Byvše dobře naladěn z koncertu světoznámé hudební skupiny Vltava jsem vyrazil s Láďou na lednový, tichý a klidný Orlík.
Začali jsme obhlídkou v Červené – našem zamýšleném cíli. Hladina byla zhruba z půlky šířky zamrzlá.
Pak jsme se přesunuli na start do Kořenska. Od minule se tu vyvrbila nová cedule. Naštěstí jsem pracovník a navíc vím, že případné regulace plavby se značí Plavebními znaky v souladu s Pravidly plavebního provozu. Pokud už tam chce někdo dělat oficiality, docela bych se rád dočetl, kdo tam provádí stavbu a kdo je odpovědná osoba.
Pod Kořenskem probíhá prohrábka koryta. U hráze samotné to skoro nebylo znát, práce jsou teď zejména mezi Neznašovem a Újezdem. Je dobré dávat pozor na případné stroje a na roxory, kterými je vyznačena trasa plavební dráhy pro bagrování. Je znát i budování tzv. Výhonů – tedy laicky kamenných hrázek, které ženou proud vody do plavební dráhy a tím brání jejímu zanášení sedimenty. Taková opatření jsou běžně vidět na Labi v Německu nebo Dunaji v Rakousku a dále.
I při průtoku 14 kubíků to tu pěkně teče.
Tady krom řopíku jsou vidět i původní kamenné hráze.
Když jsme dojeli k Novému mlýnu, Láďa, jsa povahou dobrodruh se hned hotovil ku sjetí propusti u bývalé elektrárny. Já podle hesla „Prve filmovat, potom zachraňovat“ Jsem to jistil ze břehu. Každý druhý by se tu cvaknul, ale Láďa coby zkušený jezdec ošlenaný peřejemi mnoha řek to dal výborně, ani neškytnul.
Na jezu Rejzíkov bylo znát že je vyšší než minule. Došlo k tomu, co se dalo předpokládat, a tedy že vymíláním bahna se řeka zahloubí a jez vyspoupí víc z vody. Minule bylo sjetí jen tak, malé zhoupnutí a dnes už to houplo pořádně. Ba i to šplouchlo do lodě.
Pod Rejsíkovem jsem byl zvědav, jestli nebude už aspoň trochu znát jez Horní Lipovsko, který by měl být kousek na Lannovým křížem. Nicméně ne, ještě je tam příliš mnoho bahna.
Ale o kousek níž, zhruba na úrovni Dolního Lipovska bylo znát že bahno se odplavuje. Pokud jednou bude vyšší průtok, tak to půjde třeba i rychleji.
Povrch na vymletém bahně připomínal povodní poškozenou asfaltovou silnici.
Okolo Dolního Lipovska byla vody zařízlá do bahna zkruba o metr. Byly tam vidět i různé vrstvy bahna nebo naplavených klacíků. Při troše trpělivosti z toho bude jednou uhlí.
S přibývajícím šerem mi došla baterka ve foťáku a musel jsem začít fotit čím se dalo. Okolí Podoláku jsem nefotil, to už je pravděpodobně zdokumentované dost.
Pod Temešvárem jsem si říkal, kdo to řádí s diskotékou na pláži, ale při bližším pohledu to vypadalo na úklid pláže od odpadků. Tedy chválihodné.
Se šerem jsme skončili v Červené a vydali se na cestu domů. Nakonec vás zvu ke skouknutí hejbacích vobrázků co jsme natočili cestou.
My jsme jeli 25. ledna 2020 za průtoku 13,6kb z Kořenska a hladiny 335,6mnm. Teklo to skoro k Podolsku.
O jízdě po obvykle přehradou zatopeném úseku Otavy se dočtete tady.
Pokud byste chtěli jet taky doporučuji zkontrolovat nejen výšku hladiny nádrže Orlík, ale i objem odtoku z nádrže Kořensko, někdy se taky stává že to zejména přes den zavřou úplně a trasa je na suchu. Důležité je taky dodržovat bezpečnost pohybu na vodě, nosit vhodné oblečení a plovací vestu. Vhledem k vrstvě bahna i pod stávajícím tokem by záchrana po převržení lodě byla přinejmenším obtížná. Jezy je bezpečnější přenést, zejména za vyšších průtoků.
Chobotnice