padlovani.cz

Znáte to pořekadlo „Dejte si pozor, co si přejete, mohlo by se vám to splnit!“? Já si takhle udělal sen, v podstatě recesi o výrobě dřevěnejch lodí. A pak najednou mně tahle práce zcela pohltila na dva měsíce, že jsem nestíhal ani pádlovat – a to je co říct.
Když zcela zmožen jsem s tou prací skončil, bylo potřeba trochu pročistit hlavu. A jak jinak, než na vodě. Pohled na vodočty odhalil, že teče kde co. Na sobotu se nenašli parťáci. V hledáčku byla Vltava se slibně upuštěnou hladinou Orlíka. Z Kořenska k Podoláku je to ale zbytečně krátký a navíc se tam blbě hledá pendl. Z Týna je to jen o fous lepší. Pak mně ale zaujala na mapě varianta jet po Lužnici z Bechyně a skončit až v Červené na Vltavě, odkud se dá vlakem s jedním přestupem vrátit pro auto do Bechyně.
A tak jsem dával dopoledne na vodu pod elektrárnou a horním jezem v Bechyni. Sluníčko svítilo, průtok asi 30 kubíků, no super. Po průjezdu pod klášterem a zámkem následovala přenáška dolního jezu, prakticky na soutok Lužnice se Smutnou.
Bechyně od soutoku Lužnice a Smutné

Pokračovat ve čtení „Zimní jihočeské řekobraní“

Plavba okolo Rujány mě napadla už loni, když jsem ji zčásti obeplouval při plavbě z Ribnitz-Damgarten do Lubminu.
Je to vlastně další postupný krok v mém přibližování se plavbě na kajaku po moři.
Při přípravě plavby jsem se díval na příspěvky jiných kajakářů a kupodivu jich moc nenašel. Konkrétně jsem objevil jen 1 český a pár německých. Nevím, zdali je důvodem to, že člověk potřebuje pár dní volna, dobré počasí, anebo je to naopak tak triviální, že to opravdovým kajakářům nestojí ani za námahu za pádlem natož pak za klávesnicí.
Já žádný opravdický kajakář nejsem, plavím se na nafukovacím člunu, který je spíše pro srandu, takže mě taková plavba nemůže urazit. A tak jsem se na ni vydal.
Pokračovat ve čtení „Na nafukovacím kajaku okolo Rujány“

Ahoj,  letošní reportáž z už tradiční akce bude spíš fotogalerie z neděle.

O samotném závodu z pohledu závodníka napsal například Petr Smítka z oddílu SC 80 Chomutov  ZDE.

Závod jsme si taky samozřejmě užili, je to fakt velká akce, kde se postupně přechází z adrenalinu masového startu stovek lodí do vytrvalostního módu této řekněme středně dlouhé tratě.
Po konci závodu, občerstvení a odevzdání startovních čísel nás čekalo se převléknout do civilu, hydro nechat v autě a vyplout dál. V Krumlově se k nám připojil i Buchťák, který nezávodil.
V sobotu se dá do soumraku doplout tak někam za Zlatou Korunu.  Nám to vyšlo i akorát do začátku deště, který se přes noc vypršel. A v neděli ráno se vyplatí vystát a posnídat ještě za tmy a to ze dvou důvodů – jednak člověk má šanci těsně chytnout vyšší průtok od závodů, ale hlavně kvůli poetice brzkého rána na řece. Ty ranní mlhy mísící se s paprsky vycházejícího slunce za to stojí. Samozřejmě, správný vodák vyjíždějící po jedenácté hodině toto nevidí.

I vyplutí za ne úplného světla má svoji poetiku. Pokročilá roční doba má výhodu, že se na to nemusí vstávat ve čtyři ráno. Pokračovat ve čtení „Krumlovský maraton + prodloužená do Týna 2023“

Po upozornění kamaráda Ekiho, že na Labi v Dolních Beřkovicích je porouchaný jez a snížená hladina jsem vyrazil, abych to okouknul, to to tady udělá.

A protože by byla škoda dojet autem až  do Mělníka, začal jsem nad oblíbeným úsekem, poslední tekoucí pasáží Vltavy pod jezem Vraňany. Tedy na vodu jsem dal ještě nad jezem, kousek od příhodné vlakové zastávky Mlčechvosty.  Odtud je to kousek k místu, kde se přetahují malé lodě ze začátku plavebního kanálu do staré řeky. Doteď byl celkem velký průtok, protože se upouští Orlík kvůli stavbě přelivů, ale v noci Povodí přiškrtilo odtok na povolené minimum. Což znamená pod jezem Vraňany v levé půlce řečiště mělčiny, ale dá se nastoupit a odplout v pohodě.

Pokračovat ve čtení „Labe u Mělníka za odlivu“

Jenom takovou krátkou noticku si dovolím, aby to bylo zaznamenáno do budoucna.  Na druhou jde o událost při jakých se zvolává „Severní pól je dobyt!“
Zvyknul jsem si sebou vozit v autě Paddleboard, který je skladný a navíc při jízdě na něm je člověk na běžné vodě suchý, narozdíl od jiných populárních nafukovadel. Na start Berounka maratonu jsem jel okolo vodní lokality s pozoruhodným názvem. A teď se mi naskytlo jet okolo pracovně, notabene jsem se dozvěděl, že věci nabraly skluz a můžu se cestou někde zdržet. Nebylo co řešit. Šup směr Kokot!
Chobotnice
Pokračovat ve čtení „Kokotská plavba“

Mezi vším prázdninovým programem nastal čas na dvoudenní rodinný výpad s jedním přespáním. Z toho nemnoha, co bylo sjízdné se nabízelo logicky sjet trasu Vyšší Brod – Budějovice s možností zkrátit to jen do Boršova, což je na dvoudenní rodinný výlet tak akorát.  Takhle koncem srpna už by tam mohl být i relativní klid. 
Pak ale pad nápad vrátit se na osvědčené a stále tekoucí Vltavu z Ústí nad Labem. Nebo tedy Labe, jak se Vltavě od Mělníka zvykově přezdívá. Voda je tu furt a množství  vodáků se blíží nule.  Slovo dalo slovo, do Ústí je to kousek a už jsme takhle dopoledne dávali pod Střekovem naši flotilu na vodu.

Pokračovat ve čtení „Vltava z Ústí“

Taxem zasejc jel na Vodácký maraton na Berounce. Účast byla spíše nižší, což je škoda, tak příště přijeďte fšichni, je tam sranda, trochu je to výzva, trasa je tak akorát na výlet a Berounka je krásná řeka, zejména v tomhle úseku.
Co tak k závodu…  No daj to starci i děti, dá to kdekdo. A některý to daj i docela rychle, tech 58 kiláků. Akorát by bylo dobrý skoncovat s tou diskriminací a nezařazovánim singů do celkovýho pořadí. C1 je taky kánoe a singlíř nikomu nic neproved, krom toho, že si v lodi neveze žádnou živou brzdu a flákače.
Letos foukalo docela dost protivítr, což ne Berounce nejni uplně obvyklý, vzhledem k tomu, jak u nás vypadá větrná růžice.   Na akci jsem vytáh svoji papírovou kanoe jménem Dobrodružství.

No a po závodě, respektive při plánování vyfstala obvyklá otázka  – jak k němu? Teda nemaje doprovodný vozidlo, jak se dostat zpátky k autu do Dolan?  Minulý ročníky jsem to řešil plavbou do Berouna a vlakem pak s jednim přestupem do Chrástu/Dolan.  A pak zas do Berouna vyzvednout loď.
Teď při pohledu na předpověď počasí, která slibovala silnej východní vítr i na další dny mně napadlo vrátit se k autu tim nejjednodušim způsobem. A teda tak, jak jsem dojel do Branova, teda po vodě. Krom toho hecu mně k tomu vedla i četba knížek za poslední dobu: Jerry Pushcar – Waters beneeth my feet, Rick Steber /Shell Taylor – New York to Nome a Verlen Kruger-Ultimate canoe challenge.
Protagonisti i výbava v jednotlivejch cestopisech se značně lišej, ale jedno maj společný – cesty kanoí napříč Severní Amerikou, a to často i proti proudu řek. Třeba taková Rat river, nesmíte si ji idealizovat. Znamenalo to vypádlovat, vybidlovat, nebo s nohama v ledový vodě na špagátě za sebou vytáhnout kanoe plnou vybavení a zásob asi 140 kilometrů. A pak teprve přenýst v horách kilometry portáže přes rozvodí a ve finále se tak od Mackenzie river dostat přes Peel, Rat, Bell a Porcupine river na Yukon. Loni jsem si vyzkoušel menší kus, asi 28 kiláků z Roztok k Mlokovi. Tak letos Byla výzva dát to celý až zpátky do Dolan a při tom si vyzkoušet (asi slabej odvar), jak se cejtili hrdinové mejch knížek při zdolávání Rat river, nebo Mississippi proti proudu. Před dobou turistickou takhle jakožto nejjednodušim způsobem v obtížně prostupný krajině bez cest putovali i lovci kožešin, onchodníci a První národy. Pokračovat ve čtení „Berounka maraton a pendl po stopách prvních národů“

V sobotu jsme dali se synáčkem kus Kocáby z našich Chotěhůlek a jak přestalo pršet, vodočty opadaly.
V nědělicestou na muzikantský setkání jsem si říkal, že někde chvíli potrénuju pádlování a že vlastně bych se mohl podívat, co Sychrovský potok.  Dal jsem si cestou první jarní zmrzlinu u skvělýho stánku na Obořišti, odkud pár kroků by mělo asi nejvejš cenu tohle jet, protože tady se stejká pár místních potoků.  Ale tady vypadalo vody málo a bejvá jí i víc. Voda tu teče z poměrně velký plochy zemědělský krajiny a dokáže nastoupat.

Tak jsem ještě popojel autem za osadu Dolní Svaté Pole a tady kus pod rybníkem Svatopolákem, oblíbenym na tréningy dal na vodu.
Pokračovat ve čtení „Sychrovský potok“