup obrousil, očistil a přelaminoval stejně jako Cedrofku tenkou vrstvou epoxidového laminátu. Původně jsem si říkal, že by to mohl vydržet papír samotný, leč nakonec jsem mu takovou důvěru na našich řekách nedal. Možná kdyby se plulo opravdu jen po přehradě bez kontaktu se dnem.

papírová kánoe, Paper canoe
Laminování vnějšku – glassing outer side

Použil jsem tkaninu gramáže 180g/m2, jeden velký kus přes celou loď a pak ještě jednu vrstvu na dno. Když pryskyřice dost vytvrdla, vyjmul jsem postupně segmenty formy.

papírová kánoe, Paper canoe
Vyndavání segmentů formy – removing the mold sections
Ilustrace po přelaminování a další vrstvě pryskyřice. – pictures after glassing and one more layer of the resin

Během tvrdnutí laminátu jsem si slepil Vnější borty. Vnitřní vrstva je z bílého topolu, co jsem zrekvíroval a doma nařezal na prkna minulou zimu z úplňku a vnější je z mnoho let vzduchosuchého jasanu. Ani jedno nemělo šest metrů, tak jsem musel použít šikmé přeplátování a slepit to z dílů.

papírová kánoe, Paper canoe
Lepení vnějších botů – gluing outer gunwales. Ash and white poplar wood

Borty jsem nalepil na epoxid a přisponkoval čalounickou sponkovačkou na široké sponky.  Loď tím dost získala na pevnosti a konkrétním tvaru

Sponkování vnějšího bortu – I used staples to attach the outer gunwales and to fix them till the epoxy cured.

Pak jsem zarovnal přebytečný papír nejdřív přímočarou pilou a pak napřesno frézkou.

Zarovnávání přečnívající skořepiny. – Trimming remaining paper shell

Protože mám stále málo svěrek, lepil jsem vnitřní borty (na epoxid) postupně, jednu stranu a druhou. Vnitřní borty jsou z jasanu.

Lepení vnitřního bortu na epoxid – Epoxy guling the inner gunwale. Ash wood

Zatím co tuhlo lepidlo na bortech tak jsem polepil obrázky polotovary na přední a zadní palubu. Základ je topolová překližka 4mm.

lepení obrázků na paluby – gluing pictures onto the decks.

Přilepené borty bylo potřeba obrousit, ofrézovat a kam se nedostala frézKa, tak ohoblovat.

Hoblování hrany na vnitřním bortu – Planning the edge on the inner gunwale

Poté přišlo na řadu broušení vnější strany lodě. Laminát byl přetřený ještě jednou vrstvou pryskyřice. Je potřeba dávat pozor, aby se člověk neprobrousil zkrz tenkou vrstvu skla. Taková místa by neměla pevnost. Po broušení následovaly dvě vrstvy epoxidového laku.

Broušení laminátu – sanging the fibrglass

Na některé prvky jsem použil magické dřevo bezinky – Bezu černého. Mimo jiné vlastnosti má i zajímavou kresbu.

Kresba bezinky – interesting grain of the Elderberry wood used for the seat and thwart

Dodělal jsem tu spoustu drobností jako šprajc, sedačku včetně uložení,  vlepil paluby, obrousil a nalakoval vnitřek a mohlo se jít na zkušební jízdu.

papírová kánoe, Paper canoe
Poprvé na vodu – the first touch of water

No nebudu vám lhát, že je ta loď kdovíjak stabilní. Jo, když je užší o dva palce než Cedrofka II., tak je logicky i vratší. Ale dá se to usedět normálně.

papírová kánoe, Paper canoe
Loď neni uplně stabilní, ale dá se to. – The canoe is „quite tippy“

papírová kánoe, Paper canoe

Když jsem začal přemejšlet o jméně pro tu loď, tak jsem došel na to, že se bude jmenoavt Dobrodružství. Jednak je doslova tvořená dobrodružnými příběhy a druhak to má vztah k předpokládaným jízdním vlastnostem, zejména stabilitě.

„Rychlá, stabilní, točivá, výtlačná, hravá“  nenene, tenhle marketingový bullshit mix a mantrů výrobců lodí nebudu k té mé zkoušet psát. OK, je rychlá. Hravá, no řekněme, záleží jaká hra by to měla být. Ale rozhodně není točivá. Na otočení na rozumné ploše je potřeba kombinovat různé záběry. Nejlépe široký záběr okolo lodi a hlavně přitažení vepředu na vnitřní straně zatáčky.
Nicméně kdo by měl zájem o takovou loď, tak můžu vyrobit jakýkoliv tvar nebo rozměry lodě s použitím literatury nebo obrázků na různá témata. Infocena je cca 40.000Kč.

papírová kánoe, Paper canoe papírová kánoe, Paper canoe papírová kánoe, Paper canoe papírová kánoe, Paper canoe

Držáky sedačky jsou z bílého topolu a bezinky, sedačka z bezinky a trošky jasanu.

papírová kánoe, Paper canoe

Lem paluby a zároveň madlo na nošení je z bílého topolu.

Následuje ukázka některých  obrázků z lodě. Jako první obrázek který předchází jedné z nejzásadnějších a nejcitovanějších vodáckých scén literatury.

Tady vlevo  vedle kolegy Livingstona je vidět skladby na bortu lodě. jasan 6mm, bílý topol 8mm, papír 2,5mm, jasan 6mm.

Takže loď mám hotovou a můžu s ní vyrazit na vodu a zažít pořádné Dobrodružství.
Krom hodnoty příběhu obsaženém v použitém materiálu z románů Setona, Maye, Vernea, Štorcha a dalších jsem si ověřil tuto technologii. Teoreticky jsem ušetřil za cedrové dřevo, kdybych použil nějaký papír zadarmo a neutratil za knížky a rodokapsy z antikvariátu, tak by to vycházelo ještě líp. Zbytel lodi, tedy laminování, borty a další vystrojení už je stejné jako u cedrové kánoe.
Já vím, bylo těch obrázků fakt hodně, ale je to jednou obrázková loď.
Na závěr trocha hejbacích obrázků.

It´s made from woody paper, ash, white poplar, and elderberry wood… Some novels and cheap western magazines etc.
First I made the styrofoam mold. Then I separated it by a scotch tape. I glued 17 layers of paper (first pictures upside down, then core, some novels, and the last layer pictures again.) When it was perfectly dry, I covered it with fiberglass and finished it just like some cedar strip canoe. Two 6oz layers outside, one layer inside. The only change is, that instead of the cedar there is paper. Paper itself is good some cheap one, like paperback novels, etc. Thick, rough paper. Smoothed paper with a lot of chalk is not good for gluing. I used Titebond III. glue watered 1:1. Poured the glue onto the paper, then next and next, since I got a pile of papers soaked with glue. Soaked paper softened and it was easier to glue it onto the mold and smooth it by my hands. 

Chobotnice

Květnová pohoda okolo Zvíkova

Po prací vynucené delší pauze jsme s Lenkou vyrazili na menší vyjížďku po Orlíku. Na vodu jsme dali poblíž Zvíkova. Prve jsme se projeli kus do Zákoky Otavy, abychom si prohlédli hrad ze všech stran.

Orlík zvíkov kajak kanoe pádlování
Zátoka Otavy

Poloha hradu na ostrohu zatopeném přehradou umožňuje objet ho téměř dokola. krom úzké šíje s přístupovým mostem ke známé typické hradní věži s břitem.

Orlík zvíkov kajak kanoe pádlování
Zvíkov od východu

Pod hradem u přístaviště jsme se vyhnuli s parníkem Krumlov, který přistál zcela bez pasažérů a pokračovali jižně „proti proudu“Vltavy.

Orlík zvíkov kajak kanoe pádlování
Příprava na oběd

Že ještě nebyla přehrada úplně napuštěná, mohli jsme se zastavit na oběd na strmém kamenitém svahu, který je normálně pod hladinou. Výhled na hrad byl celkem optimální

Orlík zvíkov kajak kanoe pádlování
Příprava oběda
Orlík zvíkov kajak kanoe pádlování
Dál na cestu

Dopádlovali jsme někam k Vůsí a tam se otočili zpátky, protože předpověď srážek na radaru věstila blížízí se déšť od západu.

Orlík zvíkov kajak kanoe pádlování
Cesta zpátky

 U Zvíkova jsme se pozdravili s další partou seakajakářů a dopádlovali zpátky k autu. Celkem to hodilo asi dvanáct kilometrů, tedy taková pohodová lenošivá plavba s piknikem. Vyšlo to akorát, sotva jsem navázal lodě na střechu a rozjeli jsme se, tak začalo krápat. Nahoře na kopci a cestou Do Čimelic už to byl liják že stěrače nestíhaly.

Chobotnice

Tekoucí Vltava takhle v únoru…

Nalákáni skvělou předpovědí počasí jsme vyrazili opět směr Upper Orlík. Při nasedání bylo 12°C, z přehrady Kořensko nám pouštěli 30 kubíků vody za vteřinu, tedy asi dvakrát víc, než minule. Sešlo se nás nakonec asi 15 lodí.

V Kořensku

Prohábka mezi Karlovkou a Kořenskem viditelně pokračuje.

u ústí Karlovky

Při průtoku 30kb voda šlajsnou Nového mlýna mírně protéká, ale na sjetí lodí to není. V týdnu pustili i šplouch 50kb, to už muselo šlajsnou valit slušné množství vody.

Mírně tekoucí šlajsna na Novém mlýně

Naši kajakáři (a jeden kanoista) si projeli nezahrazenou štěrkovou propustí. Dokonce i krysa se urodila…

Nový mlýn
Pod Novým mlýnem

Za slunného počasí měla plavba úplně jinou náladu než minule, kdy bylo pod mrakem. Při vyšším průtoku plavba rychleji ubíhala, ale zas byly zalité některé peřejky a i šlajsna na jezu Rejzíkov byla zalitá a mnohem krotší.

Skalní kaplička Rejzíkov

Horní Lipovsko – tady někde byl následující jez za Rejzíkovem. Tady někde se topil Vojtěch Lanna a další lidé, když se nepodařil průjezd šífu šlajsnou. Nedaleko je na památku této události na skále vztyčený litinový kříž.  Více o této historii ztřeba ZDE. 

Horní Lipovsko

Pak už jsme jen se svižným proudem který i tady tekl až 6km/h dojeli k Podolsku. Teklo to prakticky až k mostu. Přistáli jsme a výletu byl konec. Trasa z Kořenska do Podolska má 18km a dá se v pohodě ujet za 4 hodiny, když se člověk nikde nefláká.

Podolák

No a konečně tady je takové video shrnutí, od startu v Kořensku přes sjezdy jezů po Podolák.

Chobotnice

Tekoucí Vltava takhle v lednu

Byvše dobře naladěn z koncertu světoznámé hudební skupiny Vltava jsem vyrazil s Láďou na lednový, tichý a klidný Orlík.

Vltava

Začali jsme obhlídkou v Červené – našem zamýšleném cíli. Hladina byla zhruba z půlky šířky zamrzlá.

Červená nad Vltavou vltava orlík
Červená

Pak jsme se přesunuli na start do Kořenska. Od minule se tu vyvrbila nová cedule. Naštěstí jsem pracovník a navíc vím, že případné regulace plavby se značí Plavebními znaky v souladu s Pravidly plavebního provozu. Pokud už tam chce někdo dělat oficiality, docela bych se rád dočetl, kdo tam provádí stavbu a kdo je odpovědná osoba.

Kořensko

Pod Kořenskem probíhá prohrábka koryta. U hráze samotné to skoro nebylo znát, práce jsou teď zejména mezi Neznašovem a Újezdem. Je dobré dávat pozor na případné stroje a na roxory, kterými je vyznačena trasa plavební dráhy pro bagrování. Je znát i budování tzv. Výhonů – tedy laicky kamenných hrázek, které ženou proud vody do plavební dráhy a tím brání jejímu zanášení sedimenty. Taková opatření jsou běžně vidět na Labi v Německu nebo Dunaji v Rakousku a dále.

nad Újezdem
nad Újezdem

I při průtoku 14 kubíků to tu pěkně teče.

První Řopík

Tady krom řopíku jsou vidět i původní kamenné hráze.

Druhý Řopík

Když jsme dojeli k Novému mlýnu, Láďa, jsa povahou dobrodruh se hned hotovil ku sjetí propusti u bývalé elektrárny. Já podle hesla „Prve filmovat, potom zachraňovat“ Jsem to jistil ze břehu.  Každý druhý by se tu cvaknul, ale Láďa coby zkušený jezdec ošlenaný peřejemi mnoha řek to dal výborně, ani neškytnul.

Nad Novým mlýnem

Na jezu Rejzíkov bylo znát že je vyšší než minule.  Došlo k tomu, co se dalo předpokládat, a tedy že vymíláním bahna se řeka zahloubí a jez vyspoupí víc z vody. Minule bylo sjetí jen tak, malé zhoupnutí a dnes už to houplo pořádně. Ba i to šplouchlo do lodě.

Jez Rejzíkov

Pod Rejsíkovem jsem byl zvědav, jestli nebude už aspoň trochu znát jez Horní Lipovsko, který by měl být kousek na Lannovým křížem. Nicméně ne, ještě je tam příliš mnoho bahna.

Lannův kříž

Ale o kousek níž, zhruba na úrovni Dolního Lipovska bylo znát že bahno se odplavuje. Pokud jednou bude vyšší průtok, tak to půjde třeba i rychleji.

Dolní Lipovsko

Povrch na vymletém bahně připomínal povodní poškozenou asfaltovou silnici.

Dolní Lipovsko

Okolo Dolního Lipovska byla vody zařízlá do bahna zkruba o metr. Byly tam vidět i různé vrstvy bahna nebo naplavených klacíků. Při troše trpělivosti z toho bude jednou uhlí.

Dolní Lipovsko

S přibývajícím šerem mi došla baterka ve foťáku a musel jsem začít fotit čím se dalo. Okolí Podoláku jsem nefotil, to už je pravděpodobně zdokumentované dost.

Nad Podolskem

Pod Temešvárem jsem si říkal, kdo to řádí s diskotékou na pláži, ale při bližším pohledu to vypadalo na úklid pláže od odpadků. Tedy chválihodné.

Temešvár

Se šerem jsme skončili v Červené a vydali se na cestu domů. Nakonec vás zvu ke skouknutí hejbacích vobrázků co jsme natočili cestou.

My jsme jeli 25. ledna 2020 za průtoku 13,6kb z Kořenska a hladiny 335,6mnm. Teklo to skoro k Podolsku.
O jízdě po obvykle přehradou zatopeném úseku Otavy se dočtete tady.
Pokud byste chtěli jet taky doporučuji zkontrolovat nejen výšku hladiny nádrže Orlík, ale i objem odtoku z nádrže Kořensko, někdy se taky stává že to zejména přes den zavřou úplně a trasa je na suchu. Důležité je taky dodržovat bezpečnost pohybu na vodě, nosit vhodné oblečení a plovací vestu. Vhledem k vrstvě bahna i pod stávajícím tokem by záchrana po převržení lodě byla přinejmenším obtížná. Jezy je bezpečnější přenést, zejména za vyšších průtoků.

 

Chobotnice

Berounka z Černošic do Radotína a na kole zpátky

Cestou z rozvozu zakázek jsem měl dost času, tak jsem si v této krásné zimní sezoně naplánoval sjet kousek Berounky. V Černošicích je poslední jez, nově postavený s parádní retardérkou, trvale zavřenou…. Takže pod Černošicemi to teče až po Radotínský most na pražském silničním okruhu. Ale řešil jsem, jak se dostanu z cíle zpátky k autu. Tak jsem si připravil kolejda, kolo, kus latě a trochu špagátu.

Zkouška v Černošicích

Protože sestavení a jízdu s takovou soupravou jsem ještě neměl vyzkoušené (Leda s Maňáskem, ale to je jiná liga), tak jsem vše prve sestavil a vyzkoušel ještě před vyplutím, aby případně odhalil  a vyřešil chyby v plánu.

Berounka Černošice kanoe vodák
Nasedačka v Černošicích kousek pod jezem

S tím vším a trochou vybavení pro vědeckou práci jsem se nalodil někdy po poledni v Černošicích kousek pod jezem. Nemám kolo skládačku, tak jsem vzal mého 21 let starého dobrého Superiora a udělal z něho rozkládačku. Kolo se slušně do lodi vešlo a na stabilitu to nemělo negativní vliv.

Vědecká práce někde pod Černošicemi

Cestou jsem konal mnoho zastávek na vědeckou práci (jsem vědec) a odebíral vzorky říčního sedimentu k okamžitému vyhodnocení obsahu těžkých kovů. Trochu při tom zebalo na prsty, ale nadšení pro vědu a vidina vysoce pozitivních výsledků překonává mnohé.

Peřejka pod Černošicemi

Cestou je několik na poměry Berounky řekněme prahů, peřejek. Takové cvičné peřejky třeba pro osmělení dětí v samostatném řízení lodi.

Peřejka pod Černošicemi
Nad Radotínem

Samozřejmě peřejky se střídají s delšími voleji, leč stále tekoucími.

Nějaká ves za Prahou – asi Radotín…

Postupně jsem se přiblížil k Radotínu. Tady je štěrkový práh šikmo přes řeku a je dlouhý a mělký, za malé vody se dá jet jen úplně vlevo.

Pod ústím Radotínského potoka je nejprudší peřej na úseku a jedna z nejprudších na Berounce vůbec.

Smontováno a připraveno

Kus pod Radotínem jsem uznal že pro samou vědeckou práci už je hodně hodin a rapidně ubývá světla. Tedy přistál jsem, vytáhl loď z vody a kolo z lodi, sestavil kolo, přivázal kus latě k lodi, kolejda k lodi a začal návrat zpátky k autu po cyklostezce která jde těsně kolem Berounky.

Pro jízdu na kole s lodí v závěsu po cyklostezce jsem naměřil průměr 12km/h, což není nic závratného, ale zas je to nezávislé řešení pro řeky okolo kterých jde nějakým způsobem cesta a kde jezdí veřejná doprava málo. Případně když jede člověk sám a nechce se mu nechávat loď schovanou v křoví a vracet se pro ni autem.

Chobotnice

Praha – Mělník na seakayakách 17.11.2019

Praha – Mělník na seakayakách 17.11.2019

Tradiční akce seakajakářů. Již … po … hodněkráté jak odpověděl na otázku ročníku jeho organizátor Stanďoch z HG Sportu. Tradiční splutí po Vltavě. Nebo spíš pádlování, protože samo to do Mělníka trvá fakt dlouho a ujet to za jeden krátký listopadový den po Vltavě je docela slušný výkon. Pravda bez použití plavebních komor zdymadel by to šlo klidně i za světla ale zase posezení ve zdymadlech je pěkný společenský počin a příjezd do Mělníka za tmy kdy se vyloupne z lesa a zatáčky nasvětlený zámek je ikonický. Má to koule. Jak akce sama tak ten příjezd do cíle.
Akce začala jako obvykle v sobotu večer večírkem u ohně u kanálu v Tróji v HG sportu. Hudebníci hráli na kytary bendžo a flétnu sobě i ostatním pro radost. Vedly se vodácké řeči, pilo se s mírou i přes a vůbec to byl fajn večer. V noci zlehka zapršelo a ráno nás čekalo pošmourné, ale oproti ročníkům minulý ( prý) celkem suché a teplé. Háček mi přifrčel na koloběžce včas a dobře naladěn, debl kajak zapůjčený HG sportem jsme nafasovali a šli na vodu.
Kanál okolo deváté, kdy jsme startovali ještě netekl a tak přítomní kanoisti (=Chobotnice) neblbli a nic nepředvedli.

čajová a chlebová pauza u přívozu Libčice

Cesta ubíhala fajn, jen tempo bych tedy, jet sám bez společnosti dalších, volil asi pomalejší. Celý den se nesl v duchu jedem! Ať nejsme poslední! A tak jsme hrabali a hrabali a hrabali. První pauza byla ve zdymadle Roztoky, další u Libčického přívozu. Děkuji za vynikající zázvorový čaj (neznámému kolegovi na kajaku) a chlebík se sádlem salámem a cibulí (Hadově babičce) 🙂
Zdymadlo i zdymadlo Dolany a tak jsme v něm zase proklábosili řádný čas čekáním na všechny lodě.

Zázvorový čaj v Libčicích. (A seakajakáři taky)

Postupně se objevilo i slunce a cesta ubíhala stále ve stejné duchu Ať nejsme poslední. Při startu z komory v Dolánkách jsme potkali konvoj tří lodí různé velikosti kde kapitán první z nich cca šedesátistopého parníčku vylezl na palubu a volal: „Čekal jsem nějaký parník a ono hejno 100 kajaků, máte tu nějaký rojení?“ No počet tak třikrát přestřelil 🙂

Ve zdymadle Miřejovice (Veltrusy)

 

Veltrusy
Zdymadlo Miřejovice a láďův háček Klára

Nejdelší čekání nás čekalo v komoře zdymadla v Miřejovicích (to jsou Veltrusy). I odtud jsme vystřelili hladce a cesta ubíhala už za sluníčka až před Vraňanský jez, kde odbočuje plavební kanál a jede se dál po starém korytě tekoucí řeky začalo fest foukat proti.

Kdesi pod Veltrusy
Taky kdesi pod Veltrusy

A funělo až do tmy a v podstatě až do Mělníka. Přenášení jezu respektive z kanálu pod jez roztrhalo pole a do poslední lehce peřejnaté (jsou tam tři pěkné jedničkové peřeje) jsme nastupovali už v zadní části skupiny. A proti větru se propadali a popadali skoro až na úplný konec. Funělo velmi nepříjemně třeba 6 m/s.

Přenáška u Vraňan

Vítr zmizel s příjezdem do lesa, za poslední vsí kde jakoby začalo vzdutí. Tedy vypadalo to tam tak, voda se uklidnila a postávala (možná to jen byl kontrast k větru a peřejím) až do Mělníka ten se vyloupl ve velkém stylu po levé ruce za vrcholky stromů jako světélka ze kterých se vyklubal slavnostně v barvách české vlajky nasvícený Mělnický zámek. Dorazili jsme na nábřeží vpravo pod mostem a šťastní a promrzlí se vysoukali z kajaku.

Mělnický zámek státně svátečně nasvícený…

Děkuji mé skvělé ženě že ráno přijela na koloběžce z Klecan za mnou na start a upádlovala to se mnou poprvé v životě a prý moc ráda :-). Děkuju HG sportu za loď a Stanďochovi že to organizuje a děkuji Chobotnici, který mě v akci vyprovokoval. V cíli jsem se zimou a únavou celý rozklepal, ráno jsem totiž šel rovnou do mokrého neoprenu, protože Chobotnice vymyslel plán víkendu složitější a v sobotu jsme nezačali večírkem v Tróji, ale ráno v Mělníce pádlováním do Tróji. O tom ale už tady: Jak Chobotnice jezdí Praha Mělník.

Autor: Láďa Bláha z teamů Velorama, Jezdci Apokalypsy a Líný Nutrie   

Singlové pádlo se slevou koupit

 

Druhý ročník Chobotničího Praha – Mělník.

Druhý ročník Chobotničího Praha – Mělník.

Loni Chobotnice vymyslel, že Praha Mělník je jen taková krátká vyjížďka a je škoda ji odbýt jen tak. A jel to natěžko s věcmi na spaní, v Mělníce na ostrůvku mezi Vraňanským kanálem a řekou přespal a v neděli vyrazil proti proudu zpět. Asi tři kilometry mezi přívozem a Vraňanským jezem si přenesl na zádech (batoh i své cedrové canoe najednou) a dojel zpět k autu do Tróji. (Článek k přečtení zde)
A to se mu tak zalíbilo, že na letošní Praha Mělník připadající na neděli vyrazil v sobotu s podobným plánem. Dojet autem do Mělníka, nechat ho tam, hodit loď na vodu zaplaťpánbůh už funkčního Vraňanského kanálu a dopádlovat do Tróji. Na můj dotaz Pane Lórenc ujedu to? ten šibal odpověděl, že když jsem upádloval na maňásku celý Východočeský maraton čítající skoro 70, tak bych tohle měl taky dát. I potkali jsme se v Tróji, přeskládali věci a lodě do pěnofoukačského Chobotničího transitu a vyrazili do Mělníka. Tam lehce překvapeni několika zákazy vjezdu a rozebraným mostem odložili auto a začali nabalovat lodě. Zapomněli jsme v Praze přeložit banjo a tak Chobotnice hbitě vytvořil balíček spojující banjo v tvrdém futrálu a židličku, hodil ho do lodě tu hodil na vodu skočil do ní a čekal na mě jako obvykle.

Nastupování u Vraňan

Tenhle rozdíl mezi startem kanoisty a kajakáře mě nepřestane nikdy fascinovat. Kanoista v pohorkách, olejovém kabátě a klobouku s liščím ocasem sedne do lodi a jede. To kajakář jakožto cákal a mokrouš dost dobře nemůže. Já jsem jel na tradičním grónském hadráku známém seakajakářské veřejnosti jako Kachna 1. Je to lovecká zbraň na lov tuleňů svazovaná z naplavených dřev lovci na míru a počítá se, že lovec se v podobné už narodil. Mě není malá, je mi dobře a její majitel Vítek Jindrle je ještě vyšší než já, ale límec končí v půli stehen, aby lovec měl dobrý kontakt s lodí prostřednictvím její hlavní příčky zvané masik. Ta je místo stehenních opěrek. Do lodi se dovnitř nevejde nic. A je cákalská, takže se do ní oblékám do vodácké bundy a neoprenu a suché věci a boty balím do loďáku, který pomocí Rokstraps přivazuji ke šňůrám na zadní palubu. A začíná tragická šou. Jezdím na groňáku cca rok a pořád se učím nastupovat a vystupovat. Pod loďák zasunu grónské pádlo, aby vyčuhovalo do boku a dělalo mi stabilizační plovák a pak opatrně sednu na zadní palubu a soukám nohy před sebe do lodi. To komplikuje geniální zařízení zvané seasock (mořská ponožka). Je to na límec nasazený nepromokavý pytel vedoucí dovnitř lodi, který odděluje prostor jezdce od zbytku lodi a vytváří tedy v lodi náhradu vzduchový vaků. Teorie říká, že při cvaknutí se nabere jen objem seasock a loď poplave. Praxe mě naučila že když si při neúspěšném pokusu o nasednutí nebo vysednutí naberu tak nevylévám loď, ale jen povytáhnu seasock a vyleju přes límec vodu z něj. Po obvyklém boji jsem nastoupil a vyjeli jsme.

Přicházím až od Mělníka se svým banjem sám a sám, a teď jedu do Tróje navštívit svou milou tam…

Slunce svítilo a kilometry kanálu poklidně ubíhaly.

Rozestavěný most přes kanál Vraňany – Hořín

Cestou mezi Vraňany a Veltrusy jsem jednou narazil na mělčinu a poseděl chvíli na kamenech. To je obvyklý stresový bod ježdění na groňáku neboli plátnem potažené dřevěné lodi. Když totiž vidím bílou barvu nátěru, co zůstane na kameni, po kterém jsem se svezl není to pěkná představa. Co kdyby se to proškráblo až na holé plátno? A co kdyby se to třeba i trhlo? No ale loď je to skvělá, lehká poslušná a ikonická. Mám ji moc rád. A neproškráblo a neprotrhlo.Zdymadlo ve Veltrusech vynecháváme a jez překonáváme přenáškou po pravé straně (=levém břehu) přímo z vody na stěnu kanálu zdymadla a zpět do vody nad jezem.

Vysedání u jezu Miřejovice – Veltrusy

Jedeme a počítáme čas. Za světla to nestihneme a tak si dáváme v Nelahozevsi v Maríně Vltava vývar a pizzu. Zatmíváme za skvělých červánků lehce pod komorou Dolany.

Vystupování pod jezem Dolany

Tu překonáváme přenáškou přes hráz už potmě. Super, cca polovina cesty nás čeká potmě. Ale ona se tma nekoná. Světla nevyndaváme ze zavazadel a jedeme dál protože světel je kolem řeky spousta a světelný smog Prahy se blíží a sílí každým kilometrem. Nepříjemní jsou jen rybáři svítící nám do očí a snažící se nás oslnit abychom si všimli, že existují a nevjeli do nich. Míjíme černé bóje vyznačující v černé tmě černou plavební dráhu a směřujeme ku Praze.

Vlak na zastávce Úholičky

Vrcholným zážitkem této plavby pro mě je překonání mého domácího jezu v Klecánkách (jsem z Klecan). Přenášíme přes ostrůvek do kanálu plavební komory a po obvyklém boji s pádlem, lodí, seasockem a přenesení kajaku na druhou stranu zjišťuji že nemám loďák. Vypadl mi z úvazu (nesundavám ho a nosím ho navázaný na palubě) patrně do vody. Potíž je že v něm jsou boty džíny, bunda a hlavně klíčky od auta, doklady, karty, … prostě všechno) Druhotná potíž je, že netuším kde jsem v kterých křakách vylézal. Propadám panice.
Loďák jsme našli. A ta adrenalinová dotace mě nakopla do posledních 8 kilometrů. Jedeme tedy na Prahu po celkově nejzdařilejším terénním nasednutí do gróňáku celé mé gróňácke kariéry. Ten darebák v pohorkách a klobouku s liščím ocasem, co nastupuje do lodi volným krokem, veze si v ní banjo a kterému sotva stačím, mi definitivně ujede v peřeji v místě bývalé trojské lávky. Chobotnici se peřej podaří obratným poskakováním z vracáku do vracáku celou vyjet proti proudu. Mě proud vyhodí ven a vrátí o několik desítek metrů zpět, a tak ve vracáku usazen na kameni rezignuju, vysoukám se do vody a jdu ten kousek do HG sportu pěšky. Na kraji kanálu ještě počkám na kanoistu, abych nechal Chobotnici vychutnat jeho triumfální ántré, kdy s lodí na ramenech a banjem v ruce dojde k ohni, odloží loď a pak jen sedne na židličku a začne hrát. Já si jdu sundat své cákalské oblečky, převlíct se do suchého, přidat dva svetry, dát cákalské oblečky schnout a pak teprve otevřít si zasloužené pivo a upéct tomu potrhlýmu banjistovi špekáček.
Takže Chobotničí Praha Mělník startuje v Mělníce! Kdo pojede příští ročník s námi? Magoři obojího počtu listů pádla hlaste se! 🙂 🙂 🙂
Tady najdete vieo z plavby: http://www.padlovani.cz/chobotnici-praha-melnik-2019-video/
A zde je následující popis Plavby 17. listopadu z Prahy do Mělníka

Odkazy

HG sport https://www.hgsport.cz/
Stanďoch http://www.seakayaker.cz/kdo-je-kdo-2-dil-stanoch-prdoch/
ROKstraps https://www.velorama.cz/rokstraps-commuter-stretch-strap/
Kachna 1 http://www.seakayaker.cz/kurs-stavby-gronskeho-kajaku/
Vítek Jindrle http://kachnakajak.blogspot.com/

Autor: Láďa Bláha z teamů Velorama, Jezdci Apokalypsy a Líný Nutrie   

Singlové pádlo se slevou koupit

Tekoucí Otava pod Pískem

Čtyři roky po minulé výpravě opět klesla Hladina Orlíku na milý a příznivý stav. Po splutí Vltavy z Kořenska jsme se vydali tuto sobotu na Otavu. Průtok ve Vrcovicích byl asi 7kb. Hladina Orlíka 337,45mnm.

Otava Vojníkov nízká hladina
Otava Vojníov

Za drobného deště jsme nasedli do lodí, já do svojí Cedrofky, Láďa do Hadraplánu, tady do grónského kajaku relativně tradiční konstrukce s dřevěnou kostrou potaženou plátnem, když tu máme tak málo tuleňů na kůže…  K jezu Smetiprach je to jen kousek. Jez je s opatrností sjízdný zbytkem šlajsny. EDIT: ve zbytkách šlajsny je něco, co trhá lodě nafukovací i jiné. Takže přenést je jistější.

Jez Smetiprach otava
Jez Smetiprach

Pod Smetiprachem jsme občas museli dávat pozor a hledat průjezd mezi mělčinami.  Pak jsme se dostali na vzdutí perfektně zachovaného jezu v Jistci s kamennou šlajsnou. Pod ním jsem minule řeku proudit neviděl, tehdy tam už byl volej. Na březích jsou vidět stopy po dávném přívozu.

Jez Jistec Otava
Jez Jistec

Akorát uprostřed šlajsny se zdá že je spadlý veliký kámen. Za průtoku 7 kubíků jde všechna voda šlajsnou.

Jez Jistec Otava
Jistec

Pod Jistcem řeka stále teče, ale je tu víc bahna po stranách. Nad ním asi má řeka při povodních sílu odnést bahno pryč.

Otava u Dědovic upuštěný orlík snížení hladiny
u Dědovic

Jak jsou břehy pod bahnem do kterého by se člověk rychle propadl možná i celý, dá se přistát jen kde je to strmější a bahno není, nebo je ho málo. Na takovém místě u Dědovic jsme se zastavili, abychom si pocvičili rozdělávání ohně z mokrého dříví a udělali si oběd na dřívkáči.

Naše kuchyně, vodák piknik
Naše kuchyně

Na dřívkáči naštěstí jde vařit skoro všude a spotřeba dřeva je malá a hoří v něm  i relativně vlhké. Tak jsme si ohřáli bramboračku a opekli dobré buřty z lokálního řeznictví. Od nynější hladiny to byla do míst, kde jsme obědvali docela výška, normálně tam tak bývá hladina přehrady.

Piknik u Dědovic
Piknik u Dědovic

Po kávě jsme vypluli dál. Voda stále rychle proudila s občasnou peřejkou. Zajímavé bude, až víc vymele bahno a zařízne se do něj jako kaňon. Těžko říct o kolik, jestli o metr, nebo o dva…  Každopádně vystupovat půjde ještě hůř. Na druhou stranu ani teď dobrovolně do bahna nikdo vystupovat nebude a počká si na kamenitý břeh. Tady už byla voda i solidně kalná, jak odplavovala bahno.

Zátoka Otavy
Zátoka Lomnice

Je to jako cesta do pravěku, Pluli jsme asi 11 metrů pod obvyklou letní hladinou. A řeka zase teče, proudí a šplouchá, zkrátka žije, ne jako přehrada bez života, nepočítáme-li pochybná motorová plavidla. Tak jsme dopluli na soutok s Lomnicí, kde skončil proud a začalo vzdutí přehrady.

u Zvíkova
U Zvíkova

Od Lomnice, okolo Štědronína je to už na Zvíkov kousek. Zvíkov, to je pro nás křižovatka do Y, dá se jet kam chceme. My jsme zahnuli doprava proti proudu Vltavy „Jen kdyby ti nějakej byl“.

Červená nad Vltavou most
Červená nad Vltavou

Se šerem jsme dojeli do Červené nad Vltavou. Láďa vyběhl na kopec a jel vlakem zpátky pro auto. Na venkově veřejná doprava moc nefunguje, ale toto spojení vlakem je tu příhodné.  Najeli jsme celkem 27 kilometrů (Z toho 11 otavských teklo)

Uvidíme, co hladina přehrady (má být spuštěná do Dubna),  co vymílání bahna a průtoky. Další dvě zimy by mělo být podobně upuštěno. Je pravděpodobné, že do dubna projde nějaká větší voda z oblevy nebo dešťů, třeba 60 kubíků, nebo něco takového.
Tady si můžete přečíst další článek o splutí Vltavy z Kořenska při nízké hladině Orlické přehrady.

 

Chobotnice