50 dní … před takovou dobou, jsem se naposledy sklouznul na vlnách. Posledních pár dní už to svědění prstů bylo snesitelné čím dál míň, a tak při plánování jarního vyvezení části našeho přístavu vodních skautů v Brandýse nad Labem, padlo oko na vody, které jsem naposledy jel před neskutečnými sedmi lety. Společně s bandou Neratovických skautů, tehdy v rámci jejich předvánoční plavby. Košátecký potok. Termín pro plavbu s oddílem je 19. březen, ale to je až za měsíc… No a co?! Co bych to byl kapitána přístavu, abych bral mladé na nevyzkoušený tok – sedm let je dost dlouhá doba.
Celý pátek 18. února se po Messengeru domlouvám s Honzou, kolegou z vedení, že by vlastně bylo fajn sjet si to dřív, a ne až s celou skupinou. Jenže na zítra je předpověď taková všelijaká. Má být sice slunečno a poměrně teplo, ale zároveň je výstraha před silným větrem – v nárazech až 70km/h. Na odpolední oddílové schůzce ještě domlouváme detaily zítřejší akce. No nic, slovo dalo slovo a s dohodou sejít se v sobotu ráno na loděnici a tam se rozhodnout, se v pátek večer rozcházíme.
Plán je následující – sraz v 9:30 v Brandýse na loděnici. Honza se synem na jedné a já v singlu na druhé kanoi. Start pod silničním mostem v Přívorech, cíl pod železničním mostem přes Labe v Neratovicích. Délka plavby 6km. Odhadovaný čas plavby 2,5h. No prostě pohodové jarní projetí a protažení. Doma ještě vymyslím záložní plán s manželkou – kdyby to fakt nešlo, zavoláme od prvního místa někde u silnice a necháme se odvézt autem.
Pokračovat ve čtení „Košátecký potok“