Spousta vodáků byla a je zároveň i trampy a naopak. Obliba vodáctví – bohužel i ta komerční dělající z našich řek celou řadu vodních D1 – k nám nespadla jen tak najednou z čistého nebe. Předcházela jí totiž dlouhá, náročná a slavná historie, kdy vodní trampové vítězili na Mistrovstvích světa a Olympiádách.

—————————–

    V kaňonu Sázavy, partie u Arroya, rok 1930

Nejstarším naším známým rekreačním vodákem byl renesanční šlechtic Petr Vok z Rožmberka, který si jednou usmyslil, že na lehké loďce, speciálně pro něj postavené, spluje Vltavu z Českého Krumlova až do Prahy. Na této plavbě se málem za bouře utopil, ale byl na poslední chvíli – podle záznamů v písemnostech Vyšebrodského kláštera – zázračně zachráněn. O něco později se na českých řekách a rybnících proháněl na podivném plavidle rytíř Zachař z Pašiněvsi. Na svých cestách po světě se dostal až mezi Eskymáky, u nichž se seznámil s kajakem. Plavidlo ho natolik zaujalo, že si po návratu do Čech kajak postavil. Vzbudil tím náležitou pozornost a obrázek rytíře pádlujícího v kajaku se stal dokonce i náplní znaku, který mu udělil král.
Na další rekreační vodácké plavby si naše řeky musely počkat dlouhá léta. Teprve v roce 1881 pluje po Vltavě z Českých Budějovic do Prahy veslice s posádkou čtyř anglických sportovců. Jeden z nich, jakýsi W. A. Green napsal do časopisu Richmond and Twickenham Times reportáž z této cesty, kterou zakončil větou, později hojně citovanou v českých turistických průvodcích: Ačkoliv jsme poznali v Evropě mnoho horských a údolních krajin, všichni jsme se shodli, že tato daleko předčí všechno, co jsme z toho druhu kdy viděli.

První kánoe na české řece

O tři roky později nastává významný den v historii našeho vodáctví. Opět v tom „měli pádla“ Angličané, přesněji dva obchodníci se závodními koňmi Stewens a Bradley. Pokračovat ve čtení „Když trampové vítězili na olympiádě“

Tak jsem se tak zmínil na těch internetech, jestli by někdo nechtěl narychlo na takový zkrácený víkend na Orlík. V sobotu po obědě vyrazit a v neděli se okolo oběda vrátit. No my partu měli vmžiku fit a tak jsme mohli vyrazit.

Sešli jsme se na smluveném místě u přehrady a v vyrazili podle plánu na sever, s větrem v zádech.  Jirka na bajdarce s dřevěnou konstrukcí potaženou plátnem, já, na mojí věrný Cedrofce a Láďa  a Buchťák na kanoích z papundeklu, co se mu říká Royalex. (Skvělý kánoe, světová technologická špička)
Pokračovat ve čtení „Mrazivý Orlík“

50 dní … před takovou dobou, jsem se naposledy sklouznul na vlnách. Posledních pár dní už to svědění prstů bylo snesitelné čím dál míň, a tak při plánování jarního vyvezení části našeho přístavu vodních skautů v Brandýse nad Labem, padlo oko na vody, které jsem naposledy jel před neskutečnými sedmi lety. Společně s bandou Neratovických skautů, tehdy v rámci jejich předvánoční plavby. Košátecký potok. Termín pro plavbu s oddílem je 19. březen, ale to je až za měsíc… No a co?! Co bych to byl kapitána přístavu, abych bral mladé na nevyzkoušený tok – sedm let je dost dlouhá doba.

Celý pátek 18. února se po Messengeru domlouvám s Honzou, kolegou z vedení, že by vlastně bylo fajn sjet si to dřív, a ne až s celou skupinou. Jenže na zítra je předpověď taková všelijaká. Má být sice slunečno a poměrně teplo, ale zároveň je výstraha před silným větrem – v nárazech až 70km/h. Na odpolední oddílové schůzce ještě domlouváme detaily zítřejší akce. No nic, slovo dalo slovo a s dohodou sejít se v sobotu ráno na loděnici a tam se rozhodnout, se v pátek večer rozcházíme.

Plán je následující – sraz v 9:30 v Brandýse na loděnici. Honza se synem na jedné a já v singlu na druhé kanoi. Start pod silničním mostem v Přívorech, cíl pod železničním mostem přes Labe v Neratovicích. Délka plavby 6km. Odhadovaný čas plavby 2,5h. No prostě pohodové jarní projetí a protažení. Doma ještě vymyslím záložní plán s manželkou – kdyby to fakt nešlo, zavoláme od prvního místa někde u silnice a necháme se odvézt autem.

Pokračovat ve čtení „Košátecký potok“

Delší dobu jsem se nedostal na nějakou větší sólo výpravu vyvětrat si hlavu. Až konečně byla jednou všechna práce hotová, jak praví pořekadlo z knihy Dva divoši. Tak jsem jenom by ještě počkal dva dny, anštok předpověď počasí hlásila na sobotu velké srážky. No a v neděli jsem se vyskytnul na Šumavě u Nové Pece na horním konci vzdutí přehrady Lipno. Přehrada byla trochu upuštěná, na březích kusy ledu a sněhu, na vodě labutě.
Akorát ejhle, ledva jsem projel zatáčkou osady Hory, hned za železničním mostem, tak se objevil led na všechny strany a průjezd byl čím dál horší, až jsem najednou musel prorážet skrz led. Pokračovat ve čtení „Když Lipno zamrzalo“

Karel Alois Vinařický (24. ledna 1803 Slaný – 1869 Praha-Vyšehrad) byl český vlastenecký kněz, básník, spisovatel a překladatel, jedna z nejvýznamnějších osobností českého národního obrození a (spolu s Františkem Douchou) spoluzakladatel české literatury pro děti. Účastnil se také debat o reformě českého pravopisu (byl zastáncem progresivních úprav, především se zasazoval o tzv. úpravu skladnou

K. Vinařický: Plavba po Vltavě z Týna do Prahy v květnu r. 1854.

Pověsti o proudech Vltavských již dávno vzbudily ve mně žádost, abych jednou také po vodě zkusil jízdu do Prahy. V podvečer 11. května přijela z Budějovic do Týna nová šedesátiloketní loď pana Lanny. Maje nejednu pilnou příčinu k cestě do hlavního města, rozhodnul jsem se milerád k zítřejší plavbě. Jitro 12. května bylo vzdor svému obyčeji velmi teplé. Mlha se časně zdvihla a po vyjasněné obloze bloudil jen ledakde bělavý oblak. O šesté hodině byly již jemčiny vyhraženy a loď stála k odplutí hotova. Měla náklad soli a kupecké zboží as 700 centů. Dno se potápělo 19 palců z předu a 20 palců zadu. Výška vody byla žádaná. V boudě našel jsem pohodlné sezení a stolek, ihned jsem uzavřel pro ukrácení chvíle zapisovati, co bych na vodě a po břehách spatřil. Pokračovat ve čtení „K. Vinařický: Plavba po Vltavě z Týna do Prahy v květnu r. 1854.“

Warta v úseku Čenstochová (ř.km. 730) – ústí Liswarty (ř.km. 640,5),
pět dní na těžko v laminátové Kocábě s pětiletým synem,
12. – 16. října 2021

S přicházejícím podzimem se mně a Petrovi, kamarádovi a kolegovi z práce, nechce ještě zazimovávat, a rozhlížíme se, jakou lumpárnu nad rámec běžného víkendového sjíždění českých toků bychom ještě stihli v končící sezóně natropit. Nadšeně horuju za Rumunsko, po dlouhém pátrání v bahně rumunského internetu ale vychází najevo, že je málo vody. Přesměrováváme se tedy na blízké Polsko, kde jsou sjízdné střední a dolní úseky řek, a volíme řeku Wartu, jednu z delších polských řek, na které jsme ještě nebyli a kterou jsme dostali od mnohých kamarádů doporučenu.

Nížinnou, mírně tekoucí a líně meandrující řeku nechci jet na Vydře ani na Sambě z půjčovny. Jsem beznadějný milovník starých a nepraktických věcí a okamžitě začínám pátrat na inzerci po starší směrové laminátové kanoi. Ve čtvrtek nacházím na Bazoši starou Kocábu, v pátek si beru volno a metelím pro ni. Kocába zjevně pamatuje hodně, vše je ale ještě přikryto milosrdným povlakem řas, mechu a lišejníku – loď poslední roky odpočívala na zahradě otočená dnem vzhůru. Majitel slibuje, že loď je plavbyschopná, koupil ji kdysi i s chalupou a jezdil s ní jen rybařit na Labe. Protože už ji nedostane sám na auto, pořídil si nafukovačku. Hned je mi jasné, že mám to správné plavidlo. Odjíždím těžší o loď a lehčí o patnáct stovek.
Pokračovat ve čtení „Warta 2021“

Tak jsme zase jeli krumlovský vodácký maraton. Maraton samotný podle mého dojmu se vydařil, už i skoro nebyl ulitý start, pěkně to jelo, závodniku hodně, spousta kamarádů, pokec ve Vyšším Brodě i v cíli. Ze závodu fotky nemám, na to byl moc fofr.
Ale jak už se stalo mým zvykem, Vltava nekončí v Českém Krumlově, ba ani ve Zlaté Koruně a už vůbec ne v Boršově. Takže po převléknutí z neoprenu a výměně závodního vybavení za tábornické u auta, které jsme měli připravené v Krumlově jsme jeli s Láďou Bláhou a Alešem dál. Pokračovat ve čtení „Krumlovský vodácký maraton + prodloužená do Týna“