Mezi vším prázdninovým programem nastal čas na dvoudenní rodinný výpad s jedním přespáním. Z toho nemnoha, co bylo sjízdné se nabízelo logicky sjet trasu Vyšší Brod – Budějovice s možností zkrátit to jen do Boršova, což je na dvoudenní rodinný výlet tak akorát. Takhle koncem srpna už by tam mohl být i relativní klid. 
Pak ale pad nápad vrátit se na osvědčené a stále tekoucí Vltavu z Ústí nad Labem. Nebo tedy Labe, jak se Vltavě od Mělníka zvykově přezdívá. Voda je tu furt a množství vodáků se blíží nule. Slovo dalo slovo, do Ústí je to kousek a už jsme takhle dopoledne dávali pod Střekovem naši flotilu na vodu.
I za letního průtoku okolo 100 kubíků za vteřinu řeka slušně teče a tak kilometry přibývají snadno.
Za Děčínem ubývá ruch z okolí a údolí je klidnější. 
A pak najednou byla snídaně. Oblíbené palačinky z obří yukonské pánve.
Nad Velkým Žlebem
Tady za osadou Velký Žleb jsou skalní útvary Kyklop a Kominická stěna.
Na trase není moc infrastruktury, ale jídlo na dva dny není problém uvézt. Větší starost je s vodou, zejména když je horko. Naštěstí okolo řeky je řada studánek v výbornou studenou vodou. Lze je snadno najít pomocí aplikace Mapy.cz a u nějaké kde se to dá přistát a vodu doplnit.
Při překročení hranice nic nedrncne. Pro děti je zajímavý úsek, kde vede státní hranice asi tři kilometry a můžou tipovat, jestli plují zrovna půlkou těla, nebo lodi v Německou a druhou v Čechách.
To, že vyhlídek na skály přibývá není překročením hranice, ale prostě geologií.
Do pevnosti Königstein jsme zase nevylezli. Ale jednou to vyjde.
Nejúchvatnější skály jsou u obce Kurort Rathen.
Skončili jsme v osadě Obevogelgesang. Celkem 68 kilometrů za dva dny bez větší námahy. A to jsme z Ústí vyjeli před polednem a z cíle jsem zas jel vlakem pro auto. Šlo by to rozdělit i na víc etap, třeba s přespáním v Děčíně. Ale takhle na tekoucí vodě to jde. A v tom je právě ten vtip. Toto je v Čechách ojedinělý úsek větší řeky, kde vodu nebrzdí nějaký jez. To ovšem není jisté. Jsou snahy poté, co definitivně sešlo z projektu kanálu Dunaj-Odra-Labe položit úsek nad Děčínem na oltář představ o využití těžké nákladní plavby. Což je taková představa pravděpodobně sloužící jen k okamžitému zisku firem zúčastněných na projektu a prosazovaná státní institucí Ředitelství vodních cest. Leč představa je to jednak nereálná, protože v Evropě je nákladní vodní doprava statisticky na ústupu a těch pár lodí, které by hypoteticky projely nemůže nikdy převážit pozitivní aspekty tekoucí řeky. A i kdyby teoreticky bylo co a kam vozit, stejně nebude kudy, protože Německo po všech investicích do vodní cesty na Labi zaujalo stanoviko, že větší plavební hloubky než 150cm nebude zajišťovat. Což znamená, že u nás prosazované ponory 240cm by byly k ničemu, krom tedy plavby z Kolína do Hřenska. Zajímavé je, že o plavbu na menších lodích adekvátních našim vodám tak jak jsou a která je běžná jinde, nejsou zmínky. Více o problematice Plavebního stupně Děčín na webu organizace Arnika zde: https://arnika.org
Zde můžete podepsat petici za záchranu tekoucího Labe: Petice-za-záchranu-Labe
A petici za obnovu české krajiny, tedy nejen tekoucí Labe, ale odstraňování bariér v českých tocích: Petice za obnovu české přírody
Případně zde můžete přispět finančním darem na práci organizace Arnika.
A ještě za mne shrnutí k poslednímu odstavci: ne, jez není příroda, ne zničit řeku kvůli plavbě pár lodí není ekologie, ikdyž ty lodě mají teoreticky nízkou spotřebu na přepravenou tunu nákladu. Dnes bychom měli řeky a přírodu obecně revitalizovat a ne ničit ve jménu poroučení větru dešti.
Chobotnice