Když to bude složitý, nebudeš to dělat, aneb Těžké mudrování nad lehkou lodí…


Chytlo mě zase pádlování. A nemám vhodnou loď. Zato mám dobré přeátele s loděmi a tak příležitostně pádluju na přehradách (Slapy, Štěchovice) a jel jsem dva maratony (Východočeský vodácký maraton a Krumlovák). Baví mě to moc.

A hledám si svoji loď abych chodil pravidelně pádlovat. Vydražil jsem za super cenu plastovou kanoe. A získala válečné jméno Tanker. Dokážu ji dostat sám na vodu, ovšem pronést ji v jednom uličkou v loděnici je vzpěračský výkon. Naložit sám na auto je už mistrovství. Naštěstí jsem nikdy silou neoplýval a tak mám techniku a umít si opřít, podepřít a jinak ošidit fyziku a taky ji sám na auto dostanu. Radost ale žádná. Lodě se rád zbavím viz inzerát tady.

Přihlásil jsem se spolu s dalšími Jezdci Apokalypsy (tak se jmenuje klub, za který jezdíme) na polský maraton na 115 km. To nejde za jeden den (tedy v dubnu cca 12 hodin světla) ujet v čemkoliv a tak jsem hledal loďku na které by to i lemra mého kalibru ujela. I padl jsem do webu a četl a četl. Nejkrásnější loď Čech – Cedrofka – rychlá singl canoe moderního střihu je mimo moje možnosti. Finanční – to nedám i kdyby mi Chobotnice hodně slevil , ani výrobní – v broušení jsem nikdy nevynikal a Cedrofka jsou hodiny a hodiny broušení. I potkal jsem Skin On Frame canoe. Nebrousí se skoro nic, krásný, lehounký (a tedy i rychlý) a s pracností proti Cedrofce čtvrtiny času. Zamiloval jsme se a shlédl hodiny videí o stavbě skin on frame kanojek. A dostal jsem odkaz na český odborníky ve stavbě SkinOn Frame Kajaků – Kachní líheň Grónského klubu. A upadl do mořských kajaků.
Na obrázku může být: 1 osoba, venku a vodaNahlodalo to mou singlířskou podstatu fotkami z poflakování se po chorvatském a švédském pobřeží. A vykvetla chuť něco se o tom dozvědět víc. I ptal jsem se a dostalo se mi šance si to zkusit. Mám teď zapůjčen jeden SOF kajak z grónské líhně a jednoho kevlarového krasavce z Jablonce. Svezl jsem se na tom druhém na Vltavě u loděnice a moc se mi to líbilo. A chtěl jsem na něm jet včera na Slapy a zimní variantu Sekajakového sympozia.

Jenže: Ozval se mi v pátek zájemce o koupi střešního stanu. Přijel, neošklíbal se nad jeho kosmetickým stavem a večer jsme se dohodli na ceně a převzetí v sobotu ráno předtím než odjedu na Slapy. Přijel, zaplatil a odvezl si. A posunul tím můj odjezd o hodinu.
Neměl jsem zabaleno. A nakonec jsem nikam nejel. Kdybych balil do Chobotničího Prospectora jako jindy v minulosti, chápej otevřené canoe z geniálního materiálu Royalex, skočil bych do pohor, naházel věci na spaní do osmdesátilitrového loďáku, aby se neřeklo, a vyrazil. Ne tak s Cháronem, seakajakem se třemi pěknými komorami, do kterých se ovšem nevejde žádný z mých loďáků. Tak jsem meditoval nad systémem, jak naložím své věci, co si vezmu k ohni, když do lodi budu muset do gumy. Kajak je, na rozdíl od canoe, mokrá loď. Ne nadarmo se kajakářům říká cákalové 🙂.
Nedal jsem to. Nestihnul jsem odjezd včas a šel zase dospat předchozí nijak extra noc.
Takže když na webu čtu, že loď se musí hlavně jednoduše používat, tj. vejít se do auta, být lehká na naložení na střechu auta v jednom, nekomplikovat start extra výbavou a přemýšlením, tak teď moc dobře vím o čem je řeč.
Měl bych se teď pochlapit a nasimulovat si aspoň zabalení se na sucho. Jenže Cháron se nevejde ke mně do garáže. Vlastně je to spíš zahradní domek se sekačkou a milionem hrábí až po strop plný lodí, kol a lyží, auto v ní nikdy nebylo 🙂. Cháron je ode mě cca 15km na druhé straně Prahy.

Když to bude složitý, nebudeš to dělat.
Tak.
To je moje óda na lehkou pěknou canoe.

Text a foto Láďa Bláha, Generální ředitel vyhlášeného cykloobchodu Velorama

Text nemusí souhlasit se stanovisky redakce…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *