Rubrika: zápisky z plaveb

Tak se vám hlásím živě ze země zaslíbené a vytoužené – z Yukonu. Přicestovali jsme před pár dny, mám od půjčovny převzatou loď a za sebou několik tréninků na řece Yukon a na přehradě Schvatka Lake, která je tady nad městem Whitehorse.

Na závod Yukon River Quest mám půjčenou tuhle karbonovou kánoe s textilní šprajdou. Je to model Slingshot od firmy H2O. V lodi se dá nakonec i rozumně klečet, i když má sedačku pro sezení s nohama před sebou. Kormidlo nepoužívám.

Každý závodník musí mít sebou podobně jako zlatokopové z bezpečnostních důvodů předepsané minimum vybavení na táboření, jako stan, spacák, dvoje rezervní teplé oblečení, jídlo, pití, lékárničku, lopatku na hovno… Vybavení prochází kontrolou při registraci na místě.

Závod bude odstartován 26. června v 9 ráno místního času. To by mělo být 5 hodin odpoledne středoevropského. Vývoj závodu včetně postupu všech jednotlivých plavidel a detailů o časech můžete sledovat v reálném čase na mapě v tomto odkazu.  Tady se lze i probírat výsledky průběžnými i konečnými a to na úrovni různě podrobného rozlišení kategorií.

Prvních asi 36 kilometrů tratě je mírně tekoucí řeka, která se zastaví na vzdutí známého jezera Laberge. Zhruba vpravo od tohoto kopce.

Tady na místě zvaném Policeman‚s point je potřeba projet kontrolou do 4 hodin od startu. Což je na 36 km nějak tekoucí řeky celkem benevolentní limit. Ale taky se třeba nemusejí podařit procedury při startu.
Zato další kontrola na konci jezera Laberge, na 88. kilometru, má limit na průjezd 13 hodin. Tam už se bude oddělovat zrno od plev a kdo to nestihne (málokdo), nebude moct pokračovat v závodu.
Kontrol je povícero, většinou jen průjezdné, kde musí závodník jen zavolat na rozhodčí startovní číslo. Jen v osadě Carmacs, asi 300 km od startu, je povinná pauza 10 hodin pro každou posádku a do kempu je potřeba dorazit nejpozději 34 hodin od startu.

První dva ročníky závodu začínaly u moře a posádky musely přeběhnout přes legendární Chilcootský průsmyk. V roce 1998 už závod absolvovali naši borci. O tom a o závodě je tady v tom filmu od šesté minuty, nicméně celý film stojí za to zkouknout.
Od roku 1999 se startuje ve Whitehorse, nicméně celý závod stále zůstává jako cesta po stopách zlatokopů. Cíl je tedy logicky v Mecce zlatokopů – Dawson City. Těch asi 715 km je potřeba po odečtení pauzy v Carmacs potřeba uplout nejdéle za 81 hodin. Zlatokopové po rozmrznutí řeky taky spěchali, šlo o závod o zábor zlatých polí (tou dobou z nejlepšího už rozebraných).

Chobotnice

Před časem mně oslovil pořadatel kutilského festivalu Maker Fair, jestli bych nechtěl vystavovat dřevěné lodě.  No, sám bych se do toho nehnal, ale oslovil jsem kamarády a ve finále z toho vznikla expozice přezdívaná „Stánek facebookové skupiny Dřevěné kanoe a kajaky a pádla„. A vlastně ano, šlo o stánek party lidí, kteří se poznali díky moderním, informačním technologiím, ať už na Facebooku, nebo jinak.  A krom sdílení rad na stavbu plavidel vznikla i komunita reálná, jejích vzorek se po akci Dřevolodní mrcasení, kde jsme účast na Maker fair domlouvali a ladili sešel i zde.

Pokračovat ve čtení „Maker fair 2024“

Výlet na vodu

V sobotu 2. března jsme vyjeli na vodu, protože na horách nezbývalo moc sněhu, takže toto byl lepší program na jarňáky.

Při cestě na Slovensko jsme se zastavili sjet jižní část řeky Svratky. Když jsme vyjeli z Židlochovic, viděli jsme víc odpadků, než čehokoliv jiného.

Po jejich skončení následoval velikánský jez, který jsme přenesli a potom řeka podle pravítka. Takže nic zajímavého. Pokračovat ve čtení „Vody mezi Brnem a mořem“

Znáte to pořekadlo „Dejte si pozor, co si přejete, mohlo by se vám to splnit!“? Já si takhle udělal sen, v podstatě recesi o výrobě dřevěnejch lodí. A pak najednou mně tahle práce zcela pohltila na dva měsíce, že jsem nestíhal ani pádlovat – a to je co říct.
Když zcela zmožen jsem s tou prací skončil, bylo potřeba trochu pročistit hlavu. A jak jinak, než na vodě. Pohled na vodočty odhalil, že teče kde co. Na sobotu se nenašli parťáci. V hledáčku byla Vltava se slibně upuštěnou hladinou Orlíka. Z Kořenska k Podoláku je to ale zbytečně krátký a navíc se tam blbě hledá pendl. Z Týna je to jen o fous lepší. Pak mně ale zaujala na mapě varianta jet po Lužnici z Bechyně a skončit až v Červené na Vltavě, odkud se dá vlakem s jedním přestupem vrátit pro auto do Bechyně.
A tak jsem dával dopoledne na vodu pod elektrárnou a horním jezem v Bechyni. Sluníčko svítilo, průtok asi 30 kubíků, no super. Po průjezdu pod klášterem a zámkem následovala přenáška dolního jezu, prakticky na soutok Lužnice se Smutnou.
Bechyně od soutoku Lužnice a Smutné

Pokračovat ve čtení „Zimní jihočeské řekobraní“

Plavba okolo Rujány mě napadla už loni, když jsem ji zčásti obeplouval při plavbě z Ribnitz-Damgarten do Lubminu.
Je to vlastně další postupný krok v mém přibližování se plavbě na kajaku po moři.
Při přípravě plavby jsem se díval na příspěvky jiných kajakářů a kupodivu jich moc nenašel. Konkrétně jsem objevil jen 1 český a pár německých. Nevím, zdali je důvodem to, že člověk potřebuje pár dní volna, dobré počasí, anebo je to naopak tak triviální, že to opravdovým kajakářům nestojí ani za námahu za pádlem natož pak za klávesnicí.
Já žádný opravdický kajakář nejsem, plavím se na nafukovacím člunu, který je spíše pro srandu, takže mě taková plavba nemůže urazit. A tak jsem se na ni vydal.
Pokračovat ve čtení „Na nafukovacím kajaku okolo Rujány“

Ahoj,  letošní reportáž z už tradiční akce bude spíš fotogalerie z neděle.

O samotném závodu z pohledu závodníka napsal například Petr Smítka z oddílu SC 80 Chomutov  ZDE.

Závod jsme si taky samozřejmě užili, je to fakt velká akce, kde se postupně přechází z adrenalinu masového startu stovek lodí do vytrvalostního módu této řekněme středně dlouhé tratě.
Po konci závodu, občerstvení a odevzdání startovních čísel nás čekalo se převléknout do civilu, hydro nechat v autě a vyplout dál. V Krumlově se k nám připojil i Buchťák, který nezávodil.
V sobotu se dá do soumraku doplout tak někam za Zlatou Korunu.  Nám to vyšlo i akorát do začátku deště, který se přes noc vypršel. A v neděli ráno se vyplatí vystát a posnídat ještě za tmy a to ze dvou důvodů – jednak člověk má šanci těsně chytnout vyšší průtok od závodů, ale hlavně kvůli poetice brzkého rána na řece. Ty ranní mlhy mísící se s paprsky vycházejícího slunce za to stojí. Samozřejmě, správný vodák vyjíždějící po jedenácté hodině toto nevidí.

I vyplutí za ne úplného světla má svoji poetiku. Pokročilá roční doba má výhodu, že se na to nemusí vstávat ve čtyři ráno. Pokračovat ve čtení „Krumlovský maraton + prodloužená do Týna 2023“

Po upozornění kamaráda Ekiho, že na Labi v Dolních Beřkovicích je porouchaný jez a snížená hladina jsem vyrazil, abych to okouknul, to to tady udělá.

A protože by byla škoda dojet autem až  do Mělníka, začal jsem nad oblíbeným úsekem, poslední tekoucí pasáží Vltavy pod jezem Vraňany. Tedy na vodu jsem dal ještě nad jezem, kousek od příhodné vlakové zastávky Mlčechvosty.  Odtud je to kousek k místu, kde se přetahují malé lodě ze začátku plavebního kanálu do staré řeky. Doteď byl celkem velký průtok, protože se upouští Orlík kvůli stavbě přelivů, ale v noci Povodí přiškrtilo odtok na povolené minimum. Což znamená pod jezem Vraňany v levé půlce řečiště mělčiny, ale dá se nastoupit a odplout v pohodě.

Pokračovat ve čtení „Labe u Mělníka za odlivu“

Jenom takovou krátkou noticku si dovolím, aby to bylo zaznamenáno do budoucna.  Na druhou jde o událost při jakých se zvolává „Severní pól je dobyt!“
Zvyknul jsem si sebou vozit v autě Paddleboard, který je skladný a navíc při jízdě na něm je člověk na běžné vodě suchý, narozdíl od jiných populárních nafukovadel. Na start Berounka maratonu jsem jel okolo vodní lokality s pozoruhodným názvem. A teď se mi naskytlo jet okolo pracovně, notabene jsem se dozvěděl, že věci nabraly skluz a můžu se cestou někde zdržet. Nebylo co řešit. Šup směr Kokot!
Chobotnice
Pokračovat ve čtení „Kokotská plavba“