Radar jasně ukazoval že prší a ještě nějakou dobu pršet bude, ale „Nic netrvá věčně, ani chladný listopadový déšt.“, jak zpívá Axl. Tak jsem sbalil loď a sváču a taky novej přehoz přes kolena. Na vodu jsem dával v zátoce u místa zvanýho Šturmovky kdesi u Kozárovic. Hej, rohy, táhněte na Orlík!
Trénuju spisovný natahování se pro vodu při záběru…
Tady musí bejt v létě fakt božskej klid…
A pršelo, pršelo, tak jsem si pustil tématickou písničku…
A aj, dotáhly mně tam. Teda musel jsem k tomu i trochu pádlovat.
Tajemnej mostek hned přes zátoku od hradu… Podle mapy tu neni žádná cesta a jsou tam zábrany bránící vstupu na most.
Na tenhle most můžou dokonce i auta. Asi už je to dost daleko od Prahy.
Na tuhle scenérii by možná stálo za to vrátit se při lepší viditelnosti…
A na závěr při cesta zpátky vzácnej zjev – jedoucí hausbót…
Plavba po přehradách takhle na jeden den má tu výhodu že jde jet z bodu A do obodu A, člověk něřeší proud při návratu. Maximálně tak vítr, ale i ten dokáže potrápit.
Jako pádlovat v dešti nebo chladi mi moc nevadí, ba spíš mi to vyhovuje, ale mrzej mně prostydlý kolena. Ony tak nějak vždycky trpěj, klečenim na dně lodi, nebo položený přes borty, v nejhoršim případě trčej někam k bradě (teda né mně). Tak jsem si spíchnul ze softshellový látky takovej přehoz přes kolena. Střih je jednoduchej a od tý doby jsou kolena v teple. Dokonce mi pod nim stihly uchnout kalhoty mokrý od šosů bundy při vystupování a nastupování. Možná by tomu někdo řikal „kočárovej přehoz“ a podobně, ale já si to libuju.
Když je pro vás pádlování srdeční záležitost, nezastaví vás ani pozdější roční období.
Stačí vzít nějakou loď, pokud možno vhodnou a vyrazit. Tady na obrázku je kánoe Prospector od kanadský firmy Nova Craft. Koupil jsem ji za slušnou cenu z druhý ruky v Německu.
Tohle byl narozdíl od výletu Praha – Mělník – Praha takový pohodový, kdy jsme se nikam moc nehnali, měli čas na focení a tak. Jen v sobotu kdy jsme vyráželi jsme potřebovali do tmy najít slušný tábořiště. To není na Slapech zas úplně jednoduchý, protože kde není skála kolmo do vody, tam bývají chaty, hausbóty, nebo karavany. Nicméně kdo hledá, najde a táborník je skromný. Navíc výhoda chladnější části léta, řekněme od října do dubna je, že je na přehradě či obecně všude okolo vody mnohem větší klid.
V zimě bejvaj Slapy upuštěný o dva metry, takže jsou lemovaný plážema, kde se dá kdyžtak taky přespat, nebo aspoň bezpečně udělat ohýnek.
Pro efektivní jízdu je dobrý dbát na předozadní vyvážení lodi, aby dobře klouzala po vodě. Tady je vidět že zadák asi háčkovi pravidelně ujídá svačinu, nebo co, zkrátka záď je víc zanořená. Ono tedy u kanadských kánoí bývá taky zadácká sedačka fakt hodně vzadu. Vyvážení se dá regulovat alespoň posazenim loďáku co nevíc dopředu.
Rohy podle vědeckýho pozorování pomahaj tahnout loď dopředu až o jeden kilometr za hodinu rychleji než pádlování samotný.
Při nedělnim návratu jsme nějak nespěchali, jak to jelo, tak to jelo. Ani jsme nevytahovali bičík na pohánění háčků…
Nepřekročitelná zásada – v zimě děti bez plovací vesty prostě ani na přehradu.
A když se nespěchá, je čas si zajíždět a trávit čas kompozicí fotek…
Přistání zpátky v Županovicích. Jedno z nejlepších nasedacích míst na Slapech. V zimě klid, v letě tu bude asi větší šrumec, ale zas ne tak jako třeba na Nový Živohošti.
Láďa trénuje nošení lodi, skoro jako kdyby koukal na naučný vídeo o zvedání kánoe…
Naložit lodě a zpátky domu. Příjemně unavený, vyuzený, šťastný.
Tak toto by měly být stránky o pádlování. Tedy zejména o pádlování a stojaté, nebo jen mírně tekoucí vodě, kde bez pádlování loď moc nikam nedojede. Měly by se tu objevovat postřehy o technice, vybavení a zápisky z cest. A to moje, ale i dalších vodáků. Zápisky z neprávem opomíjených vod, kde sice člověka nenese proud sám, ale zato je tam dost klidu a pohody i v době kdy jsou hlavní vodácké destinace přelidněné. Pointa je, že není potřeba aby voda sama člověka dopravila. Další věc je, že na vodu se nejezdí jen v červenci, ale jde to celý rok, dokud nás led nezastaví. A podoby a projevy mohou být různé, od trvdýho tréningu na vodácký maratony až po líný toulání s tábořením, takovej vodní tremping. A že jsem zmínil ty maratony – ony vlastně krom řekněme Krumlováku a když se zadaří tak části Samba maratonu jsou všechny po voleji. Pak záleží na lodi a dovednosti jejích pohonnejch jednotek. Pokud by někdo měl nějaké téma z uvedených a chtěl o něm něco sepsat pro Padlujeme.cz, tak stačí text a fotky.
Tady je popsaný a hlavně ukázaný, jak zvihat loď. Pravda s Cedrofkou je to jednodušší, ale Prospector už je slušně velká ikdyž pravda pořád ne kovíjak těžká deblovka. Jde to i s laminátovou Vydrou a podobnejma loděma, pokud maj aspoň nějakej šprajc uprostřed. ¨Případně správnej šprajc na nošení, neboli jho-yoke se dá objednat ZDE. S plastovejma loděma je to na uvážení síly jedince, mně by to asi rozpláclo na zem. Tenhle způsob nošení je hodně pohodlnej, řekl bych že při troše tréningu je šikovnější než nosit loď ve dvou za konce. Dá se tak přenýst všechno na jeden zátah. Podle mne to má cenu od desítek metrů výš. Ale dají se tak ujít i kilometry. Samozřejmě žádnej šlágr, já osobně nerat nosím batohy, bolí mne ramena. Ale když už to musí být a člověk nemá kolejda, nebo na ně není terén, tak je to hodně praktický.
Tady jsem zdvihal kánoe těžkou asi 31 kilo. Prospector z materiálu Royalex, vyrobený firmou Nova craft. Stejnej grif, důležitá je dynamika a pomoct tomo tou nohou, jen tak rukama bych to nevytáhl.
Tak jsem se konečně vyzbrojen rychlou lodí vypravil na splutí Vltavy z Prahy do Mělníka a partou seakajakářů, u této příležitosti víceméně pod taktovkou Stanďocha. V sobotu ráno ti, kdo se neúčastnili povedeného večírku a všichni se připravili na vyplutí na spodním konci slalomovýho kanálu.
Lodí bylo nepočítaně. Teda já je nepočítal. Odhaduju vyšší desítky plavidel K1, dvě nebo tři K2 a jedna C1. Po výkladu obsluhy zdymadla jak podle něj by měla naše sestava komunikovat předem s řídící věží atd atd. jsme klesli o tři metry níž na úroveň hladiny pod jezem. Jeden list pádla prý klesnul ještě mnohem hlouběji, až na dno zdymadlové komory. Jaká byla značka toho pádla kterému upadnul list naše redakce pátrá… 🙂
Zdymadlo v Dolanech bylo pro rekonstrukci zdiva komory zavřeno, museli jsme tedy přetahovat. Tady se peleton dost roztrhal. Nu každý jel podle chuti. V Miřejovicích (Veltrusech) jsme taky přetáhli, nad klapkou slalomovýho kanálu na zídku jezu a dolu po hraně kanálu. Další jez ve Vraňanech se prostě přetahovat musí.
Pod Vraňanama je úsek asi 11 kilometrů až překvapivě rychle tekoucí vody. Takhle mohla vypadat celá Vltava nebejt jezů a přehrad…
To už ubývalo světla, jak se slunko klonilo k obzoru.
A začaly vylejzat staršidla…
V Mělníce jsem si dal kolečko po Labi a namířil zpátky na Vltavu. Sice tam čekal pro účastníky připravenej autobus aby je odvezl do Troje, no ale nemám přece loď od toho, abych s ní jezdil autobusem, že…
Tak jsem se rozjel zpátky proti proudu. Proud zprvu nic moc, ale postupně sílil. Pádlování proti proudu v regulovaný řece má tu nevýhodu že tam nejsou vracáky a podobně, který by člověk využil k lepšímu postupu. Ale takhle se vracet je dobrá příležitost se ještě se všema pozdravit.
No uplně daleko jsem nedojel, když padla tma tak jsem na dobrym místě přistál. Na to že je vesměs řeka v navigaci, tak se naskytlo pěkný místečko (levý břeh, protože na pravém je rezervace) kde se dal postavit stan, a bylo tam dost dříví na oheň. Postavil jsem tábor, uklohnil jsem si večeři, chvíli si hrál s focenim a brzy zalezl spát.
V šest ráno budiček, tma jak v lodnim pytli. Všechno venku bylo potažený jinovatkou. Ještěže jsem si schoval menší forotu nalámanýho dříví do stanu. Vydatná snídaně u ohýnku, sbalit a tradá. Jo a ještě jsem si ukvedlal velikánský ice coffee do foroty na popolední siestu. A kdyby někdo myslel že to nebylo echt ice-coffee, tak teda bylo, protože v tom domácím vysokotučnym mlíce plavaly hrudky bílýho ledu.
7:30, uhasit ohýnek a nasedat…
Tohle je místo asi na sedmym kilometru. Poslední vltavská peřej s bílejma čepicema. Proud opravdu rychlej, že bych to vypádloval ani pomyšlení. Tak jsem asi padesát metrů proti proudu vynesl. Pro romantiky je přímo u peřeje slušný místo na táboření, jen malinko zabincovaný. Vejš, kousek pod přívozem v Lužci nad Vltavou jsem vytáhnul loď z vody znova, protože jsem tak akorát stačil pádlovat vůči břehu na místě. Navíc pádlování v mírnějším proudu hodně u břehu zavánělo przněním pádla. Tak jsem hodil loď i loďák na ramena a vynesl je asi čtyři kiláky nad vraňanskej jez. Místy by šlo zas i pádlovat, ale vždycky jen po kouskách a bylo by to samý nasedání a vysedání. Navíc bych se mohl dostat do časovýho skluzu. Tady jsem taky natočil krátký tematický video o tom jak zvihat kánoe.
Portážovací siluetka…
Nad Vraňanama bylo hezky, až janáčkovsky…
Nad Vraňanama byl protiproud nula až asi jeden kilometr za hodinu, takže po pár hodinách usilovnýho pádlování jsem za soumraku uviděl Veliké město bledých tváří…
Na peřeji pod bývalou lávkou jsem musel skoro nahoře taky přetáhnout asi dvacet metrů, který už mi nešlo vypádlovat. A v pět, přesně podle plánu jsem přistál u schodů na kanále v Troji. Pravda malinko opotřebovanej, ale šlo by jet i dál.
No tak nějak to třeba může někomu připadat nenormální, jezdit řeky proti proudu, ale nám kdo jsme četli knihu Malý Velký Muž a zejména o statusu bojovníků „Protivníků/opačníků“, nám to dává dobrej smysl.
Máme v plánu jet s dětma ma Štěchovickou přehradu 25. listopádu odpoledne, někdy cca v jednu z Třebenický náplavky. Pohodová pomalejší jízda kam až dojedem a zpátky.
Žralokovo stránky – stránky vodáckého nadšence, mraky fotek, popisy zkracování lodí, popisy továrních kanoí
OCmanie – stránky o ježdění na kanoích, zejména singly na více méně divoké vodě
Červené kánoe – kdysi slibně rozjeté stránky o klasických kanoích
Song of the paddle – asi nejširší zdroj informací v angličtině, mj. recence všech kánoí vyráběných v Americe, Británii atd.
SeaKayaker – stránky kolegů kajakářů, kteří se věnují klidné nebo i větrem rozbouřené vodě
LITERATURA
Song of the paddle a Path of the paddle – naprostý klasiky od starouše Billa Masona. Vše o ježdění na klasické kánoi, pádlování a tak. Pouze v angličtině
Canoecraft – Nejoblíbenější kniha o stavbě lodí z cedrových štráfků.
Dále projdu knihovnu a zkusim vytypovat co z toho je k tématu. Samozřejmě vítám a zařadím i vaše podněty, stejně jako ve všech rubrikách.
První loď se kterou jsem pořádně přičuchnul k pádlování po klidný vodě byla Cedrofka I.
Byl to design Passage Solo od firmy Northwest canoes. Krom jinejch článků se objevila i v tomto celkem zásadním stavitelským. Cedrofka na Raft.cz Oproti originálu jsem ji zkrátil z 15 na 14 stop kvůli cedrovýmu materiálu kterej jsem zrovna měl k dispozici. Ale pořád bylo dost místa na loďák, kytaru a tak, nebo na dítě sedící před šprajcem.
Technologie byla klasická stavba z cedru, experimentoval jsem s vložením proužků javoru kvůli barvě, ale to nebylo dobrý, odlišně tvrdý dřeva vedle sebe jsou pakárna na broušení. Vnitřní bort s otvory na vylejvání byl cedrový, vnější bort z javoru, protože jsem tehdy nesehnal dost dlouhej jasan.
Najezdil jsem na ní pár set kilometrů, vesměs právě po klidný vodě, největší divočina byla dolní Sázava asi za 30kb. Dalo se na ní i plachtit, o tom více možná později.
Dá se říct že díky tvaru dna a bortů je to slušně rychlá a přitom pohodlná a stabilní loďka na cestování. Na přehradu super, ale při opatrnym vedení i do WW2. Formu na ni pořád mám. Těsně se ještě vešla do Transita dovnitř. Podobný loďky jsou třeba Solo trip od Ashes still water boats, nebo Denali od Ray´s dream boats.
Passage Solo: Šířka 74cm, délka 395cm, hmotnost 20kg
Pokud máte nějaké dotazy, ptejte se v komentářích budu se snažit odpovědět z plna sil. 😉
Hej, rohy, táhněte na Orlík!
