Po upozornění kamaráda Ekiho, že na Labi v Dolních Beřkovicích je porouchaný jez a snížená hladina jsem vyrazil, abych to okouknul, to to tady udělá.
A protože by byla škoda dojet autem až do Mělníka, začal jsem nad oblíbeným úsekem, poslední tekoucí pasáží Vltavy pod jezem Vraňany. Tedy na vodu jsem dal ještě nad jezem, kousek od příhodné vlakové zastávky Mlčechvosty. Odtud je to kousek k místu, kde se přetahují malé lodě ze začátku plavebního kanálu do staré řeky. Doteď byl celkem velký průtok, protože se upouští Orlík kvůli stavbě přelivů, ale v noci Povodí přiškrtilo odtok na povolené minimum. Což znamená pod jezem Vraňany v levé půlce řečiště mělčiny, ale dá se nastoupit a odplout v pohodě.
Ostrovy, které byly okolo Lužce vytvořené v rámci rozsáhlé rekultivace postupně zarůstají plevelem, ale brzy už bych na nich čekal nějaké ty sukcesivní vrbičky.
Tadyto je náladovka u Lužce, s hudbou od Neila Younga v nahrávce Filipa Stejskala.
Bylo trochu pod mrakem, ale příjemně teplo a nepršelo. To stačí ke štěstí. Tady v pozadí je nová lávka v Lužci.
V Lužci jsem si došel koupit do krámku oběd. Tady je pohled z lávky na další nové ostrovy.
Pod plynovou lávkou u Zelčína už je poprve znát, že nezačíná obvyklé vzdutí jezu. Tady je sestřih, první je „Poslední vltavská peřej“, pak nějaké zhoupnutí v místech, kde už bývá vzdutí od jezu a nakonec Mělník, proudící Labe.
Nad soutokem s Labem už je vidět, že voda klesla hodně. Ale jak jsou břehy uměle vybagrované, tak se nic moc nového neobjevuje.
Nejvíc obnaženého dna je vidět přímo v Mělníce, kde jsou při napuštěném jezu různé mělčiny a peřeje.
Výjimečně jsem měl čas a bylo světlo na to vyjít si nad soutok na vyhlídku. Ani odtud to nevypadalo nějak epicky vyschlé. 
Samozřejmě, jak to známe z novin a televize, záleží na úhlu pořízení fotografie. Mohl jsem to vyfotit ještě víc přes nějakou hromadu kamení. Ten tmavší pás je mokrý od toho, jak na Vltavě přiškrtili vodu a v Beřkovicích sklopili i pravé pole jezu, aby se dalo porouchané levé opravovat.
Tady je ústní kvaku Pšovka. Teď teče, při plném vzdutí se dá naopak vplout do toho tunelu kterým ústí.
Silueta Vliněvsi se z dálky mísí s komíny elektrárny Mělník, ale když se přijede blíž, komíny zalezou za obzor. Tady krom toho, že se pluje o dva metry hlouběji a řeka celkem teče není nějaký moc velký rozdíl.
Toto už je historický vodočet v Dolních Beřkovicích. Těsně pod jeho stříškou je letopočet 2002.
A tady už je jez Dolní Beřkovice. Levé pole je sklopené porouchané, pravé je sklopené kvůli odvedení vody a střední pole je zahrazené přídavnými stěnami, podle všeho tam probíhá dlouhodobá pravidelná oprava.
V Beřkovicích jsem nechal na tajném místě loď a spěchal na vlak, pro auto a domů.
Na dotazy jestli jsou tam nějaké nově odhalené peřeje – na Vltavě je tam pár zhoupnutí, nebo šplouchnutí, ale menších, než peřej pod Lužcem. Samozřejmě záleží na průtoku, vše tady dokáže být zalité do podoby rychle tekoucí hladké vody. Na Labi krom toho, že voda viditelně a celkem rychle tekla, tak nebylo nic zvláštního, koryto je tam tak vybagrované do roviny a kapacitní, že krom vyšších břehů to vypadá pořád stejně. Takže nebylo to nic epického, ale pár pěkných hodin na vodě, to zase ano.
Chobotnice