Co je seasock?

Co je seasock?

Taková obrovská ponožka nebo spíš spacák, který obouváte na celé tělo (obě nohy najednou)  dovnitř do lodi a  gumou obšitý okraj se nasadí podobně jako  jako špricdeka na límec lodi. Nehřeje a je to jen relativně tenký pytel, ale nepropouští vodu. Je to vlastně taková špricka naruby. Taky zabraňuje pronIkání vody do lodi, ale je uvnitř lodi kolem těla kajakáře.

Proč je seasock skvělá věc?

1) Když se s grónským kajakem cvaknete a jdete ven, tak by seasock měl zůstat na lodi a ta by se neměla naplnit vodou, ale zůstat plná vzduchu a plavat na hladině. Nevím, nikdy jsem z něj skutečně nekrysil,  ale při břehuláku to tak funguje.

2) Když nastupujete do lodi s nohama od písku a kamínků odděluje seasock vnitřní prostor lodi od vašich bot a nohou a nedovolí písku napadat do lodi a nakonec se vměstnat mezi podélníky a hlavně kýl a plátěný potah a postupně ten potah díky mikropohybům v konstrukci poškodit. Veškerý bordel zůstane uvnitř seasocku.

Proč seasock nesnáším?

Možná pro bosé či do kožešin obuté eskymáky jejich kožený seasock funguje jak popisuji výše, ale moje neoprénové botičky po nepromokavém plátně mého seasocku nekloužou ani trochu, zadrhávají a komplikují nasedání do už tak komplikovaného malého kokpitu kajaku do takové míry, že se celkem pravidelně uvedu do stavu paniky a nezřídka se i cvaknu. Pak přijde na řadu ta pěkná vlastnost seasocku a sice, že při takovém břehuláku nenaberu celou loď vody, ale jen ten seasock, který celkem hladce vytáhnu i s vodou ven aniž bych ho sundaval z límce, vodu vyleju a loď  zůstává suchá. Jenže k čemu to je, když bez něj bych si nohy nezamotal a k břehuláku by vůbec nedošlo.

Když už se mi podaří nastoupit bez cvaknutí, tak můj plátěný seasock celkem pravidelně zajistí jistou zamotanost nohou a táhnutí tu a onde a už tak podivně nepohodlný posez v  kajaku zhorší přes míru snesitelnou. A je třeba mikropohyby seasock uvolnit a dosáhnout aspoň minimálního komfortu.  Srovnej s volností posezu a polohy nohou kanoisty. Kajakář sedí na jednom pevném fleku s pevnou pozicí nohou a komfort získává poposednutí o cenťáček sem a tam. Kanoista, sedí, klečí, nohy prohazuje jak je mu libo a pohodlí si udělá kompletní změnou pozice, kdykoliv potřebuje. Už vůbec nemluvě o tom, že do kanoe nastoupil místo v neoprenu klidně v pohorkách a vaťáku, protože na sebe necáká.

Zkrátka seasock jsem začal nenávidět … a … (omlouvám se, Vítku) přestal používat.

Anatomie seasockového břehuláka

obrázek 1 Seasock leží na palubě, ano, takhle velké to je.

obrázek 2 Seasock nasazen a připraven k použití, je celý uvnitř lodi nakrabacený, aby nohy v botičkách rovnou dosáhly co nejhlouběji hned na první pokus. Povšimněte si umístění loďáku s věcmi, tohle není dobře a komplikuje to nasedání  do krátkého a nízkého límce, jak záhy zjistím.

obrázek 3 Nesu si kajak na vodu pln dobrých předsevzetí.

obrázek 4-6 Nastavuji si kajak na vodě a instaluju pádlo do pozice pomocného plováku kvůli stabilitě.

obrázek 7 Sedím si na loďáku polozasunut, balancuju loď na hladině a pokouším se najít pozici nohou ve které půjdou zasunout dovniř.

obrázek 8 Uá, brěhulák!

obrázek 9 Brilantně snadné  vylití seasocku.

obrázek 10 Další pokus korunován úspěchem.

obrázek 11 Se zauzlovanýma nohama jsem ujel dopoledne do oběda, ale při třetím nasedání toho dne jsem na seasock definitivně zanevřel a tady ta mrcha jela zbytek výletu, kašlu na ni a radši si budu pečlivě mýt nohy před každým nastoupením než abych se mučil seasockem. Promiň Vítku.

 

5 důvodů proč vodáci nenávidí voleje

1) Nikdy nejeli na lodi, která jede.

Ultimátní lodí českého vodáka je Vydra. Nebo Samba. Nebo dokonce Pálava. Mrchy, co vodu nekrájí, ale hrnou. Lodě vyvinuté původně z prehistorické slalomky. Tedy lodě na voleje zcela nevhodné.  Byly vymyšlené na snadné manévrování a ne na jízdu vpřed. Nejedou. Dobrá loď na klidnou vodu jede. Má ušlechtilý tvar špičky, který vodu hladce krájí. Pádlovat na ní je radost a ne dřina.

2) Mají příšerně těžká a zbytečně veiká pádla.

Typické vodácké pádlo je obrovský placatý kus houževnatého plastu na masivní kovové trubce. Slalomový a Sprinterský velikostí a Kyjovitý váhou. Dobré pádlo váží polovinu a je o třetinu menší. Pádluje se s ním lehce a vydržíte to celý den. Druhý den znovu a třetí zas.

3) Jezdit voleje není oceňováno.

To umí přece každý. Narozdíl od tzv. Vody divoké. Řekněte v partě jel sem Orlík. Poklepou si na čelo, proč takovou blbost děláš. Jel jsem Stvořidla?  No nepovídej! Super! Jenže on to každý s hladkou vodou neumí.

4) Neumí pádlovat.

Zkuste si spočítat někde u řeky kolik lidí umí Rychlostní záběr tj. v originále J-stroke, pitch stroke, prostě nějaký efektivnější záběr než u nás nejčastěji používané zabrat-odlomit (a tím zabrzdit, což platí zejména u singlovaných kanoí).  Skoro nikdo. Pak jim má volej odsejpat.

5) Přeci jen to chce fyzickou aktivitu.

Na voleji se nedá soulodit od báru k báru, zejména pokud fouká proti.  Někam se dostat vyžaduje systematickou fyzickou aktivitu. Ale jsou posádky, které s minimem viditelné námahy zdolávají překvapivé vzdálenosti. Třeba tahle německá rodinka.   https://www.padlovani.cz/courani-po-orliku-a-indianska-babicka/

Pádlování na klidné vodě je na dobré lodi s dobrým pádlem a zažitým rychlostním záběrem radost. Čistá radost. Cíl se přibližuje každým záběrem a kilometry letí.