O tomto blogu

Tak toto by měly být stránky o pádlování. Tedy zejména o pádlování a stojaté, nebo jen mírně tekoucí vodě, kde bez pádlování loď moc nikam nedojede. Měly by se tu objevovat postřehy o technice, vybavení a zápisky z cest. A to moje, ale i dalších vodáků. Zápisky z neprávem opomíjených vod, kde sice člověka nenese proud sám, ale zato je tam dost klidu a pohody i v době kdy jsou hlavní vodácké destinace přelidněné. Pointa je, že není potřeba aby voda sama člověka dopravila. Další věc je, že na vodu se nejezdí jen v červenci, ale jde to celý rok, dokud nás led nezastaví. A podoby a projevy mohou být různé, od trvdýho tréningu na vodácký maratony až po líný toulání s tábořením, takovej vodní tremping. A že jsem zmínil ty maratony – ony vlastně krom řekněme Krumlováku a když se zadaří tak části Samba maratonu jsou všechny po voleji. Pak záleží na lodi a dovednosti jejích pohonnejch jednotek. Pokud by někdo měl nějaké téma z uvedených a chtěl o něm něco sepsat pro Padlujeme.cz, tak stačí text a fotky.

Zvedání kánoe pro přenášení

Tady je popsaný a hlavně ukázaný, jak zvihat loď. Pravda s Cedrofkou je to jednodušší, ale Prospector už je slušně velká ikdyž pravda pořád ne kovíjak těžká deblovka. Jde to i s laminátovou Vydrou a podobnejma loděma, pokud maj aspoň nějakej šprajc uprostřed. S plastovejma loděma je to na uvážení síly jedince, mně by to asi rozpláclo na zem. Tenhle způsob nošení je hodně pohodlnej, řekl bych že při troše tréningu je šikovnější než nosit loď ve dvou za konce. Dá se tak přenýst všechno na jeden zátah. Podle mne to má cenu od desítek metrů výš. Ale dají se tak ujít i kilometry. Samozřejmě žádnej šlágr, já osobně nerat nosím batohy, bolí mne ramena. Ale když už to musí být a člověk nemá kolejda, nebo na ně není terén, tak je to hodně praktický.

Tady jsem zdvihal kánoe těžkou asi 31 kilo. Prospector z materiálu Royalex, vyrobený firmou Nova craft. Stejnej grif, důležitá je dynamika a  pomoct tomo tou nohou, jen tak rukama bych to nevytáhl.

Praha – Mělník – Praha

Tak jsem se konečně vyzbrojen rychlou lodí vypravil na splutí Vltavy z Prahy do Mělníka a partou seakajakářů, u této příležitosti víceméně pod taktovkou Stanďocha. V sobotu ráno ti, kdo se neúčastnili povedeného večírku a všichni se připravili na vyplutí na spodním konci slalomovýho kanálu.

Lodí bylo nepočítaně. Teda já je nepočítal. Odhaduju vyšší desítky plavidel K1, dvě nebo tři K2 a jedna C1. Po výkladu obsluhy zdymadla jak podle něj by měla naše sestava komunikovat předem s řídící věží atd atd. jsme klesli o tři metry níž na úroveň hladiny pod jezem. Jeden list pádla prý klesnul ještě mnohem hlouběji, až na dno zdymadlové komory. Jaká byla značka toho pádla kterému upadnul list naše redakce pátrá…  🙂

Zdymadlo v Dolanech bylo pro rekonstrukci zdiva komory zavřeno, museli jsme tedy přetahovat. Tady se peleton dost roztrhal. Nu každý jel podle chuti.  V Miřejovicích  (Veltrusech) jsme taky přetáhli, nad klapkou slalomovýho kanálu na zídku jezu a dolu po hraně kanálu. Další jez ve Vraňanech se prostě přetahovat musí.

Pod Vraňanama je úsek asi 11 kilometrů až překvapivě rychle tekoucí vody. Takhle mohla vypadat celá Vltava nebejt jezů a přehrad…

To už ubývalo světla, jak se slunko klonilo k obzoru.

A začaly vylejzat staršidla…

V Mělníce jsem si dal kolečko po Labi a namířil zpátky na Vltavu. Sice tam čekal pro účastníky připravenej autobus aby je odvezl do Troje, no ale nemám přece loď od toho, abych s ní jezdil autobusem, že…

Tak jsem se rozjel zpátky proti proudu. Proud zprvu nic moc, ale postupně sílil. Pádlování proti proudu v regulovaný řece má tu nevýhodu že tam nejsou vracáky a podobně, který by člověk využil k lepšímu postupu. Ale takhle se vracet je dobrá příležitost se ještě se všema pozdravit.

No uplně daleko jsem nedojel, když padla tma tak jsem na dobrym místě přistál. Na to že je vesměs řeka v navigaci, tak se naskytlo pěkný místečko (levý břeh, protože na pravém je rezervace) kde se dal postavit stan, a bylo tam dost dříví na oheň. Postavil jsem tábor, uklohnil jsem si večeři, chvíli si hrál s focenim a brzy zalezl spát.

V šest ráno budiček, tma jak v lodnim pytli. Všechno  venku bylo potažený jinovatkou. Ještěže jsem si schoval menší forotu nalámanýho dříví do stanu. Vydatná snídaně u ohýnku, sbalit a tradá. Jo a ještě jsem si ukvedlal velikánský ice coffee do foroty na popolední siestu. A kdyby někdo myslel že to nebylo echt ice-coffee, tak teda bylo, protože v tom domácím vysokotučnym mlíce plavaly hrudky bílýho ledu.

7:30, uhasit ohýnek a nasedat…

Tohle je místo asi na sedmym kilometru. Poslední vltavská peřej s bílejma čepicema. Proud opravdu rychlej, že bych to vypádloval ani pomyšlení. Tak jsem asi padesát metrů proti proudu vynesl.  Pro romantiky je přímo u peřeje slušný místo na táboření, jen malinko zabincovaný.  Vejš, kousek pod přívozem v Lužci nad Vltavou jsem vytáhnul loď z vody znova, protože jsem tak akorát stačil pádlovat vůči břehu na místě. Navíc pádlování v mírnějším proudu hodně u břehu zavánělo przněním pádla. Tak jsem hodil loď  i loďák na ramena a vynesl je asi čtyři kiláky nad vraňanskej jez. Místy by šlo zas i pádlovat, ale vždycky jen po kouskách a bylo by to samý nasedání a vysedání. Navíc bych se mohl dostat do časovýho skluzu. Tady jsem taky natočil krátký tematický video o tom jak zvihat kánoe.

Portážovací siluetka…

Nad Vraňanama bylo hezky, až janáčkovsky…

Nad Vraňanama byl protiproud nula až asi jeden kilometr za hodinu, takže po pár hodinách usilovnýho pádlování jsem za soumraku uviděl Veliké město bledých tváří…

Na peřeji pod bývalou lávkou jsem musel skoro nahoře taky přetáhnout asi dvacet metrů, který už mi nešlo vypádlovat. A v pět, přesně podle plánu jsem přistál u schodů na kanále v Troji. Pravda malinko opotřebovanej, ale šlo by jet i dál.

No tak nějak to třeba může někomu připadat nenormální, jezdit řeky proti proudu, ale nám kdo jsme četli knihu Malý Velký Muž a zejména o statusu bojovníků „Protivníků/opačníků“, nám to dává dobrej smysl.

Tak zase za rok…

Štěchovice

Máme v plánu jet s dětma ma Štěchovickou přehradu 25. listopádu odpoledne, někdy cca v jednu z Třebenický náplavky.  Pohodová pomalejší jízda kam až dojedem a zpátky.

Odkazy a literatura

Raft.cz  potokaření, hladká voda, divoká voda, spousta zajímavých článků

Žralokovo stránky – stránky vodáckého nadšence, mraky fotek, popisy zkracování lodí, popisy továrních kanoí

OCmanie – stránky o ježdění na kanoích, zejména singly na více méně divoké vodě

Červené kánoe – kdysi slibně rozjeté stránky o klasických kanoích

Song of the paddle – asi nejširší zdroj informací v angličtině, mj. recence všech kánoí vyráběných v Americe, Británii atd.

SeaKayaker – stránky kolegů kajakářů, kteří se věnují klidné nebo i větrem rozbouřené vodě

 

LITERATURA

Song of the paddle a Path of the paddle – naprostý klasiky od starouše Billa Masona. Vše o ježdění na klasické kánoi, pádlování a tak. Pouze v angličtině

Canoecraft – Nejoblíbenější kniha o stavbě lodí z cedrových štráfků.

Dále projdu knihovnu a zkusim vytypovat co z toho je k tématu. Samozřejmě vítám a zařadím i vaše podněty, stejně jako ve všech rubrikách.

 

 

Cedrofka I. – cedrový singl.

První loď se kterou jsem pořádně přičuchnul k pádlování po klidný vodě byla Cedrofka I.

Byl to design Passage Solo od firmy Northwest canoes. Krom jinejch článků se objevila i v tomto celkem zásadním stavitelským.   Cedrofka na Raft.cz  Oproti originálu jsem ji zkrátil z 15 na 14 stop kvůli cedrovýmu materiálu kterej jsem zrovna měl k dispozici. Ale pořád bylo dost místa na loďák, kytaru a tak, nebo na dítě sedící před šprajcem. 

  

Technologie byla klasická stavba z cedru, experimentoval jsem s vložením proužků javoru kvůli barvě, ale to nebylo dobrý, odlišně tvrdý dřeva vedle sebe jsou pakárna na broušení. Vnitřní bort s otvory na vylejvání byl cedrový, vnější bort z javoru, protože jsem tehdy nesehnal dost dlouhej jasan.

Najezdil jsem na ní pár set kilometrů, vesměs právě po klidný vodě, největší divočina byla dolní Sázava asi za 30kb.  Dalo se na ní i plachtit, o tom více možná později.

Dá se říct že díky tvaru dna a bortů je to slušně rychlá a přitom pohodlná a stabilní loďka na cestování. Na přehradu super, ale při opatrnym vedení i do WW2. Formu na ni pořád mám.  Těsně se ještě vešla do Transita dovnitř. Podobný loďky jsou třeba Solo trip od Ashes still water boats, nebo Denali od Ray´s dream boats.

Passage Solo: Šířka 74cm, délka 395cm, hmotnost 20kg

Pokud máte nějaké dotazy, ptejte se v komentářích budu se snažit odpovědět z plna sil. 😉