Vyrazili jsme si s mým kámošem V. T. Honzou na krátkej přespávací vejlet. Nakoupili proviant a hurá na přehradu.

Udělali jsme si fazole, vyfotili povinnou fffotku s konjunkcí a šli spát.

Ráno celkem brzo jsme vstali (někteří) a šli dělat snídani. Teploměr u nás ještě nevynalezli, ale pánev plná vody byla ráno dokonale zamrzlá skrz.

Během snídaně začalo hezky svítit sluníčko. Po snídani jsme se sbalili a hajdy na vodu.

V. T. Honza prve chvíli cvičil jízdu v singlu.

Jezdit v kánoi po zrcadlový hladině je trochu jako lítání…

Pak jsme napakovali loď bagáží a vyrazili zpátky u autu. Teda chtěli jsme.

Malá odbočka – udělejte začínajícím zadákům laskavost do života a učte je střídat strany a kormidlovat na obou stranách. Přehazování zvyšuje výkon, výdrž a odpadá problém s jednostranným zatížením.

No a pak se nám postavil do cesty led. Večer po něm nebylo ani stopy a ráno byl cenťák silnej.

Síly ledu a vzory na povrchu byly různý.

Probít se tim ledem v kombinaci s pořízenim asi stovky fotek trvalo docela dlouho. No vyrazili jsme se ještě kouknout za zatáčku.

Na jiný výhledy.

Paxme to votočili už vopravdu k autu. Akorát tady čekalo další pásmo ledu přes celou přehradu, kterym bylo nutný se prosekat.

Myslel jsem, že Slapy zamrzají výjimečně. A teda po letošku jsem musel trochu poupravit názor. Ale i led je pro nás zpestření. V zimě jsou na vodě okamžiky a obrazy, jaký teplejší období nenabídne.