Kánoe můžeme definovat jako loď poháněnou jednostranným pádlem, obsazenou jedním či několika pádlaři, která je rychlá dost, aby překonala rozlehlé tišiny. Obratná a schopná odolávat vlnám tak aby uspěla při plavbě v peřejích. Lehká natolik, aby se dala přenášet kolem nesjízdných peřejí, nebo mezi toky. Aby splnila tyto mnohdy rozdílné požadavky, musí být vyrobena určitým způsobem a z určitých materiálů. Ponechme stranou tvary kanoe, kterým bych se chtěl věnovat v samostatném článečku a pojďme se podívat na materiály, které se ke stavbě kanoe používají.
Březové kanoe
Historicky nejstarší materiál je březová kůra. Používá se kůra břízy papírové betulapapyrifera, kůra se sloupne ze stromu, máčí se a pak se za pomoci smrkových kořínků sešívá a připevňuje na borty, dovnitř se vkládají ohýbaná žebra z červeného cedru (thujovce), které se podkládají úzkými lamelami také z cedru. Vše se utěsní směsí smrkové smůly, sádla a dřevěného popela. Jak se takové kánoe vyrábí se můžete podívat zde :http://nfb.ca/film/Cesars_Bark_Canoe/
O tom, že se rozhodně nejedná o technologii zastaralou a nepoužívanou Vás možná přesvědčí Henri Villancourt na svých stránka: http://www.birchbarkcanoe.net/
Žebrové kánoe s plátěným potahem
Někdy kolem roku 1880 se začínají stavět první kánoe potažené plátnem, stavěné na kopytě. Stalo se tak v Maine, které je dodnes s touto tradicí výrazně spojené. Vyžádala si to zřejmě situace, kdy bylo nutné zvýšit produkci a zefektivnit ji. Svou roli v tom sehrálo jistě to, že se kánoe stává i sportovním náčiním. Kánoe se tímto způsobem staví tak, že nejprve musí vzniknout kopyto. Bývá dřevěné, s kovovými podkladovými pásy pro žebra. Na tomto kopytě se pak začne stavět samotná kánoe. Nejprve se založí vnitřní bortové latě. Na ty s přibíjí jasanová nebo cedrová žebra, upravená máčením a pařením tak, aby se docílilo výborné ohebnosti. Na žebra se přibíjí texlemi obšívka z řezané dýhy. V tomto okamžiku se kánoe sejme z kopyta a potáhne se plátnem a impregnuje nátěrem. Pak následují dodělávky. Příček, srdíček, sedaček a vnějších bortových latí. Celý proces je krásně patrný zde:http://www.dakotaexplorations.com/construction.html
Laťové kánoe
Proces stavby na ohýbaná žebra je ovšem technologicky velmi náročný. Zřejmě i pro to vznikla technologie, kterou bych označil jako stavbu z latí. (Štráfkové kanoe, cedar strip canoe, pozn. red.) Staví se také na kopytě, ale to je výrazně jednodušší než v předchozím případě. Sestává se vlastně jen z několika nepravých žeber ustavených v ose a v určité vzdálenosti. Na tyto žebra se přibíjí latě s vyfrézovanou drážkou, které se mezi sebou lepí. Takto vzniklá skořepina se obrousí a polaminuje skelnou nebo kevlarovou tkaninou. Následují dodělávky bortových latí, příček, srdíček a sedaček. Stavební postup je rychlý a málo náročný na nářadí a dovednosti. Vhodný pro amatérskou stavbu.
Hliníkové kánoe
Začátkem padesátých let 20. stol. se začaly vyrábět kánoe z hliníku. Velkým průkopníkem tohoto materiálu ve stavbě kánoí byla firma grumman, původně výrobce letadel, které zřejmě s koncem války přebývala výrobní kapacita. Vyrábí se lisováním a nýtováním. Vzhledem k materiálu jsou vyráběny s objemnými vzduchovými kapsami ve špičkách. Hliníkové kánoe je odolné, objemné, velmi vhodné pro cesty do divočiny. V případě deformace při nárazu lze i hodně poničené kánoe vyklepat.
Laminátové kánoe
Vyrábějí se zhruba od šedesátých let. Materiálem jsou polyesterové nebo epoxydové pryskyřice a skelné tkaniny různé gramáže. Dnes i tkaniny z kevlarových nebo aramidových vláken, což výrazně spoří váhu. Občas se mezi vrstvy tkaniny a pryskyřice přidává nějaký pórovitý materiál(původně balza, dnes extrudované styreny), což zvyšuje tuhost trupu.Kánoe se staví do vnitřního kopyta, nejprve se nanese probarvený gel coat, který určuje povrchovou kvalitu a barvu kánoe, pak následují vrstvy tkaniny prosycené pryskyřicí, zakončuje se vnitřním gel coatem, který určuje kvalitu a estetiku vnitřku. Používají se různé druhy pryskyřic, některé tvrdnou při běžné teplotě, jiné je třeba tvrdit vyšší teplotou. Na hotovou skořepinu se dodělávají bortové latě, příčky, sedačky a srdíčka. Buď dřevěné, plastové nebo hliníkové.
Kompozitová kanoe
Plastové kánoe
Vyráběny v posledních cca 30. letech různými metodami. Buď natavování polyetylenových granulí a vstřikováním do rotující formy, nebo vrstvením fólií a „spékáním“ dohromady, případně se mezi fólie vkládá porézní materiál, který má obdobnou úlohu jako u laminátových lodí, zvýšit tuhost skořepiny. n (Vrstevný plast dříve Royalex, po skončení výroby nahrazen materiálem T-formex. Pozn. red.) Po upečení skořepiny trupu se doplňují bortové latě a srdíčka, obvykle z vinylu. Některé firmy ale nabízí i dřevo nebo hliník. Dále dřevěné příčky a sedačky. Ty obvykle dřevěné vyplétané. U levnějších modelů také z vinylu.
Royalexová kanoe
To jsou zhruba všechny materiálové možnosti, které při výběru kánoe máme. Jen letmo ještě zmíním lodě nafukovací a plátěné na tyčkové kostře. Rozhodně nepopírám jejich výhody ve speciálních situacích a při převážení, ale nejsou vhodné pro kanadský styl pádlování a nakonec ani hezké.
