Singl maraton 2022

Maraton singlů na jednotné lodi – Samba
24. září, Malá Skála
Pořádáme ve spolupráci s agenturou Sundisk.
Trasa 35km po Jizeře z Malé Skály  do Mnichova Hradiště, pokud to hydrologické a jiné podmínky dovolí. Mapa závodu zde

Nepočítáme s podporou na trati, protože to stejně závodníci moc nevyužívají a na některých maratonech občerstvovačky ani nejsou, ani s velkou parádou v jako vystoupení kapel a mažoretek  cíli, nicméně medaile budou. 🙂
V cíli bude připraveno občerstvení a bude zajištěn odvoz závodníků i lodí na start.
Pokračovat ve čtení „Singl maraton 2022“

Na kanoi čtyřmi státy (štyrma státama)

Přihodila  se mi taková věc – práce na architektonickym modelu do Kroměříže. No pokud by to někoho moc zajímalo, votom modelu je víc ke čtení třebas tadyk. No a jak nerad sedim f autě jen tak hodiny kulivá jednomu oučelu a rád spojuju cesty, taxemsi řek, že když už tam budu, tak si sjedu nějakou tu řeku. Koukám na mapu a vona tam teče Morava, vocaď imrvére sjízdná. Po instalaci a zejména fší tý slávě s vodhalovánim (modelu) semse zas převlík z kvádra do vodáckejch letních hadrů a přespal na břehu řeky za městem.
Synagoga Kroměříž Chobotnice
F úterý ráno ještě byly nějaký vyřizovačky s městem a pak nákupy, no stejně pršelo. Ale za posledníma kapkama deště jsem se hned spustil. Teda spustil z ulice po strmý navigaci pod autobusákem do řeky.

No bylo eště pošmourno a ten průjezd korytem krz město žádná moc paráda, tak snad se to časem zlepčí. No tak nějak semse doploužil až k jezu Bělov.(Sapwood willage) Pokračovat ve čtení „Na kanoi čtyřmi státy (štyrma státama)“

Kanoe „wood & canvas“ (I)

Už v 17. storočí francúzski voyageurs prevádzkovali obchodné trasy od rieky St. Lawrence na východnom pobreží Kanady cez Veľké jazerá až po povodia riek Mackenzie a Mississippi.

Dopravným prostriedkom, ktorý umožňoval tok bobrích kožušín, železných sekier a sklenených korálkov naprieč severoamerickým kontinentom bolo indiánske kanoe, ľahká a obratná loď z prírodných materiálov.

Francúzski Kanaďania v 18. storočí

Francúzski Kanaďania v 18. storočí

 

Indiánsky lovec, koniec 19. storočia

Indiánsky lovec, koniec 19. storočia

 

Pokračovat ve čtení „Kanoe „wood & canvas“ (I)“

Dřevolodní mrcasení 2022

MOTTO:
„Věř mi, můj mladý příteli, není nic, absolutně nic alespoň z půlky tak důležité, jako obyčejné mrcasení na lodích“
Kenneth Grahame, Vítr ve vrbách
Po úspěchu loňského ročníku Srazu stavitelů dřevěných lodí  jsme se rozhodli letos navázat a tak vytvořit tradici.

Sešli jsme se tedy na břehu Jizery v kempu Zrcadlová koza. Páteční večírek, vítání, vyprávění, samozřejmě hodně o zážitcích z našich lodních dílen za poslední rok, nějaká ta živá hudba…  Ráno pak prohlížení nových lodí, které tvůrci stihli dodělat tak akorát na akci.

David ještě ráno „zavařoval“ švy na své březové kanoi. Ty jsou zalepené směsí smůly a rozdrcených uhlíků, kterou lze takto rozžhaveným klackem a foukáním natavit a opravit.
Pokračovat ve čtení „Dřevolodní mrcasení 2022“

Když trampové vítězili na olympiádě

Spousta vodáků byla a je zároveň i trampy a naopak. Obliba vodáctví – bohužel i ta komerční dělající z našich řek celou řadu vodních D1 – k nám nespadla jen tak najednou z čistého nebe. Předcházela jí totiž dlouhá, náročná a slavná historie, kdy vodní trampové vítězili na Mistrovstvích světa a Olympiádách.

—————————–

    V kaňonu Sázavy, partie u Arroya, rok 1930


Nejstarším naším známým rekreačním vodákem byl renesanční šlechtic Petr Vok z Rožmberka, který si jednou usmyslil, že na lehké loďce, speciálně pro něj postavené, spluje Vltavu z Českého Krumlova až do Prahy. Na této plavbě se málem za bouře utopil, ale byl na poslední chvíli – podle záznamů v písemnostech Vyšebrodského kláštera – zázračně zachráněn. O něco později se na českých řekách a rybnících proháněl na podivném plavidle rytíř Zachař z Pašiněvsi. Na svých cestách po světě se dostal až mezi Eskymáky, u nichž se seznámil s kajakem. Plavidlo ho natolik zaujalo, že si po návratu do Čech kajak postavil. Vzbudil tím náležitou pozornost a obrázek rytíře pádlujícího v kajaku se stal dokonce i náplní znaku, který mu udělil král.
Na další rekreační vodácké plavby si naše řeky musely počkat dlouhá léta. Teprve v roce 1881 pluje po Vltavě z Českých Budějovic do Prahy veslice s posádkou čtyř anglických sportovců. Jeden z nich, jakýsi W. A. Green napsal do časopisu Richmond and Twickenham Times reportáž z této cesty, kterou zakončil větou, později hojně citovanou v českých turistických průvodcích: Ačkoliv jsme poznali v Evropě mnoho horských a údolních krajin, všichni jsme se shodli, že tato daleko předčí všechno, co jsme z toho druhu kdy viděli.

První kánoe na české řece

O tři roky později nastává významný den v historii našeho vodáctví. Opět v tom „měli pádla“ Angličané, přesněji dva obchodníci se závodními koňmi Stewens a Bradley. Pokračovat ve čtení „Když trampové vítězili na olympiádě“

Mrazivý Orlík

Tak jsem se tak zmínil na těch internetech, jestli by někdo nechtěl narychlo na takový zkrácený víkend na Orlík. V sobotu po obědě vyrazit a v neděli se okolo oběda vrátit. No my partu měli vmžiku fit a tak jsme mohli vyrazit.

Sešli jsme se na smluveném místě u přehrady a v vyrazili podle plánu na sever, s větrem v zádech.  Jirka na bajdarce s dřevěnou konstrukcí potaženou plátnem, já, na mojí věrný Cedrofce a Láďa  a Buchťák na kanoích z papundeklu, co se mu říká Royalex. (Skvělý kánoe, světová technologická špička)
Pokračovat ve čtení „Mrazivý Orlík“

Košátecký potok

50 dní … před takovou dobou, jsem se naposledy sklouznul na vlnách. Posledních pár dní už to svědění prstů bylo snesitelné čím dál míň, a tak při plánování jarního vyvezení části našeho přístavu vodních skautů v Brandýse nad Labem, padlo oko na vody, které jsem naposledy jel před neskutečnými sedmi lety. Společně s bandou Neratovických skautů, tehdy v rámci jejich předvánoční plavby. Košátecký potok. Termín pro plavbu s oddílem je 19. březen, ale to je až za měsíc… No a co?! Co bych to byl kapitána přístavu, abych bral mladé na nevyzkoušený tok – sedm let je dost dlouhá doba.

Celý pátek 18. února se po Messengeru domlouvám s Honzou, kolegou z vedení, že by vlastně bylo fajn sjet si to dřív, a ne až s celou skupinou. Jenže na zítra je předpověď taková všelijaká. Má být sice slunečno a poměrně teplo, ale zároveň je výstraha před silným větrem – v nárazech až 70km/h. Na odpolední oddílové schůzce ještě domlouváme detaily zítřejší akce. No nic, slovo dalo slovo a s dohodou sejít se v sobotu ráno na loděnici a tam se rozhodnout, se v pátek večer rozcházíme.

Plán je následující – sraz v 9:30 v Brandýse na loděnici. Honza se synem na jedné a já v singlu na druhé kanoi. Start pod silničním mostem v Přívorech, cíl pod železničním mostem přes Labe v Neratovicích. Délka plavby 6km. Odhadovaný čas plavby 2,5h. No prostě pohodové jarní projetí a protažení. Doma ještě vymyslím záložní plán s manželkou – kdyby to fakt nešlo, zavoláme od prvního místa někde u silnice a necháme se odvézt autem.
Košátecký potok kanoe splutí
Pokračovat ve čtení „Košátecký potok“

Na septembrovej Dráve

Na septembrovej Dráve

Popoludní sa v diaľke zjaví železničný most. Napínam zrak: polovica rieky je zatarasená zemným násypom a tristo kubíkov vody za sekundu sa tlačí zúženým miestom. Horúčkovito dopádlujem ku brehu, chytím sa lomového kameňa a špekulujem, čo teraz. Za mostom rozoznávam len spenenú vodu. Nakoniec sa odrazím do prúdu a pádlujem ostošesť, aby som prešiel pomedzi prostredné piliere. Veď je to len rýchlejšia voda, upokojujem sám seba. Vtom počujem krik. Na násype sa objaví chlap v montérkach a niečo volá. Pribehnú k nemu ďalší dvaja a dívajú sa na kanoe uháňajúce ku pilierom ovenčeným rozbúrenou vodou, ale ja už nemám na výber; zostáva mi držať sa špičkou napred. Voda ma unáša rýchlosťou aspoň 8 uzlov a ja dúfam, že neskončím napichnutý na starej železnej konštrukcii, v konároch ponorených stromov alebo plávajúc o život s výstrojom roztrúseným po celej Dráve.

~ ~ ~

Vo štvrtok ráno kľučkujem bratislavskou rannou špičkou s kanoe na streche smer juh. V aute mám zbalené potraviny na 4 dni, stan dvojku, 10 litrov vody v bandaskách a 3 pádla. Predpoveď počasia je na koniec septembra ideálna, babie leto a bezvetrie. Dúfam, že komáre už skončili sezónu a rozmýšľam, čo značí stav -300 cm na vodomernej stanici Terezino Polje.
O tri hodiny zastavujem v dedine Donja Dubrava, 20 kilometrov za maďarsko-chorvátskou hranicou. Mám pocit déjà vu, keďže miesto už poznám z Google Street View a teraz som tu, na brehu Drávy. Vybehnem z auta a odľahne mi: rieka je plná čistej zelenej vody, plynúcej príjemným tempom. 10 kilometrov povyše je priehrada a cez deň púšťajú nahromadenú vodu cez turbíny. Zložím z auta kanoe a vybalím veci, naložím loď a keď mi rybár spraví fotku zo štartu, odrazím sa do prúdu. Dúfam, že fordku nájdem o štyri dni na rovnakom mieste, ale už prechádzam popod most a civilizáciu po oboch stranách rieky vystriedajú lesy.
Pokračovat ve čtení „Na septembrovej Dráve“

Z Prahy do Doveru na kanoi

Olympijská medaile za překonání Kanálu
před 90 léty!

Našel jsem při svých bádáních zmínku o vyjímečné plavbě Václava Locha v roce 1928.  Vyprávění o této cestě zaznamenal ve své knize Sám ve víru zdymadel plavec Václav Židek. Zde přinášíme úryvek z jeho knihy. 

Ve štěchovické zátoce Vltavy byl již skutečně zakotvený celý můj doprovod – tři motorové lodi. Mimo nich ještě jedna navíc, která patřila Václavu Lochovi.

Setkání se všemi bylo upřímné a radostné. V několika minutách jsem byl představen celému doprovodu a seznamuji se s třetí lodí, Aquaarius PA-907, i s její posádkou – Erikem Bornhorstem. Lodivodu Erikovi mohlo být podle mého odhadu něco kolem pětatřiceti let. Jeho vysoká postava, která stála rozkročmo na špici Aquariusu, mi trochu připomínala rozhlednu na Petříně. Snad i svou loď měl ušitou na míru – byla o hodně vyšší než ostatní. Když mi byl představen Vašek Loch, využil jsem jeho veselé nálady a s určitou dávkou drzosti požádal, aby mi vyprávěl, jak to vlastně bylo tenkrát v roce 1928 s jeho cestou na kánoi do Doveru. Sedli jsme si k tomu do trávy na břehu Vltavy.

Bylo mi tehdy jednadvacet let a byl jsem ještě student. Když jsem se rozhodl pro dálkovou plavbu tisíc pět set kilometrů dlouhou, nikdo z přátel ani žádná redakce nevěřili tomu, že bych byl schopen celou trať uveslovat na kánoi sám. Na tehdejší dobu to byl nepředstavitelný výkon. Vzhledem k mým chybějícím zkušenostem s mořem se pochybovalo hlavně o mých možnostech překonat průliv La Manche. Pamatuji si to, jako by to bylo dnes… Pokračovat ve čtení „Z Prahy do Doveru na kanoi“

Vánoční Berounka

Vánoční Berounka pádlování kanoe Mokropsy Černošice Radotín

Domluvili jsme se s Láďou na vánoční Berounku místo vánoční Sázavy, která neměla moc vody. V Berounce teklo pěkných 16 kubíků výpravu jsme pojali jako pohodovou se startem v poledne, abychom nemuseli brzy vstávat a navíc dětem tak dlouhá trasa stačí. Doma jsem zjistil, že dcerunka sepisuje z výpravy pro sebe na papír reportáž, tak jsem ji s jejím dovolením použil. Zprvu jsem váhal, ale ano, dávám to sem, protože pádlování na klidné vodě nemusí být jen maratony, nebo drsná výprava ve vichru a chumelenici, ale i kousek pohody s dětmi na sluníčku. A tento úsek Berounky je pro mnohé z nás za rohem a přitom neprávem opomíjený. 

18. prosince jsme jeli na Berounku. Celkem jsme ujeli asi 8 km. Přijeli jsme do Radotína na parkoviště, kde čekal Láďa Bláha se svojí lodí. Tu jsme dali na naše auto a potom jsme všichni naším autem jeli do Černošic a do Mokropes. Tam jsme dali lodě na vodu. Honzík jel s tátou na Cedrofce, já jela na seakayaku a Láďa na kánoi.  Pokračovat ve čtení „Vánoční Berounka“