Ve Vlnách Dunajce – FEUILLETON.

Na Dunajci jezdil dost specifický druh plavidel. Byly to v podstatě trimarány až kvatromarány svázané z dlabaných monoxylů. Ovládané byly křížencem bidla a pádla, používaným na obojí působ podle potřeby.
Grégrův text byl  otištěn  14.-15. května 1915 v Národních listech

FEUILLETON.
Ve vlnách Dunajce …

Krvavé bitevní drama, odehravší se od
2. května (1862) na skalnatých březích Dunajce,
obrátilo zřetel světa k této dosud málo u nás
známé řece haličské, která prameníc v hor-
stvu karpatském, klikatou drahhou bystře na
sever od Visly proudí. Nám však jméno Du-
najce vybavilo vzpomínku na hroznou hodinu,
již zažili v proudech a peřejích horního Du-
najce v druhém létě po založení „Národních
Listů“ jich zakladatel, náš dr. Julius Grégr
a přítel jeho, básník náš Vítězslav Hálek.
Oba tehda mladiství a svobodní, podnikli
spolu výlet přes Krakov na Tatry, z něhož
vraceli se 12. července 1862 opět do Haliče
a sice do horského městyse Czorštýna, kamž
byli sobě smluvili dostaveníčko s krajanem
drem. Slavíkem z Krakova, a ještě několika
polskými přáteli jeho, aby podnikli pospolu
vysoce zajímavou plavbu vyhlášenými „Pieni-
nami“, peřejemi to horního Dunajce, připomí-
najícími divokoromantickou krásou krajiny,
jakož i prudkostí pěnicích se vln naše „Svato-
janské proudy“. Pokračovat ve čtení „Ve Vlnách Dunajce – FEUILLETON.“

K. Vinařický: Plavba po Vltavě z Týna do Prahy v květnu r. 1854.

Karel Alois Vinařický (24. ledna 1803 Slaný – 1869 Praha-Vyšehrad) byl český vlastenecký knězbásníkspisovatel překladatel, jedna z nejvýznamnějších osobností českého národního obrození a (spolu s Františkem Douchou) spoluzakladatel české literatury pro děti. Účastnil se také debat o reformě českého pravopisu (byl zastáncem progresivních úprav, především se zasazoval o tzv. úpravu skladnou

K. Vinařický: Plavba po Vltavě z Týna do Prahy v květnu r. 1854.

Pověsti o proudech Vltavských již dávno vzbudily ve mně žádost, abych jednou také po vodě zkusil jízdu do Prahy. V podvečer 11. května přijela z Budějovic do Týna nová šedesátiloketní loď pana Lanny. Maje nejednu pilnou příčinu k cestě do hlavního města, rozhodnul jsem se milerád k zítřejší plavbě. Jitro 12. května bylo vzdor svému obyčeji velmi teplé. Mlha se časně zdvihla a po vyjasněné obloze bloudil jen ledakde bělavý oblak. O šesté hodině byly již jemčiny vyhraženy a loď stála k odplutí hotova. Měla náklad soli a kupecké zboží as 700 centů. Dno se potápělo 19 palců z předu a 20 palců zadu. Výška vody byla žádaná. V boudě našel jsem pohodlné sezení a stolek, ihned jsem uzavřel pro ukrácení chvíle zapisovati, co bych na vodě a po břehách spatřil. Pokračovat ve čtení „K. Vinařický: Plavba po Vltavě z Týna do Prahy v květnu r. 1854.“

Warta 2021

Warta v úseku Čenstochová (ř.km. 730) – ústí Liswarty (ř.km. 640,5),
pět dní na těžko v laminátové Kocábě s pětiletým synem,
12. – 16. října 2021

S přicházejícím podzimem se mně a Petrovi, kamarádovi a kolegovi z práce, nechce ještě zazimovávat, a rozhlížíme se, jakou lumpárnu nad rámec běžného víkendového sjíždění českých toků bychom ještě stihli v končící sezóně natropit. Nadšeně horuju za Rumunsko, po dlouhém pátrání v bahně rumunského internetu ale vychází najevo, že je málo vody. Přesměrováváme se tedy na blízké Polsko, kde jsou sjízdné střední a dolní úseky řek, a volíme řeku Wartu, jednu z delších polských řek, na které jsme ještě nebyli a kterou jsme dostali od mnohých kamarádů doporučenu.

Nížinnou, mírně tekoucí a líně meandrující řeku nechci jet na Vydře ani na Sambě z půjčovny. Jsem beznadějný milovník starých a nepraktických věcí a okamžitě začínám pátrat na inzerci po starší směrové laminátové kanoi. Ve čtvrtek nacházím na Bazoši starou Kocábu, v pátek si beru volno a metelím pro ni. Kocába zjevně pamatuje hodně, vše je ale ještě přikryto milosrdným povlakem řas, mechu a lišejníku – loď poslední roky odpočívala na zahradě otočená dnem vzhůru. Majitel slibuje, že loď je plavbyschopná, koupil ji kdysi i s chalupou a jezdil s ní jen rybařit na Labe. Protože už ji nedostane sám na auto, pořídil si nafukovačku. Hned je mi jasné, že mám to správné plavidlo. Odjíždím těžší o loď a lehčí o patnáct stovek.
Kanoe Kocába Pokračovat ve čtení „Warta 2021“

Krumlovský vodácký maraton + prodloužená do Týna

Tak jsme zase jeli krumlovský vodácký maraton. Maraton samotný podle mého dojmu se vydařil, už i skoro nebyl ulitý start, pěkně to jelo, závodniku hodně, spousta kamarádů, pokec ve Vyšším Brodě i v cíli. Ze závodu fotky nemám, na to byl moc fofr.
Vltava Krumlov Budějovice Týn HněvkoviceAle jak už se stalo mým zvykem, Vltava nekončí v Českém Krumlově, ba ani ve Zlaté Koruně a už vůbec ne v Boršově. Takže po převléknutí z neoprenu a výměně závodního vybavení za tábornické u auta, které jsme měli připravené v Krumlově jsme jeli s Láďou Bláhou a Alešem dál. Pokračovat ve čtení „Krumlovský vodácký maraton + prodloužená do Týna“

Pádluj o 106

Minulý roky jsem na stošestku nějak neměl napádlováno, nebo se na ni necejtil, případně do účasti na krátký verzi kde už jsem byl přihlášenej vlezla práce…
Letos jsem pro samou výrobu lodí neměl napádlováno skoro nic, ale prve jsem se přihlásil za můj domovskej klub Jezdci Apokalypsy na dlouhou trasu Budějovice – Praha, protože krátkou už jsem měl nějak okoukanou. 🙂  Začal jsem trochu trénovat. A ve čtvrtek před startem závodu Pádluj o 106 mi připadalo, že mi to docela jede. Tak jsem se v euforii přihlásil. Sehnal jsem odvoz na start, kam mně vzal dlouholetý kolega a kamarád Standa (vše pod podmínkou, že ho v závodě nepředjedu). Manželka mi napekla buchtu, do košíčku, kterej pořád někde vyvolává mně nepochopitelnej rozruch jsem krom toho přihodil pár energy gelů, sluchátka a powerbanku. Takovej košík…  Sáhnu doň a mám co chci, přitom se nikde nekutálej flašky, krabice s buchtou pro doplňování sacharidů po celou trasu je po ruce…
Pádluj o 106 2021
Já nemívám problém vyjet na vodu v sedum ráno, ale v šest už mi to přijde trochu kruťárna a nedělá mi to dobře na pajšl. Ale zas pravda je to akorát spočitaný, abychom my pomalejší stihli za světla dojet do cíle.
Tak jsem svěsil ze stromů hamaku, ostatní sbalili stany a podobně, každý se snažil nějak snídat.  Pokračovat ve čtení „Pádluj o 106“

I. Dřevolodní sympozium

Před delší dobou jsem na facebooku založil skupinu pro tvůrce dřevěných lodí. Sice tam bývá mnoho hodnotných prezentací a odborných diskuzí, ale pořád to je jen virtuálno. Navíc ne každý je na FB. Fyzicky jsme se jako dřevní loďaři potkávali jen náhodně na různých závodech, vodáckých společenských a podobně. A tak vznikla někdy v lednu a jak jinak než při nějaké stavbě lodě s kolegou myšlenka uspořádat akci pod názvem Dřevolodní sympozium. Akce byla neprodleně vyhlášena a zpropagována mezi zainteresovanými. Postupně někteří zájemci o účast podléhali skepsi ohledně covidové situace, ale jak prorokoval kolega Karel „Tou dobou budem už všichni promořený, nebo mrtvý.“.   A na to tak nějak taky došlo a sešli jsme se tedy podle původního plánu poslední květnový víkend na ostrově v Brandýse nad Labem.  Tedy asi jen metr nad Labem.

Dřevolodní sympozium žebrovka, dřevěná kánoeRozprava nad rozeschlou žebrovou Orlicí

Když jsem dorazil na místo, někteří účastníci už tu byli a rokovali nad loděmi kolegy Libora. Nejdřív nad krásnou cedrovkou deblovkou s motivem šípu vykládaným tmavším dřevem na dně lodi a potom nad Orlicí, ve které závodil jeho tatínek, ale která je dnes děravá jak ústa staré ženy. Rozebírali jsme možnosti alespoň zastavení rozpadu památky. Libor z lodi důmyslným mechanickým způsobem sejmul žebrorys a aktuálně vyrábí její tvarovou kopii z cedrových štráfků. Pokračovat ve čtení „I. Dřevolodní sympozium“

Dunaj

Dunaj
z Dubu nad Moravou do Černého moře
na plachetnicokánoi

Jurij Orlov
a
Káťa

Léto 2014

Proč jsme stavěli plachetnicokánoi

Frčíme na motýlka

Představím se: nejsem kutil, ve skutečnosti mě uráží, když mě tak někdo nazve, ale mám zvláštní potřebu jednou za čas postavit něco, na čem mi bude záviset život (teď jsem zvýšil nároky a už svými produkty ohrožuji i jiné lidi). Proto jsem postavil tuto plachetnicokánoi. Už jsem jednu postavil, jenže ta se potopila, z čehož jsem došel k závěru, že jsem lepší dobrodruh než stavitel lodí a proto jsem si předsevzal, že už žádnou loď stavět nebudu.
Jenže osud (nebo to čemu čtenář věří) to tak nechtěl. S mou krásnou a skvělou přítelkyní Káťou jsme chtěli splout Dunaj, takže jsme koupili na aukru za 8500 nádhernou téměř hotovou plachetnicokánoi, jenže o kánoi jsme přišli, poněvadž jsem šel s kámošem v noci sjíždět lehce rozvodněné meandry Odry a stala se nehoda, Pokračovat ve čtení „Dunaj“

Z Ostravy do moře na kánoi vyřezané z jednoho kusu modřínu.

Z Ostravy do moře
(ve skutečnosti jsem ztroskotal v jezeru Dabie pár km od skutečného moře poté, co jsem předělal kánoi na oplachtěný trimarán)
na kánoi vyřezané
motorovou pilou
z jednoho kusu modřínu.
2013

Knihu s takovým nadpisem snad ani nemá cenu podepisovat.
Kdo chce plout proti proudu, musí být rychlý!“ ale pod to se podepíšu. Jurij Orlov
Je dobré mít dobré pádlo.“

Vyřezávání kánoe

Našel jsem v lese spadlý modřín o průměru 42cm bez kůry, což je šířka dostatečná pro mě a pro štíhlou ženu (kterou jsem bral v potaz i při počítání výtlaku). Proto jsem se rozhodl pro kánoi dlouhou 6m. Stačilo by 5,5m, ale hned první den jsem špatně řízl, takže jsem musel udělat ještě užší špičky a proto i delší loď. Tato chyba mě stála odhadem týden práce navíc – takhle už to v týhle branži chodí.
Technika byla prostá: motorovkou jsem strom nařezal příčně co 10-20cm a poté jsem sekerou odsekával kusy dřeva. Ke konci jsem se naučil s motorovkou pracovat na půl centimetru přesně. Detaily jsem dokončil dlátem.
Samotným vyřezáváním jsem strávil měsíc. Tak hodně proto, že jsem nebyl schopný koupit si nový řetěz na pilu, místo toho jsem amatérsky brousil ten starý, a taky proto, že jaro ne a ne přijít a někdy bylo i -20°C a sněhu po kolena. Pokračovat ve čtení „Z Ostravy do moře na kánoi vyřezané z jednoho kusu modřínu.“

Co je seasock?

Co je seasock?

Taková obrovská ponožka nebo spíš spacák, který obouváte na celé tělo (obě nohy najednou)  dovnitř do lodi a  gumou obšitý okraj se nasadí podobně jako  jako špricdeka na límec lodi. Nehřeje a je to jen relativně tenký pytel, ale nepropouští vodu. Je to vlastně taková špricka naruby. Taky zabraňuje pronIkání vody do lodi, ale je uvnitř lodi kolem těla kajakáře.

Proč je seasock skvělá věc?

1) Když se s grónským kajakem cvaknete a jdete ven, tak by seasock měl zůstat na lodi a ta by se neměla naplnit vodou, ale zůstat plná vzduchu a plavat na hladině. Nevím, nikdy jsem z něj skutečně nekrysil,  ale při břehuláku to tak funguje.

2) Když nastupujete do lodi s nohama od písku a kamínků odděluje seasock vnitřní prostor lodi od vašich bot a nohou a nedovolí písku napadat do lodi a nakonec se vměstnat mezi podélníky a hlavně kýl a plátěný potah a postupně ten potah díky mikropohybům v konstrukci poškodit. Veškerý bordel zůstane uvnitř seasocku.

Proč seasock nesnáším?

Možná pro bosé či do kožešin obuté eskymáky jejich kožený seasock funguje jak popisuji výše, ale moje neoprénové botičky po nepromokavém plátně mého seasocku nekloužou ani trochu, zadrhávají a komplikují nasedání do už tak komplikovaného malého kokpitu kajaku do takové míry, že se celkem pravidelně uvedu do stavu paniky a nezřídka se i cvaknu. Pak přijde na řadu ta pěkná vlastnost seasocku a sice, že při takovém břehuláku nenaberu celou loď vody, ale jen ten seasock, který celkem hladce vytáhnu i s vodou ven aniž bych ho sundaval z límce, vodu vyleju a loď  zůstává suchá. Jenže k čemu to je, když bez něj bych si nohy nezamotal a k břehuláku by vůbec nedošlo.

Když už se mi podaří nastoupit bez cvaknutí, tak můj plátěný seasock celkem pravidelně zajistí jistou zamotanost nohou a táhnutí tu a onde a už tak podivně nepohodlný posez v  kajaku zhorší přes míru snesitelnou. A je třeba mikropohyby seasock uvolnit a dosáhnout aspoň minimálního komfortu.  Srovnej s volností posezu a polohy nohou kanoisty. Kajakář sedí na jednom pevném fleku s pevnou pozicí nohou a komfort získává poposednutí o cenťáček sem a tam. Kanoista, sedí, klečí, nohy prohazuje jak je mu libo a pohodlí si udělá kompletní změnou pozice, kdykoliv potřebuje. Už vůbec nemluvě o tom, že do kanoe nastoupil místo v neoprenu klidně v pohorkách a vaťáku, protože na sebe necáká.

Zkrátka seasock jsem začal nenávidět … a … (omlouvám se, Vítku) přestal používat.

Anatomie seasockového břehuláka

obrázek 1 Seasock leží na palubě, ano, takhle velké to je.

obrázek 2 Seasock nasazen a připraven k použití, je celý uvnitř lodi nakrabacený, aby nohy v botičkách rovnou dosáhly co nejhlouběji hned na první pokus. Povšimněte si umístění loďáku s věcmi, tohle není dobře a komplikuje to nasedání  do krátkého a nízkého límce, jak záhy zjistím.

obrázek 3 Nesu si kajak na vodu pln dobrých předsevzetí.

obrázek 4-6 Nastavuji si kajak na vodě a instaluju pádlo do pozice pomocného plováku kvůli stabilitě.

obrázek 7 Sedím si na loďáku polozasunut, balancuju loď na hladině a pokouším se najít pozici nohou ve které půjdou zasunout dovniř.

obrázek 8 Uá, brěhulák!

obrázek 9 Brilantně snadné  vylití seasocku.

obrázek 10 Další pokus korunován úspěchem.

obrázek 11 Se zauzlovanýma nohama jsem ujel dopoledne do oběda, ale při třetím nasedání toho dne jsem na seasock definitivně zanevřel a tady ta mrcha jela zbytek výletu, kašlu na ni a radši si budu pečlivě mýt nohy před každým nastoupením než abych se mučil seasockem. Promiň Vítku.