MOTTO:
„Věř mi, můj mladý příteli, není nic, absolutně nic alespoň z půlky tak důležité, jako obyčejné mrcasení na lodích“
Kenneth Grahame, Vítr ve vrbách
Po úspěchu loňského ročníku Srazu stavitelů dřevěných lodí jsme se rozhodli letos navázat a tak vytvořit tradici.
Sešli jsme se tedy na břehu Jizery v kempu Zrcadlová koza. Páteční večírek, vítání, vyprávění, samozřejmě hodně o zážitcích z našich lodních dílen za poslední rok, nějaká ta živá hudba… Ráno pak prohlížení nových lodí, které tvůrci stihli dodělat tak akorát na akci.
David ještě ráno „zavařoval“ švy na své březové kanoi. Ty jsou zalepené směsí smůly a rozdrcených uhlíků, kterou lze takto rozžhaveným klackem a foukáním natavit a opravit.
Pak jsme ale zas naložili lodě na auta a vyrazili na Malou Skálu. Letos těžiště akce tvořila flotila Maňásků, většinou produkce truhlářské dílny Dřevo z Kouta a tatobitského skautského oddílu.
Lodní mrcasení jak řemen. Nicméně po všem focení a teoretickém výkladu jak vyjet s loďkou bezpečně od břehu do proudu jsme vyrazili.
Díky kombinaci jarního tání a závodů na Kamenici jsme měli nádherný průtok 30 kubíků za vteřinu.
Skauti se po počáteční nejistotě rychle naučili maňásky ovládat.
A neskauti taky.
Tady Petr jede na cedrovém seakajaku.
Osádky Maňásků se postupně osmělovaly i k průjezdům vln.
A posádky kanoí, ty už byly zkušené dávno.
Po příjezdu do kempu jsme se ještě chvíli kochali loděmi na přistávací pláži, dali si nějaký oběd….
….a rozhodli se dát si jízdu z Malé Skály ještě jednou. Tedy většina jezdců.
Mezitím se udělalo pěkně teplo a taky prostor okolo Vejminku na Malé Skále se zaplnil lidmi, kteří zvědavě sledovali, jaké že to tam nosíme zvláštní lodě.
Napodruhé i shromáždění na startu a nalodění proběhlo podstatně snadněji.
I vyrazili jsme v houfci po proudu. Pozorovat takovou flotilu ručně vyrobených lodí jak ohromnou rychlostí fiští s proudem křišťálové řeky, to je super povznášející pocit.
Tady jsme si nějakou chvíli povídeli o technice najíždění do vracáku a o vyjíždění z něj. Všechno běželo krásně, celý den nikdo nekrysil…
Tedy až do chvíle těsně před táborem, kde se cosi nepovedlo během spontáního závěrečného sprintu do kempu. Prý si máte povšimnout těch čerstvě přemáchnutých montérek Snickers. Plave se v nich dobře.
Následně v kempu vypukla fáze zkušení všech lodí všemi.
A taky fáze vysušení, odbahnění…
Nadšení vyvolal i multifunčnost Maňásků. Ze tři převrácených lze vytvořit sezení a herní stůl pro celkem velkou společnost. V tomto směru multifunkčnosti se rýsují ještě mnohé sa smělé plány.
A zase jsme se přesunuli k ohni, pro tento večer živenému odřezky z tesařské dílny.
Takový řemeslný loďař, to je typicky fousatý a vlasatý (to skoro vždycky) gentleman. Opět došlo na spostu odborných debat. A to s celkem slušnou šíří záběru debat.
A tady, jak je ta přiznaná oblina na tom trámu, tak se vyseká taková drážka, která tam potom drží vymazávku, která nemůže vypadnout a nemusíme tam natloukat ty tisíce klínků“
Také na kult dřívkáče došlo. A že akce byla významná, byl zapálen nový a vysoce sofistikovaný dřívkáč.
Ale i normální táborák, to je kouzlo….
Ráno po probuzení jsme ještě dlouho pokračovali v debatách. Ale David nelenil a trávil čas broušením dětského pádla ze dřeva Zeravu východního.
Mnozí postupně odjížděli ke svým domovům (rozuměj ke svým dílnám na lodě) a nemnozí zbylí jsme navzdory lehkému dešti ještě vypluli do Turnova.
„Věř mi, můj mladý příteli, není nic, absolutně nic alespoň z půlky tak důležité, jako obyčejné mrcasení na lodích“
Kenneth Grahame, Vítr ve vrbách
Po úspěchu loňského ročníku Srazu stavitelů dřevěných lodí jsme se rozhodli letos navázat a tak vytvořit tradici.
Sešli jsme se tedy na břehu Jizery v kempu Zrcadlová koza. Páteční večírek, vítání, vyprávění, samozřejmě hodně o zážitcích z našich lodních dílen za poslední rok, nějaká ta živá hudba… Ráno pak prohlížení nových lodí, které tvůrci stihli dodělat tak akorát na akci.
David ještě ráno „zavařoval“ švy na své březové kanoi. Ty jsou zalepené směsí smůly a rozdrcených uhlíků, kterou lze takto rozžhaveným klackem a foukáním natavit a opravit.
Pak jsme ale zas naložili lodě na auta a vyrazili na Malou Skálu. Letos těžiště akce tvořila flotila Maňásků, většinou produkce truhlářské dílny Dřevo z Kouta a tatobitského skautského oddílu.
Lodní mrcasení jak řemen. Nicméně po všem focení a teoretickém výkladu jak vyjet s loďkou bezpečně od břehu do proudu jsme vyrazili.
Díky kombinaci jarního tání a závodů na Kamenici jsme měli nádherný průtok 30 kubíků za vteřinu.
Skauti se po počáteční nejistotě rychle naučili maňásky ovládat.
A neskauti taky.
Tady Petr jede na cedrovém seakajaku.
Osádky Maňásků se postupně osmělovaly i k průjezdům vln.
A posádky kanoí, ty už byly zkušené dávno.
Po příjezdu do kempu jsme se ještě chvíli kochali loděmi na přistávací pláži, dali si nějaký oběd….
….a rozhodli se dát si jízdu z Malé Skály ještě jednou. Tedy většina jezdců.
Mezitím se udělalo pěkně teplo a taky prostor okolo Vejminku na Malé Skále se zaplnil lidmi, kteří zvědavě sledovali, jaké že to tam nosíme zvláštní lodě.
Napodruhé i shromáždění na startu a nalodění proběhlo podstatně snadněji.
I vyrazili jsme v houfci po proudu. Pozorovat takovou flotilu ručně vyrobených lodí jak ohromnou rychlostí fiští s proudem křišťálové řeky, to je super povznášející pocit.
Tady jsme si nějakou chvíli povídeli o technice najíždění do vracáku a o vyjíždění z něj. Všechno běželo krásně, celý den nikdo nekrysil…
Tedy až do chvíle těsně před táborem, kde se cosi nepovedlo během spontáního závěrečného sprintu do kempu. Prý si máte povšimnout těch čerstvě přemáchnutých montérek Snickers. Plave se v nich dobře.
Následně v kempu vypukla fáze zkušení všech lodí všemi.
A taky fáze vysušení, odbahnění…
Nadšení vyvolal i multifunčnost Maňásků. Ze tři převrácených lze vytvořit sezení a herní stůl pro celkem velkou společnost. V tomto směru multifunkčnosti se rýsují ještě mnohé sa smělé plány.
A zase jsme se přesunuli k ohni, pro tento večer živenému odřezky z tesařské dílny.
Takový řemeslný loďař, to je typicky fousatý a vlasatý (to skoro vždycky) gentleman. Opět došlo na spostu odborných debat. A to s celkem slušnou šíří záběru debat.
A tady, jak je ta přiznaná oblina na tom trámu, tak se vyseká taková drážka, která tam potom drží vymazávku, která nemůže vypadnout a nemusíme tam natloukat ty tisíce klínků“
Také na kult dřívkáče došlo. A že akce byla významná, byl zapálen nový a vysoce sofistikovaný dřívkáč.
Ale i normální táborák, to je kouzlo….
Ráno po probuzení jsme ještě dlouho pokračovali v debatách. Ale David nelenil a trávil čas broušením dětského pádla ze dřeva Zeravu východního.
Mnozí postupně odjížděli ke svým domovům (rozuměj ke svým dílnám na lodě) a nemnozí zbylí jsme navzdory lehkému dešti ještě vypluli do Turnova.
A co jsem nenapsal do textu, to je tady ve videu. Třeba o tom, jak to na Jizeře frčí, jaká je to tam romantika, ale i jaké jsou tam macaté krysy.
Tady je ještě video kluků od Maňásků, jak jezdí štěpanickou Jizerku.
Text Chobotnice, foto Chobotnice & spřátelené osady