Romantika PRVNÍCH KÁNOÍ na českých řekách (1910)

V roce 1910 objednal Josef Rössler Ořovský až z Kanady šest kánoí, které se staly vzorem pro české výrobce a zahájily tak dodnes trvající éru vodáctví na našich řekách. Co si kamarádi a kamarádky budeme povídat – ovlivnil tím život většiny z nás, neboť na kánoi více či méně plul asi každý a pro mnohé z nás se vodní vandry staly rovnocennými vandrům toulavým.

Výše uvedená stručná informace o prvních kánoích se už roky opakuje ve většině článků věnovaným Rösslerovi Ořovskému, nebo historii vodáctví. Stručná z toho důvodu, že o těchto událostech nebylo moc dochovaných informací. Jaké však bylo moje překvapení, když jsem vloni na jaře v rámci našeho projektu digitalizace kronik v Regionálním muzeu v Jílovém u Prahy, při prohlížení zápisků a kreseb Rösslera Ořovského ve staniční knize Štěchovice, kterou zde spolu s jinými staničními knihami založil a dlouhé roky vedl, nalezl několik stran zápisků a fotografií zachycujících ty neúplnější počátky kanoistiky u nás!

Samozřejmě, že rekreační plavba po našich řekách má delší historii, než od roku 1910.

Naším nejstarším známým rekreačním vodákem byl známý šlechtic Petr Vok z Rožmberka, který se rozhodl splout na lehké loďce Vltavu z Českého Krumlova až do Prahy. Na této plavbě se za bouře málem utopil, ale byl na poslední chvíli zázračně zachráněn. O něco později se na českých řekách proháněl na kajaku rytíř Zachař z Pašiněvsi, který se s tímto praktickým plavidlem seznámil na výpravě za polární kruh a kajak mu byl dokonce udělen do erbu. Kupříkladu v roce 1881 pluje po Vltavě z Českých Budějovic do Prahy veslice s posádkou čtyř anglických sportovců. A o tři roky později si dva další angličané, obchodníci Stewens a Bradley, dovezli kanadskou kánoi se kterou spluli Malši, Vltavu a Labe. V roce 1905 si člen Českého Yacht Klubu Karel Stutzik podle zhotoveného modelu obkresleného s katalogů a cestopisných knih, nechává u truhlářské firmy Blecha a Mašek postavit první ryze českou kánoi, která měla svojí váhu. Vážila totiž 80 kg a po ní následovaly další zdokonalené a hlavně lehčí verze, aby během několika let byly na těchto kánoích sjety všechny hlavní české řeky.

Nicméně šlo o ojedinělé plavby. Ke zlomu došlo až tehdy, když z Kanady dorazilo těch zmiňovaných šest lehkých moderních kánoí, na kterých členové Českého Yacht Klubu absolvovali pravidelné organizované vodácké sjezdy našich řek, řádně popisované do staničních knih i propagované v tehdejším tisku. Jejich romantické plavby, první nadšené závody a náhle dostupné kánoe domácí výroby inspirovali další budoucí vodáky a během necelých dvaceti let se kánoe stává běžným plavidlem na našich řekách a přichází vodácký rozkvět. Ten úplně největší na Sázavě a Vltavě. Obě řeky oplývaly romantickými kaňony a místy k táboření a na březích postupně vzniklo množství trampských osad i sezónních kiosků. Pořídit si kánoi se proto přímo nabízelo. Například jen v Praze a blízkém okolí bylo v roce 1930 jejich množství odhadováno na 2500.

Ale vraťme se zpět k těm historicky cenným stranám staniční knihy Štěchovice a připomeňme si onen slavný rok, kdy to všechno začalo tak nějak „naostro“.

Hned na první pohled se jedná o těžkou romantiku. Pro začátek byly vybrány Svatojánské proudy a kánoe se dopravovaly na žebřiňáku taženém koněm od tehdy ještě malé vesničky Slapy, dolů k řece na dnes již zatopené místo Slapskou přehradou, nazvané Na Rovinkách.

Těchto prvních plaveb se účastnili Josef Rössler Ořovský, Arnošt Bürgermeister, Karel Stutzig, Carmine, Eda Bürgermeister a další členové Č.Y.K. i jejich dámy. Nepředstavujme si – při zmínce o dámách – jejich výpravy jako výletní paďouřinu. Dámy byly sportovně založené a tábořiště s postavenými jehlánky z celt a bublajícím kotlíkem na hořícím ohni jsou k nerozeznání od pozdějších trampských tábořišť.

Musela to být úžasná průkopnická romantika, hlavně na tehdy ještě nezatopené divoké Vltavě, řeky velkých pustých kaňonů, vorařských hospůdek, dlouhých peřejí a nekonečnou řadou míst k táboření.

Každá doba má svoje plusy, ale tohle můžeme našim prvním vodákům jen závidět.

Michael Antony – Tony

Příspěvek vznikl díky programu digitalizace trampských, vodáckých a skautských kronik v Regionálním muzeu v Jílovém u Prahy.

S laskavým svolením převzato z originálu na webu Trampský magazín.