Po polročnom brázdení Dunaja a ramien na mojej tmavozelenej laminátke som usúdil, že potrebujem kanoe trochu menšie a podstatne obratnejšie. Kto skúšal zatočiť so 17-stopovou Orlicou vie, o čom je reč.

Do oka mi padla 16‘ Emily z Minnesotty, replika modelu od amerického výrobcu E.M. White z roku 1920. Jej štíhly tvar a oblé dno napovedá, že bude rýchla a hojdavo stabilná a k tomu dostatočne vrtká, tak akurát na vodu okolo Bratislavy. Navyše má elegantne, no nie príliš zdvihnuté konce a kapacitu dostatočnú na 2-dňový splav pre dvoch, rovnako ako aj na sólo frajerinu v kanadskom štýle. Tajne dúfam, že ju unesiem sám a nebudem odkázaný na postávanie pred garážou a obťažovanie cudzích ľudí, aby mi pomohli naložiť loď na auto.

Stavba cédrového kanoe pozostáva zo stavby formy na kanoe a foriem na ohýbanie dreva, ohýbanie dreva, ohnutie rebier na forme, pobitie rebier pozdĺžnymi cédrovými latkami, sňatie trupu z formy, lakovanie, potiahnutie plátnom zvonka, impregnácie plátna, náteru farbou a dokončovacích prác (sedačky, vonkajšie bočnice a pod.) Pokračovat ve čtení „Kanoe „wood & canvas“ (II)“

Tak jsem právě dodělal novou kánoe podle designu Tandem Trip od Ashes Still water boats.
Délka je 17 stop, šířka 33 palců, maximální nosnost 290 kilo. Je dvojmístná, já jsem při testech klečel uprostřed, aby bylo pěkně těžiště. Podobně se klečí při krasopádlení. Tentokrát jsme fotili v Praze pod Smetanovým nábřežím, protože jsou tu zajímavý panoramata a taky jsme točili závěr videa o výrobě kánoe. To video je pro jednu nejmenovanou firmu a až bude prezentované, dám vědět i tady.
Kanoe jede jako sen,  čilá, točí kdy chci a kam chci, prostě jedna elegance.
Je na prodej, infocena 70.000Kč. Dá se domluvit na prohlídce, nebo zkušební plavbě.
Fotky i video jsou od Ládi Bláhy, kterémuž tímto zde velmi děkuji.
Z výroby kanoe bylo natáčené video pro Hornbach machr stories.

Chobotnice

Poštěstilo se mi splašit ceník lodí a dalšího vodáckýho vybavení z dob před laminátem. Třeba takový vodácký tepláky…   Celej dokument v lepšim rozlišení je ke stažení TADYK   v PDF. Rok vydání odhaduju na nějaký ranný šedesátý leta.  Vhledem k tehejší průměrný mzdě cca 1400Kčs představovaly i tehdy lodě docela slušněj majeteček.

Chobotnice

Podařilo se mi splašit dobový časopis Zápisník 61, což byla taková nalejvárna pro vojáčky. Abyste se nemuseli prodírat články a tom, jak vojín XY zadržel u hranic cizince zevlujícího u roty v Tatře 603 – autě vyhrazeném komunistickým papalášům,  Naskenoval jsem vám jen stručný návod na stavbu kajaku papíráku, který se vyskytuje na konci čísel 5 a 6 ročníku 1961.
Určitě to neni návod jak si dnes postavit kvalitní loď, ale spíš taková historická sonda z dob kdy se stavělo z toho, co bylo k mání.

 Zde si můžete stahnout ve větším rozlišení Výkresy v PDF

Po knížce Kajak papírák stále pasu a nebojte jednou ji dostanu a zkusim se podělit.

Chobotnice

Dnes jsem se vydal vyzkoušet překližkový kajak, který jsem sám nevyráběl, ale řekněme získal od kolegy z Německa, který je i autorem designu.  Je to kajak s kormidlem a hned na úvod můžu říct – nedávejte se za pedály koláčky, ať si je nerozňahňáte při prvním pokusu ostře zatočit pomocí kormidla.
 Kajak je vyrobený technologií Stitch and glue, tedy olaminovaná překližka. Je to taková kačenka, celkem rychlá, ale s důrazem na větší pohodlí a stabilitu než seakajak. Prostě se to hodí k těto stránkám. Loďka pro klidé pádlování na klidné vodě. Svižným vycházkovým tempem mi to jelo 6km/h, maximum jsem z toho dostal něco přes 8km/h, ale přiznám se, že nejsem kdovíjaký kajakář.

Je to taková letní lodička bez šprajdy, na putování po Berounce, po přehradě, zajet si přes přehradu na limonádu a podobně.

Sám bych posunul límec i sedačku víc dopředu, takhle byl kajak dost těžký na zadek, u  pádlerů kteří mají ještě více těžké tělo vůči nohám by to bylo ještě výraznější. Případně dát něco víc za záda.

Při plném vyšlápnutí pedálu kormidla loďka ochotně a rychle točí ikdyž se pořád pádluje symetricky na obou stranách.

Během testu mi začlo pršet víc, než málo, takže plánovaný delší výlet jsem odložil.

Ke kajaku jsem dostal skládací dvoupádlo se lžícovitými listy a stavitelným úhlem na nula, nebo 90° levá nebo pravá. Na můj vkus je hodně masivní. Je i dost dlouhé, možná aby se zamezilo typickému kajakářskému cákání si na hlavu, nebo v tomto případě i na nekrytá kolena.

Krásný prošívaný polštářek dává nejen extra komfort, ale je i ozdobou lodi.

Kormidlo je ovládané pedály.  Kam se šlápne, na tu stranu se jede. Chvílemi jsem zapomínal, že mám kormidlo někam otočené a snažil se to klasicky srovnat pádlem a divil se, že to nejde. Ale to je asi věc krátkého zvyku.
Pedály jsou stavitelné dopředu dozadu v otvorech hliníkových L lišt připevněných do dna. (sám bych to asi řešil víc ve dřevě) Za nimi je dekl předního zavazadlového prostoru.

Stejný dekl je i za sedačkou dozadu. Do zavazadlových prostor by se dalo v pohodě sbalit i na týden na těžko a přitom nemít v lodi žádný viditelný herberk. Od předního zavazadelníku se vejde i rozložené dlouhé dvojpádlo.

Kormidlo… Vrchní trojúhelník byl trochu subtilně konstrukčně řešený a před jízdou mi prskl. Tak jsem to provizorně vyztužil dřívkem a tavným lepidlem.

Křivky lodi jsou ladné a i jízda odpovídá heslu „Když to dobře vypadá, bude to i dobře lítat.“

Tenhle pohled mi přišel dost sexy, tak jsem ho ještě blejsknul.

Takže krom drobných řešitelných detailů s lodičkou jsem na příslušné použití spokojen. Pro mne je navíc výhoda, že se vejde těšně dovnitř auta (Transit L2H2) a nemusím ho rvát na zahrádku.
Samozřejmě vám mohu takový kajak vyrobit. Cena k doptání.

 

Chobotnice

Ahoj, jen taková v podstatě krátká poznámka. Setkávám se často s tím, že lidi jezdí turistiku na starých kajacích Vertex a jim podobných. Lodě jsou to celkem rychlé, ale mají jednu nectnost. Jsou dost přetáčivé. Jakmile to člověk rozjede, tak se loď začne přetáčet do hodin, musí se to pořád hlídat a zejména pro děti je to otrava. Toto jsem vyřešil úspěšně už u asi pěti lodí mých, nebo mých kamarádů. Řešení je celkem jednoduché. Buď na pevno přilaminovat (hodnota těchto lodí už je jen užitná, není co ztratit, jen získat) , nebo vytvořit „futro“, s držákem kormidla na zádi, neboli skegu. U většiny modelů jsem řešil zajištění ve sklopené a vyklopené poloze gumou od trenýrek. I s takovou malou ploutvičkou najednou kajak jede krásně rovně bez zlobení. Pokud je potřeba zase točivost, skeg se vyklopí nahoru. Toto řešení je i odolné vůči přejíždění překážek, držák je nahoře a skeg se vyhne. Zatím všichni uživatelé byli spokojení a mnohem lépe se jim jelo takováta běžná turistika. Výrobu takového skegu zvládne i průměrný kutil. Zkusím o víkendu vyfotit ještě lépe jiné mnou vyrobené skegy.

Chobotnice

Na Novej rok jsme si s pani Chobotnicovou vyjeli na chvíli na přehradu. Z oblíbenýho nasedacího místa v Županovicích jsme jeli kus severně, do první zatáčky a pak zpátky a kus jižně, do další zatáčky. U Zvírotic bylo něco co jsem původně považoval za plohoucí ostrov bince a jehlicí, ale on to byl ostrov opravdovej.
Další den jsem se tam vypravil znova a mezitím voda v přehradě klesla ještě o 10cm, jak na Orlíku na svátky nemleli a plnili od léta prázdnou nádrž a na druhou stranu Slapy musej pouštět na Prahu povinný minimum 40 kubíků.
Jak klesla hladina asi na kótu 267,65mnm, tak vylezla dost velká plocha ostrova těsně nad touhle kótou. Graf zde. Den předtím tam byly jen dva relativně malý ostrůvky. Nejvyšší místa protíná pozůstatek štěrkový cesty,  kdysi silnice (ne potahová stezka) okolo Vltavy. 
Cesta  je jasně patrná, štěrk je tmavší oproti rozbláceným zbytkům půdy polí co tu byly. Za tohoto stavu vody byl ostrov asi 350 metrů dlouhej. 
Na mapách kontaminace je vidět rozsah zaplavený terasy u Zvírotic s cestou zhruba středem přehradou zaplavený plochy. Víc vpravo je vidět jak je zaplavená půlka Županovic. To, co vypadá jako skluz pro lodě do vody byla dřív cesta do dolní půlky vsi. Pan Čáslavský měl při natáčení dokumentu Vltava v obrazech štěstí na ještě nižší vodu, teď tam bylo mezi Zvíroticema a ostrovem tak do 60cm hloubky.  Proto je tady v létě vyznačená plavební dráha podél původního toku řeky, na mělčině by lodě mohly snadno škrtnout. Ostrov je vidět i na letecký mapě z roku 2003, kdy se snímkovalo za zimního odlivu. 
Mezi Zvíroticema a Županovicema byl jez a na něm u pravýho břehu velikej mlejn s pilou, kterej vyhořel v roce 1928.  Něco z historie Zvírotic v době před Přehradou ZDE. 
Když jsem se post pokochal ostrovem, zajel jsem ještě jižněji,  (Ale tepleji tam nebylo), kde prakticky v bejvalým centru vsi stojí řopík.  Jedná se o objekt 126/62/A200Z. Normálně je tak metr pod hladinou.
No a to je tak nějak všechno. Moc jsem toho na kilometry nenajezdil, neb jsem zkoumal ostrov a taky foukal nárazovej vítr. Další dny začala hladina zase stoupat.

Text a foto – Chobotnice  

Jako pádlovat v dešti nebo chladi mi moc nevadí, ba spíš mi to vyhovuje, ale mrzej mně prostydlý kolena. Ony tak nějak vždycky trpěj, klečenim na dně lodi, nebo položený přes borty, v nejhoršim případě trčej někam k bradě (teda né mně). Tak jsem si spíchnul ze softshellový látky takovej přehoz přes kolena. Střih je jednoduchej a od tý doby jsou kolena v teple. Dokonce mi pod nim stihly uchnout kalhoty mokrý od šosů bundy při vystupování a nastupování. Možná by tomu někdo řikal „kočárovej přehoz“ a podobně, ale já si to libuju.

První loď se kterou jsem pořádně přičuchnul k pádlování po klidný vodě byla Cedrofka I.

Byl to design Passage Solo od firmy Northwest canoes. Krom jinejch článků se objevila i v tomto celkem zásadním stavitelským.   Cedrofka na Raft.cz  Oproti originálu jsem ji zkrátil z 15 na 14 stop kvůli cedrovýmu materiálu kterej jsem zrovna měl k dispozici. Ale pořád bylo dost místa na loďák, kytaru a tak, nebo na dítě sedící před šprajcem. 

  

Technologie byla klasická stavba z cedru, experimentoval jsem s vložením proužků javoru kvůli barvě, ale to nebylo dobrý, odlišně tvrdý dřeva vedle sebe jsou pakárna na broušení. Vnitřní bort s otvory na vylejvání byl cedrový, vnější bort z javoru, protože jsem tehdy nesehnal dost dlouhej jasan.

Najezdil jsem na ní pár set kilometrů, vesměs právě po klidný vodě, největší divočina byla dolní Sázava asi za 30kb.  Dalo se na ní i plachtit, o tom více možná později.

Dá se říct že díky tvaru dna a bortů je to slušně rychlá a přitom pohodlná a stabilní loďka na cestování. Na přehradu super, ale při opatrnym vedení i do WW2. Formu na ni pořád mám.  Těsně se ještě vešla do Transita dovnitř. Podobný loďky jsou třeba Solo trip od Ashes still water boats, nebo Denali od Ray´s dream boats.

Passage Solo: Šířka 74cm, délka 395cm, hmotnost 20kg

Pokud máte nějaké dotazy, ptejte se v komentářích budu se snažit odpovědět z plna sil. 😉