Tak jako některé přitahují ženy krásné,
mě přitahují dálky nepoznané.
Alexander Mackenzie
Podíváme-li se do historie, nalézáme jasně patrné milníky, bez jejichž vzniku by nebyl člověk tam kde je. Pokud se zeptáte kohokoli na významný objev, vynález nebo dílo, dostane se Vám pravděpodobně odpovědi jako: oheň, kolo, hudba, škola, televize, internet, atd. dle momentální invence, nebo míry vtipnosti dotázaného. Samozřejmě nechci zpochybňovat uvedené, a jistě bychom jich společně mohli vyjmenovat celou řadu, ale rozhodně si myslím, že mezi tyto významné předěly bychom měli zařadit i objev kánoe.
Těžko říci, jak hluboko do minulosti bychom museli jít, abychom našli první kánoe. Když jsem si dělal rešerši informací pro tento článek. Narazil jsem na malby Libora Baláka, který se zabývá obrazovou rekonstrukcí minulosti na základě vědeckých, nejen archeologických, podkladů.
Čluny na jeho malbách mi velmi připomněly kánoe, jak je znám ze severu Severní Ameriky. Oslovil jsem ho, abych získal nějaké podrobnější informace. Jeho odpověď mě příliš neuspokojila, prý se jedná jen o pravděpodobnou spekulaci. Snad prý až na nějaké drobné předměty, které zobrazují pádla se nedochovaly žádné fyzické důkazy o existenci takových plavidel.
Uvažme ale podmínky, které v té době panovaly. Jedná se o dobu zhruba před 27 000 lety, o období evropských civilizací severského typu. Klima bylo chladnější než dnes, půda se nacházela ve formě permafrostu, porost měl zřejmě povahu tundry, možná lesotundry. Tehdejší člověk stavěl už trvalejší tábory, nicméně během krátkého léta pravděpodobně migroval za lovnou zvěří. Z toho snad mohu usoudit, že by se mu velmi hodila loďka na které by mohl cestovat během léta kdy řeky měly dost vody a zároveň vrchní vrstva půdy byla rozbahněná, jak permafrost rozmrzal a tedy nevhodná pro delší přesuny. Z takového člunu mohl tehdejší člověk pohodlně lovit zvířata u napajedel, nebo ryby a zároveň ho mohl použít k převozu úlovku, případně přivézt ze severu pazourek pro výrobu štípané industrie. Vzhledem k surovinám, které lesotundra poskytovala byl zřejmě k dispozici omezený výběr dřeva. Usuzuji tedy na stavbu nějakého plavidla s kostrou ze dřeva, potažené buď kůrou, nebo spíše kůží. Zároveň se domnívám, že tato loďka musela mít zhruba velikost nám dobře známého kánoe, tehdejší toky byly jistě mnohem peřejnatější a sezónně vodnější než dnes a loď musela být tedy obratná a zároveň musela umožňovat přenášení kolem nesjízdných peřejí a vodopádů. Z těch samých důvodu si myslím, že byla poháněna pádlem spíš než veslem, které je v těchto podmínkách použitelné jen omezeně.
Nás ale zajímá především kánoe kanadské. Přesuňme se spolu s migrujícími lovci přes Beringovu úžinu a navštivme zemi kánoí. Sever Severní Ameriky. Těžko říci, zda si lidé znalost výroby a použití kánoe s sebou přinesli, či zda ji vynalezli a dovedli k dokonalosti až zde. Faktem je, že v průběhu vývoje První Národy rozvinuli výrobu kánoe tak, aby beze zbytku vyhovovala jejich potřebám a surovinovým i výrobním možnostem. Výrobu kánoe jsem rozvedl v článečku o materiálech, nebudu ji tady již zmiňovat, za pozornost ovšem stojí, jak si indiáni přizpůsobili tvary kánoe konkrétním hydrologickým podmínkám prostoru který obývali. Kmeny, jako třeba Penobscot, žijící na východě kde jsou řeky s větším a stabilním průtokem stavěly kánoe s nižšími špičkami, delší a s větším objemem. V oblasti Velkých jezer se stavěly kánoe s rovným trupem a vysokými špičkami, pro vyšší rychlost a odolávání vlnám. Na místech, kde řeky měly málo vody, což si vynutilo časté přenášení, nebo byly peřejnaté, se stavěly kánoe s výrazným prohnutím trupu a vysokými špicemi, které zabraňovaly zalévání. Kanoe sloužilo k lovu, sběru divoké rýže, obchodu, válečným výpravám a samozřejmě také k zábavě.
Když přišli do Ameriky běloši, začali se novému prostředí alespoň částečně přizpůsobovat. Tak jako začali používat součásti indiánského oblečení, plodiny k pěstování, nebo třeba způsoby boje, přirozeně potřebovali i dopravní prostředek, který by uspěl v objevování té velké lesnaté země. Přejali i kánoe a s nimi jsou spojená taková velká jména objevitelských cest jako je třeba Alexander Mackenzie, Lewis a Clark, Daniel Boone atd. A ještě s jedním fenoménem je kánoe v těchto dobách spojena. Sloužila jako významný přepravní prostředek při kožešinovém obchodu.
Již kolem roku 1750 vznikaly v Qebecu první manufaktury, kde se vyráběly velké kánoe pro dopravu nákladu. Taková kánoe obsazená dvanácti pádlaři – voyagery uvezla až 2400kg nákladu. Možná jste viděli na diskovery kanálu Raye Mearse, který putoval po stopách těchto plavců, třeba jste se dostali k filmu od Billa Masona Voyageurs. Zde jsou popisováni poměrně romanticky, jako skupinka lidí, živících se pádlováním, která si zpívá do rytmu záběrů a občas si udělá pauzu na fajfku. Opak je pravdou, byly to pirátské časy, přepadávání a vraždy na portážních stezkách kvůli kožešinám byly běžná věc, stejně tak jako okrádání konkurenčních společností a zejména indiánů, kdy obchod probíhal formou barteru za mizerné pokrývky, tabák, alkohol, a nepříliš kvalitní kovovýrobu. Voyageři pádlovali často čtrnáct až šestnáct hodin denně, při přenášení museli nést balíky s kůžemi o váze devadesát kilo a samotné kánoe, které také vážilo kolem dvou set kilo. Doporučuji přečíst některou z knih, které na toto téma napsal Sigurd F. Olson. Kožešinový obchod jako takový skončil zhruba ve třicátých letech 20. století. Ovšem s v určité regulované formě existuje stále.
Docházelo k paradoxu. Během konce devatenáctého století byla kánoe na severu a západě ještě stále velmi běžný dopravní prostředek pro cesty do divočiny, kdežto v městech na východě se staly módou rekreační vyjížďky na klidné vodě parkových lagun. S postupem času se tedy kánoe proměnilo v to čím je dnes.
Původně publikováno na bloguČervené kanoe