Singl maraton 2024

Ahoj,

v sobotu 13. 4. se uskutečnil již třetí ročník závodu Singl maraton, aneb každej za svý… jehož celý podtitul zní:

„Konečně příležitost ukázat, co ve vás je, když vás nebude zdržovat ten druhej mamlas s kterým jezdíváte po řece a kterej se stejně celou dobu jen veze a vy to za něj musíte voddřít celý.“

 

Letos jsem se zúčastnil podruhé a byl to opět silný zážitek. Místem startu byla v 9:00 ráno Žlutá Plovárna, Malá Skála. Cílem bylo po Jizeře 33 km vzdálené Mnichovo Hradiště. Aby se závodníci dostali do cílové destinace, byla každému z nich zapůjčena plastová turistická kanoe typu Samba, na níž museli překonat celkem 7 jezů, z nichž pouze první, který se nacházel cca 300 m po startu, umožňoval regulérní splutí. Zbylé jezy byly víceméně suché a bylo zapotřebí je přenášet.

Po zkušenosti z loňska, kdy jsem do první šlajsny nespěchal a najel jsem do ní, tuším, jako čtvrtý, jsem letos start nepodcenil a první jez jsem projel v čele závodu. Sice jsem nabral trochu vody, ale bylo to určitě lepší, než abych ostatní předjížděl, obzvláště když letos v korytě Jizery nebylo moc vody.

Po pár kilometrech mě stejně předjel Tomáš Svolinský, loni druhý v cíli a na záda mi neustále dýchal Honza Chobotnice Bašta.

První jmenovaný od začátku roku poctivě trénoval před svou účastí ve 100 km dlouhém závodě Võhandu Maraton, který se jel o týden později 20. 4. v Estonsku.

Honza Chobotnice Bašta se zase připravuje na Yukon River Quest, který se uskuteční 26.-29. června za Velkou louží. Závod je dlouhý 715 km, vede neposkvrněnou yukonskou divočinou a podle Honzy může splutí trvat 40-60 hodin

 

Závodit s lidmi, kteří se poctivě připravují na takové akce nebylo nic jednoduchého. V minulém roce jsem po volném startu Tomáše povětšinu závodu neustále dojížděl (myslím, že jsem tím strávil odhadem 25 km závodu), což nejen na mělčinách stálo hodně sil a letos to nebylo o moc jiné. Když už jsem Toma konečně znovu dotáhl, což mohlo být cca na 20. km, jeli jsme bok po boku a rozhodně jsem se necítil silnější.

Ještě na jezu Březina (25 km) jsme jeli společně a já se začínal psychicky připravovat, že se bude rozhodovat na posledním jezu Hubálov (27 km), odkud je to do cíle posledních 6 km. V jednom z meandrů mezi Březinou a Hubálovem jsem však v nestřeženém okamžiku lépe najel do proudnice, díky čemuž jsem dostal Tomáše za moji vlnu, což samo rozhodlo o tom, že bych měl nastoupit. Nebyl to žádný připravovaný manévr, prostě mě to tam tak vyplivlo. Na jez Hubálov jsem tedy po 2 km dlouhém „nástupu“ dojel s malým náskokem.

Pod jezem jsem konečně využil záklek, který jsem si vezl celou cestu s sebou a v poslední fázi závodu jsem tak mohl místo pádlování v sedě předvádět pohyb, který se aspoň trochu mohl podobat pádlování na rychlostní kanoi, na nějž jsem zvyklí. Díky tomu jsem na cestě do finiše náskok trochu navýšil a přijel do Mnichova Hradiště po čtyřech hodinách pádlování jako první. Tomáš dorazil odhadem 5 minut za mnou a Honza byl necelé 2 minuty za Tomem. Loni byly rozestupy na bedně výrazně delší.

Spolu s kvalitou soupeřů roste také počet účastníků, kterých bylo letos 15! To je pomalu víc než na mistrovstvích republiky Co závěrem? Je jedno, jestli jste rychlostňák, sjezdař nebo turista. Jizera je krásná řeka, vodáci jsou skvělá parta a tenhle závod si můžete užít, i když si nepotřebujete s někým dalším poměřovat… pádlo. Pro příští rok se určitě pokusím ukecat další lidi, ať se na patnáctce pádlistů nezastavíme.