Košátecký potok

50 dní … před takovou dobou, jsem se naposledy sklouznul na vlnách. Posledních pár dní už to svědění prstů bylo snesitelné čím dál míň, a tak při plánování jarního vyvezení části našeho přístavu vodních skautů v Brandýse nad Labem, padlo oko na vody, které jsem naposledy jel před neskutečnými sedmi lety. Společně s bandou Neratovických skautů, tehdy v rámci jejich předvánoční plavby. Košátecký potok. Termín pro plavbu s oddílem je 19. březen, ale to je až za měsíc… No a co?! Co bych to byl kapitána přístavu, abych bral mladé na nevyzkoušený tok – sedm let je dost dlouhá doba.

Celý pátek 18. února se po Messengeru domlouvám s Honzou, kolegou z vedení, že by vlastně bylo fajn sjet si to dřív, a ne až s celou skupinou. Jenže na zítra je předpověď taková všelijaká. Má být sice slunečno a poměrně teplo, ale zároveň je výstraha před silným větrem – v nárazech až 70km/h. Na odpolední oddílové schůzce ještě domlouváme detaily zítřejší akce. No nic, slovo dalo slovo a s dohodou sejít se v sobotu ráno na loděnici a tam se rozhodnout, se v pátek večer rozcházíme.

Plán je následující – sraz v 9:30 v Brandýse na loděnici. Honza se synem na jedné a já v singlu na druhé kanoi. Start pod silničním mostem v Přívorech, cíl pod železničním mostem přes Labe v Neratovicích. Délka plavby 6km. Odhadovaný čas plavby 2,5h. No prostě pohodové jarní projetí a protažení. Doma ještě vymyslím záložní plán s manželkou – kdyby to fakt nešlo, zavoláme od prvního místa někde u silnice a necháme se odvézt autem.
Košátecký potok kanoe splutí

S takto naplánovanou akcí jdu spát. V půl druhé ráno, mě budí zvuk startující rakety. Je to vítr, co se honí po dvoře a bere vše, co není zabetonované… Snad je zabetonované vše důležité… A snad se to do rána přežene… Sobotní ráno je stále poměrně větrné. Scházíme se na loděnici, a se slovy: „No co, tak se tam alespoň zajedeme podívat, jak to vypadá.“ nakládáme lodě a vyrážíme na nasedací lokaci. V očích své ženy vidím potutelný úsměv. A na čele jí úplně svítí věta: „Za půl hodiny mi voláš, že to vzdáváte.“
Košátecký potok kanoe splutí

V Přívorech už to rozmýšlení zas tak dlouhé není. Sice fouká, ale potok je zařízlý v terénu a vody je v něm přijatelné množství. Prostě – když už jsme tady… tak jedem. Až někam sem, jde vlastně vše podle předem připraveného scénáře. No dobře, sem a pak ještě asi dalších 15 minut. To co následovalo, bych ale s trochou nadsázky přirovnal k turistickému výletu Amazonskou džunglí s lehkou vodáckou vložkou.
Košátecký potok kanoe splutí

Skoro celou plavbu střídáme varianty „jo tady to celkem jde“, „hele to se dá přehodit“ a naši nejméně oblíbenou a na můj vkus až příliš častou „vysedáme a přeneseme po břehu“. Dva rozbořené jezy jdou sklouznout poměrně snadno. Na tom prvním je hned na koruně kus jeklu, trčící přesně v místě, kde je jediný prostor a dostatek vody k proplutí. Beru na sebe roli předjezdce a se slovy „buď se vejdu, nebo ne“ to v klidu sklouznu. Matěj na druhé kanoi to dává za mnou, Honza je připraven na záchranu (čti, fotí pod jezem). V singlu to jde na pohodu.Košátecký potokKošátecký potok kanoe splutí
Košátecký potok kanoe splutí

Další cestu nám zpestřují padlé stromy, trubky nad hladinou, nízký nepodjetelný můstek, prostě taková potokářská klasika. Druhý a poslední jez opět zkouším sjet jako první a tady je v cestě pro změnu padlý strom. Asi nás ten nahoře má rád, ale kmen je naštěstí padlý tak, že přesně mezi větvemi jde opět v pohodě sjet. Za mnou tentokrát jede Honza, který si vyměnil roli dokumentaristy s Matějem. Zbytek plavby se nese v již zmíněném duchu.
Košátecký potok kanoe splutí

Ovšem jestli jsme měli pocit, že dosažením ústí do Labe máme vyhráno, nemohli jsme se splést víc. 700m proti proudu rozvodněného 80 metrů širokého Labe, s větrem mírně zboku, nám dalo zabrat víc, než by si jeden byl ochoten připustit. Kluci v deblu to se svým dvoumužným pohonem ještě dali poměrně v pohodě, ale já na singlu… (co bych v tuto chvíli dal za svou lehkou laminátku).Košátecký potok kanoe splutí

Z původně odhadovaného času dvě a půl hodiny, se stalo neskutečných pět a tři čtvrtě hodiny boje s křovím a padlými stromy. Moje drahá polovička už tu trčí dvě hodiny a čeká na nás. Já a Matěj zůstáváme ležet u lodí a naše rychlá spojka veze Honzu pro auto s vlekem.

No – když to shrnu… jsem rád, že jsme to nevzdali a hecli se. Kluci si tento potok mohou přidat do svého vodáckého CV a já vím, že na předem zvolený termín přístavní plavby, mám hledat jiný tok. Bolavá záda, kolena, ruce… no vlastně vše, a k tomu další části těla, o kterých jsem doteď ani nevěděl, že je mám, mi budou tuhle sranda akci ještě pár dní připomínat.
Košátecký potok kanoe splutí

Vašek

3 odpovědi na “Košátecký potok”

Napsat komentář: Kuba Turek Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..