Tak jsme se zase hezky sjeli… Tedy sjeli jsme se z rozličnejch koutů naší země na náplavku u hráze Slapský přehrady. Ti šťastnější nebo pilnější se sjeli už v pátek. Do vyhlášeného grand restaurantu U Taterů, který krom nápisu „Hubte hajný, serou trampy“ oplývá spoustou jinejch znamenitostí. Podle doslechu se tam řešila strategie na nadcházející dny, užívalo kultury a vybraných nápojů a pokrmů. Mně oproti původnímu plánu pracovní povinnosti nedovolily páteční sjetí, přibyl jsem tedy do Třebenic až v sobotu 9. února ráno. Na náplavce bylo živo a přípravy na vyplutí v plnym proudu. 
Každej si jel svoje tempo, není kam se hnát, trasa 18km na Častoboř není nic závratnýho, Na seakajaku je to procházkovou rychlostí na tři hodiny, ale dá se to zvládnout i rychleji.
Tradiční místo na svačinku, říční kilometr 100 u tábořiště Nebřich. Je vidět jak Slapy byly upuštěný fest pod zimní normál, ikdyž už bylo skoro metr zpátky dopuštěno.
Po příjezdu na Častoboř si ti pilnější stavěli stany a tak, kdo plánoval nocleh na verandě chatky a podobně tak nemusel. Taky jsme se trošku věnovali paběrkování nějakýho toho lesního chrastí na skromnej ohýnek.
A jak přibývalo tmy, rozjel se večírek. Samozřejmě že tam jezdíme kvůli pádlování a vidět se s ostatními, no ale když už tam jednou jsme, tak co s dlouhými zimními večery, že… Tož tácy plný pochutin, portský i rum tekly proudem… I na zpěv došlo. Prostě večírek. Podle mne povedenej. Poslední vytrvalci jsme zavírali krám asi v půl třetí v noci…
Ráno klasika, pestrá a nutričně hodnotná strava, různý dojížďáčky třeba mobyho fazolí nebo standova gyrosu, nápoje vesměs bez obsahu nízkovroucích kapalin… A storky, vyprávění hostorek k nedělnímu ránu patří, tim se dá skvěle oddalovat nepopulární akt balení věcí do lodi. Nějak jsme nestihli za noc a ráno spálit všechno to napaběrkovaný chrastí. Ale neměli jsme materiál na výrobu cedule ať nám tam lidi to dříví nechaj do příště, tak uvidíme.
Nu a pak každej sedl do lodi, a svym tempem se šinul zas zpátky na hráz. Já se teda chytnul Hada, takže to bylo pro mně v poměrně svižnym tempu.
Nu jsem rád že mně, kanoistu s sebou ty kajakáři vzali. A snad vezmou i příště. Děkuji, přátelé, bylo to krásné. Největší dík Petrovi Křivánkovi a TJ Kotva Bráník za uspořádání akce. Tak za rok zase…