I. Dřevolodní sympozium

Před delší dobou jsem na facebooku založil skupinu pro tvůrce dřevěných lodí. Sice tam bývá mnoho hodnotných prezentací a odborných diskuzí, ale pořád to je jen virtuálno. Navíc ne každý je na FB. Fyzicky jsme se jako dřevní loďaři potkávali jen náhodně na různých závodech, vodáckých společenských a podobně. A tak vznikla někdy v lednu a jak jinak než při nějaké stavbě lodě s kolegou myšlenka uspořádat akci pod názvem Dřevolodní sympozium. Akce byla neprodleně vyhlášena a zpropagována mezi zainteresovanými. Postupně někteří zájemci o účast podléhali skepsi ohledně covidové situace, ale jak prorokoval kolega Karel „Tou dobou budem už všichni promořený, nebo mrtvý.“.   A na to tak nějak taky došlo a sešli jsme se tedy podle původního plánu poslední květnový víkend na ostrově v Brandýse nad Labem.  Tedy asi jen metr nad Labem.

Rozprava nad rozeschlou žebrovou Orlicí

Když jsem dorazil na místo, někteří účastníci už tu byli a rokovali nad loděmi kolegy Libora. Nejdřív nad krásnou cedrovkou deblovkou s motivem šípu vykládaným tmavším dřevem na dně lodi a potom nad Orlicí, ve které závodil jeho tatínek, ale která je dnes děravá jak ústa staré ženy. Rozebírali jsme možnosti alespoň zastavení rozpadu památky. Libor z lodi důmyslným mechanickým způsobem sejmul žebrorys a aktuálně vyrábí její tvarovou kopii z cedrových štráfků.

přehlídka březových kanoí

Postupně přijížděli další účastníci a vykládali své lodě. Podle toho se vždycky hlouček účastníků přesouval a poslouchal výklad o té které lodi, následně s bohatou diskusí.  Například přijel David, na střeše auta březovou kánoe z opravdové březové kůry a thůjového dřeva, vše autenticky sešité smrkovými kořínky a slepené smrkovou smůlou. A pak z auta tahal sestavu kánoí menších a ještě menších…
Se setměním jsme se přesunuli k ohni z odřezků dřeva od výroby roubených chalup, které na šikovnou délku 16″ nakrátil a přivezl kolega Hynek a tady rozpravy o dřevěných lodích pokračovaly až do noci.

Překližkový kajak

Ráno začali přijíždět sobotní návštěvníci s překližkovými seakajaky a vše začalo nanovo.  Dlouhé spontání debaty nad loděmi. A taky zkoušení lodí na vodě. Projel jsem si jeden překližkový kajak a bajdarku vyrobenou techologií „Skin on frame“, tedy tkaninou potažená dřevěná konstrukce. Bajdarka je trochu jako mořský kajak, ale bachratější a používali ji Aleuti.

skupinové foto části zúčastněných lodí

David mezitím nahříval na pánvi nad ohněm smrkovou smůlu a vylepšoval lepení své kánoe.

Sada kanoí různých velikostí z březové kůry

V pozdním dopoledni se mi povedlo roztleskat plánovaný odjezd do muzea v Čelákovicích.  Účastníci kteří neměli vlastní loď, protože byli teprve ve fázi stavby, nebo plánování vzali volná místa ve vícemístných lodích, nebo lodích kolegů, na kterých neměl kdo jet. Ukázalo se, že rychlostně jsme skupina značně nesourodá. Ale ti pomalejší vše dohnali nadšením.

Cedrová kánoe

Tuhle svoji první plavbu v cedrovce popisoval Hynek že prý v životě neseděl v tak rychlé lodi. No prostě dobře vyrobená loď podle dobrých plánů.

Skaut na Maňásku

Vašek je sice velký vodní skaut, ale na Maňásku, legendárním to skautském plavidle tady jel poprvé.

Pauza na břehu Labe

Cestou proti proudu jsme se zastavili na oběd u stánku přímo na břehu Labe, těsně nad soutokem s Jizerou. Po obědě jsme pokračovali dál do Čelákovic. Cestou nás zastihl solidní liják, bouřka a krupobití. Po jeho skončenní jsem měl v lodi docela dost vody a v přídi závěj krup. V Čelákovicích jsme chvíli laborovali s variantou dopádlovat až k muzeu, ale postupně jsme seznali, že vypádlování prudce tekoucího odtokového kanálu od elektrárny bylo nanic a nakonec jsme nechali lodě u zdymadla a do muzea došli s prominutím pěšky.

Do muzea jsme nešli prohlížet obligátní památky jako rozbité kachle a džbánky, ale dva originály historických dlabaných kanoí – monoxylů, nalezených ve zdejším kraji a odborně konzervovaných a uložených zde v muzeu. Samostatné pojednání o novějším nálezu monoxylu si můžete přečíst na webu muzea.

Krom monoxylů jsme si prohlédli pár dalších památek na drsný život dávných vodáků a pak se vydali zpět k řece.

Když jsme dopádlovali zpátky na ostrov, tak pokračovaly různé testovací jízdy plavidel. Největší zájem byl pochopitelně o jízdu v březové kanoi.  Testování byl podroben i malý model březovky, ale ani nejlehčí jezdci na něm nedopluli dál, než pár metrů.

Tady na videu jsou zachycené testovací jízdy na březové kanoi poloviční velikosti, ale i spousta dalšího.

Večerní hraní. Foto Jirka R.

V sobotní večer krom nekončících rozhovorů o různých technologiích výroby dřevěných lodí a historek s nimi spjatých už došlo i na hudbu v podání některých z nás.  Banjo je takový symbolický nástroj. Však jsem taky na akci dovezl trička s nápisem „Paddle faster, I hear banjo“, v češtině „Pádluj rychleji, slyším banjo“, což je citát z legendárního kanoistického filmu Deliverance.
V neděli došlo na postupné loučené, ale ti nejpilnější z nás jsme si ještě střihli Jizeru za pěkného průtoku od Kačova až na soutok a po Labi zase do Brandýsa.
Bylo to krásné, bylo to velice podnětné. Asi největší kouzlo akce spočívalo v tom, že poprvé se na jednom místě sešla ředa nadšenců do stavby dřevěných lodí, kteří jsou ve svém okolí možná za podivíny, v lepším případě jejich snahu známí nedocení, v horším si malují kolečko na čelo. A tady najednou všichni byli na jedné vlně, obdivovali si navzájem své výrobky a sdíleli nadšení. A věřím, že tato přeskočivší jiskra zažehla oheň, který jen tak nevyhasne a akce bude mít pokračování.
To příští pokračování plánujeme spolu s vedením vodáckého muzea ve Zruči nad Sázavou na příští jaro s tím, že Dřevolodní sympozium se prolne s tradiční retroplavbou a otevíráním vodáckého muzea.

Takže Ahoj a dřevu zdar!
Chobotnice