Tekoucí Vltava pod Kořenskem

Po třech letech jsme vyjeli zase na uplnej vršek upuštěný přehrady.  Počasí na leden luxus, teplo, většinou slunko, vítr zaďák…
Hladina Přehrady cca 338,2mnm. Průtok cca 40kb. Škoda, o dvě hodiny později se zvedl na 60.

Pod Kořenskem  proud svižně teče, občas i zašumí o kameny, nebo hrázky. Někdy může překvapit i „jedinej balvan uprostřed řeky“.



„Ďáblova propust“ – štěrková propust Nový mlýn, nájezd. V kabátu a mojí lodi jsem radši blíž nezajížděl.

Jez Nový mlýn jsme samozřejmě prohlídli.

V retardérce bylo na sjetí málo vody. Max tak drncat na pučený plastovce. O dvě tři hodiny pozdějc  při vyšším průtoku už by to asi šlo.

No všechny lodě jsme radši přenesli. A slečna dcerunka že prej si teda vyzkouší toho vostrýho singla.

Jez Rejsíkov

Do debla jsme trochu nabrali. Některým lodím se vedlo lépe a jiným…

Tady někde by byl jez Horní Lipovsko, kdyby nebyl kus pod vodou a flák pod bahnem. Tady už bahno usazený z kalný vody při větším průtoku pokrejvá v mocnejch vrstvách  celou nivu.
Tady někde začal slábnout proud a bylo znát začátek vzdutí přehrady.

Na Hornim Lipovsku hodil kdysi syn velikýho průmyslníka Vojtěcha Lanny mocnou krysu s prámem, na kterym cestoval, jak se to tehdy dělalo. Před utopenim ho zachránili lidé ze mlýna.  O kousek níž má na skále děkovnej křížek.

Dojeli jsme na Podolsko s konstatovánim „Zas to bylo dobrý.“

(C)  Chobotnice