Orlík

Jednou, někdy, v nějakém čase, kdy někteří měli přijít a nepřišli, mnozí měli odejít a neodešli, blíže neurčeného data jsme s mým skvělým kámošem – synkem Honzíkem vyrazili na Orlík.
Světla už ubývalo když jsme dorazili. Orlík a Slapy se liší v tom, že na Slapech je relativně dost míst, kde dát na vodu, ale málo míst kde tábořit, aniž by člověk ležel přímo pod nějakým hausbotem, nebo zablešenou boudou. Na Orlíku je vzhledem k ploše poměr naopak. Orlík je oblast lesních cest se závorama. Asi to musí být, při náporu lidstva, co se tam žene. No místo u zátoky, kde jsem myslel, že dáme loď na vodu nevyšlo, tak jsme zaparkovali kousek z druhé strany, vzali věci a šli těch asi 600 metrů k vodě. Žádný kolejda, žádný nošení lodě na dvou pádlech, prostě to jen máme vhodně zařízený. 
Na vodě jsem už i já musel uznat, že nastává opravdový šero. Tak jsme hned po vyplutí začali hledat místo na přespání. 
Jsouce zkušení zálesáci, místo s dostatkem dřeva, flekem na oheň a stromy na hamaky jsme našli celkem snadno a svítíce si očima nasbírali něco na oheň a navázali hamaky. 
Rozdělal jsem oheň s pomocí pár cedrových třísek. Ne nelekejte se, nezačali jsme porcovat loď, vezl jsem si s sebou pár tenkých odřezků z výroby lodě. Ušetří to spoustu starostí. Dali jsme obligátní fazole a šli spát. 
Honzík je borec…  Uložil jsem ho do spacáku a ještě do deky, kopie vlněný Hudson bay company bobří přikrývky, aby mu nebyla ziminka. Ze spacáku se odkopal, spal jen v dece a že prej v pohodě. Při teplotě těsně nad nulou…
Ráno byla mlha pochopitelně ještě o něco hustší, než večer. Ale vstávalo se hezky. 
Zálesácká instantní polífka. A dva hrnky, oba z rukou jednoho mistra prodavače, větší ještě dávno v Lucky horse, menší v General store
Jak pláž končila mlhou, vypadalo to trochu že táboříme na okraji Zeměplochy, kde dál jsou už jen oblaka. 
Po snídani a precizním úklidu místa jsme vyrazili na projížďku.
Plavba byla pestrá. Bloudíme v mlze, prohlídka petrohradské Ermitáže atd. 
Když jsme se dost vynaprojížděli, na jeden zátah jsme zase odnesli všechny věci k autu a jeli domů.

Chobotnice

4 odpovědi na “Orlík”

  1. Takhle se snad nesnilo ani panu Pratchetovi, tábořit si přímo na okraji Zeměplochy, to je poezie… Vnuklo mi to myšlenku, že by jistě krásná kniha byla „Vodácký průvodce po řekách Zeměplochy“.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *