Dlouhá cesta ze západu, aneb s Egerhardem v zádech.

Motto: Když to bude jednoduchý, nebudeš to dělat.

Stíhanej ranama osudu, už mi šla ze všeho hlava kolem, v dálce už bylo slyšet Chocholouška jak dává pokyny mne sbalit a zbejvala jediná možnost jak vše vrátit k dobrýmu a zachovat si alespoň trochu rozumu. Samozřejmě ta možnost je pořádná vícedenní plavba. Rodinný a pracovní povinnosti mi dovolovaly odjet na max čtyři dny. Zprvu mne napadla oblíbená Sázava, kde jsem v podobnym období strávil jedny velikonoce. Pak jsem se ale podíval na předpověď počasí, zejména větru a ta říkala, že má celou dobu foukat silnej západ, případně jihozápad. Takže nápad se Sázavou padnul, to by fakt nebylo ono. Tak teda mapa vodstva a železnic a co že teče ze západu? Po chvíli jsem zjistil, že do Holýšova na Radbuze jezděj přímý rychliky ze Smíchovskýho nádraží, což by řešilo pendla. Radši bych do Horšovskýho Týna, ale tam se dostat je moc komplikovaný. Ale i takhle to dělalo hezkejch 194 kilometrů.

Radbuza Chobotnice
Tak se tedy ocitám v sobotu ve tři odpoledne u Radbuzy v Holýšově. Opouštim svoje auto a odplouvám v dál, s mírnym větrem v zádech. Z počátku to teče údolím, sem tam skála, ale pod Stodem začíná placka.Radbuza Chobotnice bobrPo březích je množství okousanejch stromů i křaků od bobrů. Taková bobří probírka. S blížícím se večerem a otevřenější krajinou sílí vítr. Stále do zad.Radbuza Chobotnice
Kdyby vám někdo tvrdil, že Pančava nejde sjet, tak vězte že by to za vhodnýho průtoku šlo. Pančava má obyčejnou šikmou spádovou desku bez skoku na konci. Těsně nad timhle jezem byl most a pak si tam někdo postavil chajdu. Ale vypadá to, že nestíhá už nějakou dobu údržbu.
Radbuza Chobotnice
Když začala padat tma, zastavil jsem u místa kde břehový porosty vytvářely aspoň trochu chráněnější a přitom volný místo. Pocvičil jsem se v rozdělávání ohně z mokrýho dříví po zálesáckym způsobu, za použití pouhýho jednoho zapalovače a švýcarskýho nože. To jsem ještě nevěděl že level v tomto si budu každej den o dost zvyšovat.
Během noci se vítr ještě zesílil, až jsem začal mít obavy o stromy okolo, plachtu nebo loď. Vylezl jsem do tmy a přivázal loď koňadrou. Do rána, kdy už zas moc nefoukalo vydrželo vše na svym místě. K přípravě snídaně se hodila menší forota dříví schovaná po převrácenou lodí.
Radbuza Chobotnice bobr
Protože jsem měl velkej cestovní plán, vstával jsem hodně brzy a vyjel ještě v noci. Někdo by vám mohl tvrdit, že 7:15 je už ráno, ale většina mejch kamarádů který světem prošli a ledacos viděli vám potvrdí že to je jednoznačně noc. Odměnou za noční starty mi byla po všechny dny pestrá přehlídka zviřátek okolo vody. Například tady jsem vám chtěl vyfotit plavajícího bobra, ale asi vycejtil pohyb mýho ukazováčku na spoušti a šel se schovat pod hladinu. Ve všech traperskejch knížkách se vyskytuje „Hlasité plácnutí bobřího ocasu o hladinu“ jako povinnej prvek. Tak jsem vám vyfotil to plácnutí.  Dovedete si představit tem hluk plácnutí ke konci noci?
Radbuza Chobotnice
Před Dobřanama začalo pršet a pak už celou neděli jen pršelo víc, nebo míň.Radbuza Chobotnice Plzeň Tohle je Radbuza v Plzni, vyloženě vodáckym městě, který by si skoro zasloužilo svoji kapitolu. Ale na množství neni zas až tak o čem. Po festovnim voleji a hrázi přehrady České údolí by člověk třeba čekal že uvidí nějaký náznaky města. Ale ne, jen prales, prales, prales, pak po pár ruinách papírna a hned snad nejdebilnější přenáška jezu u nás. U kožichový lávky(Patrně pojmenování z dob lovců kožešin, nebo mamutů) vytáhnout loď, nandat pořádna na ramena a vyrazit Lonely planet a jiný podrobnější průvodce doporučujou pravej břeh. Chce to vidět na cestu, aby člověk nesmetl nějaký stromy nebo snad lidi. Po chůzi v dýlce něco přes kilometr, okolo zhruba všech domů co v Plzni maj spustil jsem s při první příležitosti k vodě, škvírou mezi poslednim mostem a jakymsi lokálnim pivovarem. Tu škvíru používaj místní jako popelnici. Alespoň to líp klouzalo dolu. Na protějšim břehu se dát na vodu nedá, všechno je zahrazený plotama nebo larsénama, prej tam stavěj jakousi promenáááádu. A odtud dál okolo řeky za pivovárem zas jen prales, prales, akorát skládkovýho typu.  Tož Plzeň – město který se rozhodlo ukázat svou velikosť tim že požene vodáky s loděma přes celý město s loděma v ruce. Ale třeba jednou pochopěj svoji pošetilosť a způsoběj lepší přenášku.
Ale aby nebyly jen blbý zkušenosti z Plzně – když jsem nasednul do lodě po obědě ještě nad přenáškou, zpoza zatáčky se vynořila loď. Přesněji světle zelenej kajak a v něm Karel. ,“Ahoj, jářku Karle, co tu děláš?“ „Ahoj, nu pojíždim od jezu k jezu a trénuju na maraton Wielka sila. a co ty?“ „Nu pojíždim od Holýšova do Prahe a trénuju na maraton Wielka sila.“     Nu znáte to, takový ty překvapivý setkání v pustině…Berounka Chobotnice
Pod Plzní a jezem Bílá Hora začíná zase pěkný oudolí se slušně tekoucí vodou. A taky mi začalo pořádně foukat, a to tak že občas se dalo jet jen na vítr opírající do mejch ramen a lodi, nebo jindy jsem měl co dělat abych udržel loď ve směru, když vítr ji stáčel bokem. Utábořil jsem s asi šedesáti kilákama v pádle na úpatí závětrnýho svahu, kousek pod jezem Žíkovec a rozdělal oheň z dříví mokrýho jak hnůj. Přivázat loď a šup do hajan sušit na sobě mokrý kalhoty, aby byly ráno suchý.  Na tyhle vícedenní výlety s teplotou okolo nuly a deštěm snad neni vhodný oblečení. Neopren je nesmysl, v něm je strašná kosa. Pláštěnka je nesmysl, v tom je člověk za chvíli durch propocenej, plus se vyvzlíná a prošoupe dovnitř voda při pohybu. Nějakej ultra drahej Gore-suchej oblek by se někomu moh jevit ideální do chvíle než zjiští že všechny přenášky vedou šípkovym křovim. No a pak varianta mít v lodi pojízdnej šatnik se suchym oblečenim  a mokrý zahazovat.  Tolik vsuvka o oblečení. V noci foukalo podle zvuku fest, u mne skoro vubec. z protějšího svahu jsem slyšel padat stromy. To jsem ještě netušil že to byla bouře Egerhard, která nechala statisíce domácností bez eletriky a tak. Ještěže  ani ráno jsem eletriku nepotřeboval, vystačíce si ohněm z dříví mokrýho, jak kdybych ho vytáhl z řeky. Berounka ChobotniceOdjíždim  opět ještě koncem noci. Solidně to teče, z pěknejch 20kb v Liblíně to nastoupalo na parádních 40. Počitám že se slušný části to byla dešťovka co jsem během neděle vylejval z lodi.  Už za slunce projíždim pod zříceninou Krašov.
Berounka Chobotnice Týřov
Všechny stravovací možnosti okolo řeky jsou zavřený, tak okolo poledního dávám fazole na Týřovskej způsob. Skromná strava, ale zas se to obešlo bez udivenejch pohledů a čmárání koleček na čelo jako v jistym podniku v Plzni. Berounka Chobotnice snih
Během dne chumelilo tolikrát, že to ani nemá cenu počitat. Sníh časem roztál, nebo z toho co bylo blíž, jsem uplácal někde u Branova standardní sněhovou kouli. Obblíbená hospoda U Jezzu byla úplně zavřená, ale podle hesla že jíst se má když je příležitost jsem si dal svačinou o dvou chodech v roztockym hotelu u mostu.  Tam, kde jsem loni okolo Roztok drhnul to dnes krásně valí, protože elektrárna to nestíhá pobrat a je teda příležitost užít si rychlou plavbu to tomhle jindy suchym úseku. Končim zas s něco víc jak šedesáti kilometrama někde nad Nižborem.Berounka Chobotnice Nižbor
Odjezd zase za noci, po snídani na ohni z dříví který jako kdyby pár tejdnů drželi v řece pod kamenem. Odměnou je východ slunce nad Nižborem. Do Berouna je to kousek. Strašlivej berounskej jez se dřív překonával náhonem do Litavky, nebo luxusní šupnou – tobogánem ze štěrkový propustě. Nic z toho dnes není, takže zbejvá celkem normální přenáška vpravo přes špičku ostrova.Berounka Chobotnice
Pod Berounem to krásně valí, další jez je až v nějaký vesnici jménem Karlštejn. Většinou bylo slunko, silnej vítr do zad.Berounka Chobotnice probírka
Tady dělali probírku trochu jinak než bobři, prostě inženýrsky. A vedle funěl náklaďák s podávacim ramenem a obří štěpkovačkou, z který to šlo rovnou na kamiony. Takhle se pečuje šetrně o přírodu a od nějakejch bobrů si to rozvracet nedáme…Berounka Chobotnice Karlštejn
Karlštejn, vesnice která má několikrát víc cedulí „Zákaz stanování, koupání na vlastní nebezpečí“ než věžiček.
Někde v Dobřichovicích jsem se podival na hodiny a jízdní řády a zjistil že abych stihnul rozumnej vlak ze Smíchova, musim zvýšit tempo. Berounka Chobotnice ČernošiceNaštěstí od novýho jezu v Černošicích nejsou žádný další jezy. Ale ten jez v Černošicích je skutečně pitomej. Trvale zahrazenej, takže za normální vody nesjízdnej. Teď by to třeba i šlo, ale před vjezdem do retardérky jsou po obou stranách čtvercovatý rakouský vlajky, o kterejch lidi z plavební správy tvrděj že to znamená „Zákaz vplutí“ Pak člověk pochopí rčení Zdeňka Šmída – „Byla blbá jak zavřená šlajsna.“
Jak nebyly dál jezy a i pod soutokem na Vltavě foukalo do zad, stihnul jsem příjezd na Císařskou louku s rezervou. Vyjednal jsem si schování lodi v kempu a šup na Smícháč na vlak do Holýšova pro auto. Ten měl překvapivě půl hodiny zpoždění.
Tož tak s tim vejletem. Celkem napádlovanej po 194 kilometrech, trochu v horečnatym stavu, ale znovu nabitej elánem a optimismem. I přes dílčí nedostatky typu počasí, nebo Plzeň to byl skvělej vejlet. Mimochodem, Berounka je nejlepší asi naší řekou, která se dá sjet v jednom tahu od samýho začátku po samej konec. Ještě si to dovedu představit za ideálních podmínek u Otavy, naopak u Vltavy v jednom tahu na jedněch lodích si to moc představit nedovedu.

Chobotnice

Wielka Siła – Cross Maraton na Pilicy 115km

Ahoj,

nějak jsem na netu zavadil o článek o maratonu na polský řece Pilica. 115 kiláků, to už je slušná porce, tož jsem si řekl že by to stálo za to.  Jelikož informace o maratonu jsou jen na Facebooku a v polštině, tak jsem se rozhod dát sem souhrně informace co vim. My už máme plný šestimístný auto, ale co vim tak jede ještě řada dalších borců z Čech, Moravy i Slezska.

1)  termín – Kwiecień – to je polský název pro měsíc Duben. (Takový malý apríl od Poláků) Tedy závod je 6. dubna,  Na místo srazu a noclehu (skautská/YMCA základna v Kurnędz ) je potřeba dojet do 22. hodiny v pátek 5. dubna a prezentovat se.  Lodě na vlek pořadatele budeme vázat už v pátek večer. Samozřejmě se doporučuje mít s sebou nějaký šráky na vázání.  Odtud se vyjíždí hromadně autobusem v 4:30 na start do Przedborz.  Start je 6. dubna v 6 ráno.

2) přihlašování a tak: Čísla účtu pro mezinárodní platbu pošlu na vyžádání. Během března je startovný 200 zlotých, v dubnu 250zlotých, ale na duben bych převod peněz neodkládal. Ubytování, pokud by někdo chtěl se dá objednat na e-mailu crossmaratonpilica@gmail.com, viz text v polštině dole. No a hlavně je potřeba se přihlásit do závodu. To se dělá na formuláři zde. Je potřeba navolit klasicky jméno, kategorii, potom ještě tričko – velikost a jestli občerstvení masité, nebo vegetariánské. Pokud se jede ve dvoumístný lodi, tak přihlášku posilaji oba a startovný platí oba. V přihlášce se pise jmeno parťáka, aby vas spárovali.
Aby byly vyhlášený výsledky kategorie, je potřeba aby bylo v kategorii aspoň 5 lodí. Takže potřebuju aby se přihlásili ještě nějaký singlíři.

Slovníček základních pojmů:
Kwiecień = Duben !!!
Nazwisko ´= Příjmení
Imie = jméno
Miejscowość zamieszkania = bydliště
Kod pocztowy = PSČ
Posiłka bezmięsna = bezmasé občerstvení
Koszulka = trrrričko
Ksywka = přezdívka
Pesel = rodné číslo
Pagaj = pádlo
Wyscig = závod
Kanu = kánoe
Szukac = hledat
Szukam twoj pagaj = hledám tvoje pádlo
Zachód = západ
Polnoc = sever.
Plynać = plout
Meta = cíl

3) Trasa – Przedbórz – Domaniewice, 115km. Aby závodník mohl pokračovat dál v závodě, je potřeba projet kontrolama v časovym limitu.
-Sulejów – 1PK – 44km – 7h (13:00) (průměr 6,3km/h)
-Tomaszów Mazowiecki – 2PK – 73km – 9h (15:00, průměr 8,1km/h )
-Domaniewice -cíl- 115km- 14h (20:00, průměr 8,2 km/h)
Když závodník nestihne limit, může pokračovat dál, ale organizátor pak neručí za odvoz z cíle. Skončit se dá i na kontrolách, odkud by měl být zajištěn odvoz. Z uvedenejch průměrů potřebnejch pro dosažení limitu je zřejmý že se počitá s tim že po ránu se jen tak rozpádlujem a k polednímu a odpoledne se do toho pořádně opřem. Tady je článek z loňska s přehledem dosaženejch časů v jednotlivejch kategoriích.

4) do závodu nebudou vpuštěný rychlosťáky – lodě pro rychlostní kanoistiku. Většina závodníků jede na mořákách, větší magoři i na jinejch lodích. Ouzký speciály jako Cedrofka II. nebo Tripper byly uznaný za dostatečně turistický.

5) řeka: Pilica je typická nížinná řeka, dejme tomu že může připomínat střední Lužnici. Nicméně nejsou tam jezy, takže to dost teče. A meandruje. Někde za půlkou trasy je přehrada, jejíž vzdutí je dlouhý 18 kilometrů, přehradu (hráz)  je potřeba přenést. Nějaký zevrubný informace o řece jsou na Raft.cz. Na netu se dá dohledat pár článku v češtině o turistickym splutí Pilici. Limit na dobrou plavbu by mělo bejt 140cm na vodočtu Sulejow.

tady nějaký videa ze startu:

Tady vídeo z cíla na 115km. I na tom videu je vidět že ikdyž je ta řeka v rovině, tak celkem teče.

6) Kudy jet? Na Mapy.cz je časově skoro stejně dlouhá (na km delší) varianta jih https://mapy.cz/s/3pqIo, pak varianta sever https://mapy.cz/s/3pqIf, nakonec dvě varianty brod nejkratší a o hloupejch dvacet minut delší, zato o 80km kratší. https://mapy.cz/s/3pqIu      https://mapy.cz/s/3pqIxMůžem to dát přelouskat při startu (automobilovym)  do Waze. Zkušenost je ta, že s loděma po dálnici oproti časovýmu plánu nic nenajedem, po D1 už vubec ne. Takže variantu jih bych přinejmenšim pro obyvatele Prahe a okolních vesnic zavrrrhnul. Kdežto po okreskách se dá na štrece nadject oproti plánu solidní rezerva, navíc tam bejvá lepší kochačka než na dálnicích. Takže bych byl pro některou variantu brod, ale netrvám na tom.

7) Souhrn informací co jsou o akci v polštině, maj to trochu zmatený, tak jsem se snažil vytahat z toho to nejpodstatnější a přeložit.  Kdyby bylo ještě něco nejasnýho, nebo jsem něco zvoral, piště ptejte se v komentářích.

Maraton kajakowy na Pilicy dedykowany szerzeniu wiedzy o autyżmie „Wielka Siła” na trasie na trasie Przedbórz-Sulejów-Tomaszów Maz.-Domaniewice, 115km
VI Cross-Maraton na Pilicy Wielka Siła 115km
Ogólnopolskie Mistrzostwa w Ultramaratonie KajakowymI. INFORMACJE PODSTAWOWE
1. Impreza dedykowana szerzeniu wiedzy o autyźmie.
2. Wyścig na dystansie 115km dla wszystkich tych, którzy mają waleczne serce i twardą (…) 
3. Data imprezy 05-07 kwietnia 2019r.
4. Data wyścigu 06 kwietnia 2019r, na trasie Przedbórz – Domaniewice.
5. Wyznaczono dwa punkty kontrolne, na których uczestnicy muszą się zweryfikować.
6. Limity czasowe liczone od dokładnej godziny startu to:
-Sulejów – 1PK – 44km – 7h
-Tomaszów Mazowiecki – 2PK – 73km – 9h
-Domaniewice -meta- 115km- 14h
 
 

Witamy, pełny regulamin, informator i link zgłoszeniowy wkrótce.

Impreza dla każdego, kto ma waleczne serce i twardą ****
Chcesz pokonać własne słabości? Wszystko siedzi w głowie… Możesz więcej niż Ci się wydaje!
Każdy pokona trasę do Sulejowa, a to już dystans maratonowy!
Masz ambicje pościgać się z najlepszymi Długolami w Polsce (i nie tylko) przymierz się i trenuj do startu na 115km!
Zapraszamy wszystkich!
Impreza ma na celu łączyć i turystów i wyczynowców i samotników i podróżników i spływowiczów i sportowców wszelkiej maści.
Oczywiście wszystko w duchu zdrowej rywalizacji w duchu fair play!

Data imprezy: 5-7 kwietnia 2019r
Komandor: Dariusz Łapiński 602-136-398
Sędzia Główny: Małgorzata Bychowska 530-201-111

Wszystko po staremu, tylko baza jest w innym miejscu (co oznacza późniejszy wyjazd na start + imprezę komandorską na wielkiej sali balowej z tańcami dla co poniektórych „wreszcie“).
Strworzymy dla Was wszystkie kategorie startowe dla kajaków i kanu jedno i dwuosobowych pod warunkiem zgłoszenia się i wystartowania co najmniej 5 osad w danej kategorii.
TAK! Kategoria K1 lub/i K2 też będzie w miarę potrzeb. Ze względu na bezpieczeństwo, nie dopuszczamy kanadyjek (wyczynowych).

Wyścig w dniu 6 kwietnia 2019r na rzece Pilicy od Przedborza do Nowego Miasta nad Pilicą – dystans 115 km; wyjątek T1-Kobiet, T2-Kobiet, T1-Kanu, T2-Kanu – wyścig do Tomaszowa Mazowieckiego.

W razie wielu zgłoszeń w danej kategorii przewidujemy podział ze względu na wiek uczestników na w miarę równe części. Tak tej pory dzieliliśmy T1-M z ponad 70 osad na T1-Masters, T1-Senior i T1-M.

Dwa punkty kontrolne, na których można się posilić i w razie potrzeby zakończyć wcześniej trasę będą utworzone w Sulejowie i Tomaszowie.

Oczywiście będzie prowadzona klasyfikacja indywidualna w danej kategorii, drużynowa, oraz dodatkowo open, na dystansie 115 km.

Wpisowe zaksięgowane do 28 lutego 2019r wynosi 150 zł.
W tytule przelewu koniecznie trzeba podać IMIĘ I NAZWISKO UCZESTNIKA.
Wpłat prosimy dokonywać na nr konta w mbanku:
26 1140 2004 0000 3202 7586 6633
Organizator PHU Dariusz Łapiński.

Od 01 do 31 marca wpisowe wynosi 200 zł.
Od 01 kwietnia wpisowe wynosi 250 zł.

Noclegi i baza imprezy to YMCA w Kurnędzu – Gmina Sulejów.
Mamy do dyspozycji 18 domków (z łazienkami) 6 osobowych bardzo fajnych, zadbanych.
Cena 35zł osobodoba.
W razie potrzeby będą uruchamiane inne domki.

Wpłata za nocleg jest jedyną formą rezerwacji. W tytule przelewu prosimy o podanie nazwisk nocujących i przesłanie informacji na crossmaratonpilica@gmail.com.
Numer do wpłat na noclegi w YMCA:
Mbank 96 1140 2004 0000 3902 7599 5010

O kolejności kwaterowania w domkach lepszych i pozostałych decyduje tylko i wyłącznie data zaksięgowania wpłaty. Prosimy nie dzwonić „po znajomości“.

Když to bude složitý, nebudeš to dělat, aneb Těžké mudrování nad lehkou lodí…


Chytlo mě zase pádlování. A nemám vhodnou loď. Zato mám dobré přeátele s loděmi a tak příležitostně pádluju na přehradách (Slapy, Štěchovice) a jel jsem dva maratony (Východočeský vodácký maraton a Krumlovák). Baví mě to moc.

A hledám si svoji loď abych chodil pravidelně pádlovat. Vydražil jsem za super cenu plastovou kanoe. A získala válečné jméno Tanker. Dokážu ji dostat sám na vodu, ovšem pronést ji v jednom uličkou v loděnici je vzpěračský výkon. Naložit sám na auto je už mistrovství. Naštěstí jsem nikdy silou neoplýval a tak mám techniku a umít si opřít, podepřít a jinak ošidit fyziku a taky ji sám na auto dostanu. Radost ale žádná. Lodě se rád zbavím viz inzerát tady.

Přihlásil jsem se spolu s dalšími Jezdci Apokalypsy (tak se jmenuje klub, za který jezdíme) na polský maraton na 115 km. To nejde za jeden den (tedy v dubnu cca 12 hodin světla) ujet v čemkoliv a tak jsem hledal loďku na které by to i lemra mého kalibru ujela. I padl jsem do webu a četl a četl. Nejkrásnější loď Čech – Cedrofka – rychlá singl canoe moderního střihu je mimo moje možnosti. Finanční – to nedám i kdyby mi Chobotnice hodně slevil , ani výrobní – v broušení jsem nikdy nevynikal a Cedrofka jsou hodiny a hodiny broušení. I potkal jsem Skin On Frame canoe. Nebrousí se skoro nic, krásný, lehounký (a tedy i rychlý) a s pracností proti Cedrofce čtvrtiny času. Zamiloval jsme se a shlédl hodiny videí o stavbě skin on frame kanojek. A dostal jsem odkaz na český odborníky ve stavbě SkinOn Frame Kajaků – Kachní líheň Grónského klubu. A upadl do mořských kajaků.
Na obrázku může být: 1 osoba, venku a vodaNahlodalo to mou singlířskou podstatu fotkami z poflakování se po chorvatském a švédském pobřeží. A vykvetla chuť něco se o tom dozvědět víc. I ptal jsem se a dostalo se mi šance si to zkusit. Mám teď zapůjčen jeden SOF kajak z grónské líhně a jednoho kevlarového krasavce z Jablonce. Svezl jsem se na tom druhém na Vltavě u loděnice a moc se mi to líbilo. A chtěl jsem na něm jet včera na Slapy a zimní variantu Sekajakového sympozia.

Jenže: Ozval se mi v pátek zájemce o koupi střešního stanu. Přijel, neošklíbal se nad jeho kosmetickým stavem a večer jsme se dohodli na ceně a převzetí v sobotu ráno předtím než odjedu na Slapy. Přijel, zaplatil a odvezl si. A posunul tím můj odjezd o hodinu.
Neměl jsem zabaleno. A nakonec jsem nikam nejel. Kdybych balil do Chobotničího Prospectora jako jindy v minulosti, chápej otevřené canoe z geniálního materiálu Royalex, skočil bych do pohor, naházel věci na spaní do osmdesátilitrového loďáku, aby se neřeklo, a vyrazil. Ne tak s Cháronem, seakajakem se třemi pěknými komorami, do kterých se ovšem nevejde žádný z mých loďáků. Tak jsem meditoval nad systémem, jak naložím své věci, co si vezmu k ohni, když do lodi budu muset do gumy. Kajak je, na rozdíl od canoe, mokrá loď. Ne nadarmo se kajakářům říká cákalové 🙂.
Nedal jsem to. Nestihnul jsem odjezd včas a šel zase dospat předchozí nijak extra noc.
Takže když na webu čtu, že loď se musí hlavně jednoduše používat, tj. vejít se do auta, být lehká na naložení na střechu auta v jednom, nekomplikovat start extra výbavou a přemýšlením, tak teď moc dobře vím o čem je řeč.
Měl bych se teď pochlapit a nasimulovat si aspoň zabalení se na sucho. Jenže Cháron se nevejde ke mně do garáže. Vlastně je to spíš zahradní domek se sekačkou a milionem hrábí až po strop plný lodí, kol a lyží, auto v ní nikdy nebylo 🙂. Cháron je ode mě cca 15km na druhé straně Prahy.

Když to bude složitý, nebudeš to dělat.
Tak.
To je moje óda na lehkou pěknou canoe.

Text a foto Láďa Bláha, Generální ředitel vyhlášeného cykloobchodu Velorama

Text nemusí souhlasit se stanovisky redakce…

Zimní Slapy 2019

Tak jsme se zase hezky sjeli… Tedy sjeli jsme se z rozličnejch koutů naší země na náplavku u hráze Slapský přehrady.  Ti šťastnější nebo pilnější se sjeli už v pátek. Do vyhlášeného grand restaurantu U Taterů, který krom nápisu „Hubte hajný, serou trampy“ oplývá spoustou jinejch znamenitostí. Podle doslechu se tam řešila strategie na nadcházející dny, užívalo kultury a vybraných nápojů a pokrmů. Mně oproti původnímu plánu pracovní povinnosti nedovolily páteční sjetí, přibyl jsem tedy do Třebenic až v sobotu 9. února ráno. Na náplavce bylo živo a přípravy na vyplutí v plnym proudu. Zimní Slapy 2019 Zimní Slapy 2019

Každej si jel svoje tempo, není kam se hnát, trasa 18km na Častoboř není nic závratnýho, Na seakajaku je to procházkovou rychlostí na tři hodiny, ale dá se to zvládnout i rychleji.Zimní Slapy 2019

Tradiční místo na svačinku, říční kilometr 100 u tábořiště Nebřich. Je vidět jak Slapy byly upuštěný fest pod zimní normál, ikdyž už bylo skoro metr zpátky dopuštěno.Zimní Slapy 2019

Po příjezdu na Častoboř si ti pilnější stavěli stany a tak, kdo plánoval nocleh na verandě chatky a podobně tak nemusel. Taky jsme se trošku věnovali paběrkování nějakýho toho lesního chrastí na skromnej ohýnek.Zimní Slapy 2019 Zimní Slapy 2019

A jak přibývalo tmy, rozjel se večírek. Samozřejmě že tam jezdíme kvůli pádlování a vidět se s ostatními, no ale když už tam jednou jsme, tak co s dlouhými zimními večery, že… Tož tácy plný pochutin, portský i rum tekly proudem… I na zpěv došlo. Prostě večírek. Podle mne povedenej. Poslední vytrvalci jsme zavírali krám asi v půl třetí v noci…
Ráno klasika, pestrá a nutričně hodnotná strava, různý dojížďáčky třeba mobyho fazolí nebo standova gyrosu, nápoje vesměs bez obsahu nízkovroucích kapalin… A storky, vyprávění hostorek k nedělnímu ránu patří, tim se dá skvěle oddalovat nepopulární akt balení věcí do lodi. Nějak jsme  nestihli za noc a ráno spálit všechno to napaběrkovaný chrastí. Ale neměli jsme materiál na výrobu cedule ať nám tam lidi to dříví nechaj do příště, tak uvidíme.Zimní Slapy 2019

Nu a pak každej sedl do lodi, a svym tempem se šinul zas zpátky na hráz. Já se teda chytnul Hada, takže to bylo pro mně v poměrně svižnym tempu.
Nu jsem rád že mně, kanoistu s sebou ty kajakáři vzali. A snad vezmou i příště. Děkuji, přátelé, bylo to krásné. Největší dík Petrovi Křivánkovi a TJ Kotva Bráník za uspořádání akce. Tak za rok zase…

Zlatej den

Píše mi takhle jednou Chobotnice, že by potřeboval zajet na Kamýckou přehradu, poškádlit pár potoků, jestli v nich náhodou není nějaký zlato. Takhle koncem prosince je to neodolatelná nabídka. Hážu lano dalším kamarádům, ze kterejch se kvalifikuje ještě Dáda. Následuje zuřivá korespondence, kdo na čem pojede. Nakonec prospekoři jedou v deblu na Prospektorovi (Nova crat Prospector 16 stop) a Dáda na Maňásku. Druhou adventní neděli teda dávám budík na půl sedmou a jedu k Dádovi na Albertov naložit Maňáska a nechat se odvézt k Chobotnici.  Prospector canoe transitV Ouběnicích nad Kocábou se překládáme do Tranzita, už třetí vymrzlý auto toho rána a jedem na nasedačku. Mrmlám že ještě nebylo kafe, tak se stavujeme na benzince. Automat mimo provoz a v regálech samá hanebnost. Požili jsme instatní hanebnost a pokračujeme. Po chvíli bloudění buší jsme na pěkným nasedacím placu, převlíkáme se do různých svršků a dáváme na vodu. Nakládaj se sudy s rumem, maso, ovoce. Supi se tetelej, jestli bude Dáda plavat.
Dáda MaňásekBereme to proti proudu a sondujeme neznámé přítoky na pravé straně přehrady. Zlato tam je, ale malý a daleko od sebe. Je pěkně šero a nevlídno, voda teplejší než vzduch, ale ne o moc. Kus před Solenicema dáváme poslední sondu a konstatujeme, že tady nám pšenka nepokvete. Obracíme po proudu a sondujeme levou stranu. Pšenky je ještě míň a dostáváme řáckej hlad. Jede se na buřty. V příhodné zmole jsme našli hořet slušnej ohýnek, tak vytahujeme buřty a hlídáme, aby oheň něco nepodpálil. Dáda klohní jakýsi lančmít s vajíčky a já se chystám uvařit pořádný kafe. Beru konev, mlejnek, vařič a už vím, že kafe nebude. Nějak sem nechal doma zrno. Bereme teda zavděk Dádovo kafovým práškem a je asi pět minut střídavě proklínám a střídavě velebím Dádu. Poslední dvě sondy nás utvrzují, že v téhle lokalitě nezbohatneme. Berem alespoň nějaký to dřevo do Ouběnickejch kamen a otáčíme domů. Chudáci supi zůstali tentokrát hladoví, Dáda se s Maňáskem překvapivě sžil, krysa nebyla. Na Albertově mě čeká konečně první kloudný kafe toho dne. Pak už jen teplo domova a virtuální skučení kamarádů, kteří se ráno nevyhrabali z postele. Pro příště si pamatujte, že je lepší i šedej den venku, než válení se doma.

Text Possum, Foto Possum & Chobotnice

Vánoční Sázava na Berounce

Na poslední předvánoční víkend byla jako každej rok náplánovaná Vánoční Sázava. Ale hydrologická situace se od léta nezlepšila a proto pořadatelé změnili místo konání Sázavy na Berounku, která nějakou vodu měla a není jí tam potřeba taky. V době plánovanýho startu měla Sázava a Nespekách průtok 3 kubíky, Berounka v Berouně 18.
Tak jsme se sobotního rána sešli v základním táboře pořádajícího oddílu Tj Kotva Braník a připravili se pro společnou cestu autobusem na start. Pámbu žehnej Kotvě za tuhle službu, díky který se nemusíme starat o pendla. Vánoční Berounka
Během cesty na start do Mokropes jsme krom výkladu Honzy Šupa stihli i bleskovou návštěvu samoobsluhy v Jílovém a virtuální návštěvu cukrárny v Černošicích.  V Morkejch psech mezitím už se chystali ke startu klienti půjčovny Dronte a i nějaký individualisti. Pojedli jsme něco cukroví, popili posilujících nápojů a víceméně bez nehod nasedli do lodí.Vánoční Berounka
Tradiční vymóděná posádka na katamaranu…Vánoční Berounka Vánoční Berounka
A pár dalších jezdců, co jsem stihnul vyfotit než se peleton roztahnul zhruba od Černošic po Braník. Pozornosti singlířů doporučuju zajímavě vypadající funglovej žlutej singl od Tahe Marine.Vánoční Berounka Vánoční Berounka A pak že se to nedá i na divokovodní lodi…  (Při troše dobrý vůle)Vánoční Berounka
No kdo nejel, tak propás hodně unikátní možnost viděl na vlastní bulvy Chobotnici na kajaku. A to se hned tak nevidí…Vánoční Berounka
Tady už série tří peřejek u Radotína…  Ty gumičky před límcem seakajaku jsou praktická věc. Hlavně takhle okolo vánoc…Vánoční Berounka peřeje Radotín Vánoční Berounka peřeje Radotín Vánoční Berounka peřeje Radotín Tenhle upgrade lávky v Radotíně mi připomněl hlášku o chlapovi co nevěřil ani vlastním kalhotům, tak nosil pásek i kšandy.Vánoční Berounka lávka Radotín
Modřanská retardérka. Obávaná nástupkyně Ďáblovy propusti, která si vybrala krvavou daň už od nejednoho z nás…Modřanská retardérka ModřanyDojezd do Bráníka….  Trasa po Berounce má tu výhodu že se končí v loděnici u aut a není potřeba čekat na odvoz autobusem.

Vánoční Berounka BraníkCo bych zmínil jako velký plus, tak temný síly který působěj protivítr na vodě se asi nedoslechly o přeložení akce na Berounku a foukal západ – teda proti proudu na Sázavě, nicméně na Berounce i Vltavě krom jednoho místa to byl silnej (a teplej) zaďák, kterej nás popoháněl k cíli. Po dobu akce pršelo, ale jinde. Nu dobrý to bylo. Dokonce i nějaká krysa prý byla.
Tak zase za rok…  (Na Berounce?)

Horní Slapy za nižší vody

Cedrofka II.
Znáte to…  Práce hotová, tak co v práci, když můžete jet na vodu. Třeba takhle v pátek dopoledne…Jachta Slapy  řopík slapy
Njn, je to řopík, no…  Konkrétně číslo 126/54/A-160Z   Za letního stavu je tak zároveň s hladinou horní část, případně jen rantl co měl na vršku pomahat držet hlínu.Řopík SlapyNevim jestli to dělaj pravidelně, nebo se probudili, ale tyhle blešárny a terénní úpravy jsou mor. Kdysi se zavedl zákaz používat vidličky na pruty z přírodního materiálu, aby se nedevastovaly břehový porosty. To je hezký. Ale okolo celý přehrady jsou boudy a sezení vyhrabaný do břehu, co sezení, to průměrna jedna Tatra přehrabanýho materiálu…  Tak snad  aspoň s těma blešárnama Povodí hejbne… Pro pár lidí milá zašívárna, pro spoustu ostatních zabranej a zohyzděnej kus přírody…hegeš slapy vyhláška hegeš slapy 

Bubáci to všechno dozorujou…Zrcadlení slapy   Jezusmankote…Zrcadlení slapy

Ve skalní stěně u Hříměždic jsou i solidní komíny…Komín žula slapy

Řopík na Bučilech, číslo 126/54/A-160Z  V létě když si člověk na něj stoupně bude tam odhadem po kolena nebo po pás vody.řopík bučily slapy

Chobotnice

Kombinovaný výlet s dětmi na Slapy

Slapy Nebřich kanoe padlovani
Jeden víkend takhle v říjnu na mne samotného připadla starost o děti, tak co tedy s nimi, nu pádlovat a sportovat, ať nerostou jak dříví v lese, že… Naplánoval jsem teda kombinovanej výlet, kterej jsme zopakovali po oba dva dny, s tim rozdílem že v sobotu jsme přibrali kamarádku dcerunce, v neděli kamaráda synkovi.Slapy Nebřich pádlování Aby toho pádlování nebylo příliš, začínali jsme na lesním tábořišti Nebřich, toho času v mimosezonní uzavírce. To je do našeho cíle na Měříně asi 2,5km, na dospělýho nic moc, na děti tak akorát aby na tom voleji moc neremcaly. Dalo by se samozřejmě volit jiný dýlky trasy, třeba ze Živohoště 4km, z Třebenic 5km, nebo z Cholína 17km a podobně.Slapy Nebřich pádlování
I tak udělalo radost drobný občerstvení „náhodou“ objevený v loďáku. Dětičky dokážou občerstvení na vodě vstřebávat docela dost. Každopádně to dokáže pozvednout morálku…Slapy pádlování brambůrky
V sobotu jsme jeli v kombinaci deblkánoe Prospector a Cedrofka II. obsazená holkama (výhoda že se dcerunka naučila letos slušně kormidlovat), v neděli Prospector  a dětskej seakajak Prijon. Děti samozřejmě s padnoucíma plovacíma vestama.Slapy Nebřich přehrada pádlování Pádlování Slapy s dětmi
Ten mořák jede slušně, takže děti neměly problém držet tempo.Dětský seakajak Slapy
Na Měříně jsme zašli do Vojenské zotavovny, která je krom pro vojáky otevřená i normálně pro veřejnost. Akorát tu nejsou žádný davy, je to z větších měst daleko na to jet sem jen tak do bazénu. My si dali vždycky hodinu a půl v bazénu (a divoký řece, prdíčkový lázni, tobogánech atd.) a potom oběd v místní kavárně která funguje jako restaurace pro lidi co tu nejsou ubytovaný. Jak už jsem psal, není tu nával a bazén i zázemí jsou v hezkým stavu, uklizený a udržovaný. Čili to je celkem solidní možnost jak si zapádlovat, zaplavat si i v chladnější části roku a přitom točit rodinohodiny. Případně jsou tu vybavený i na bowling a jiný sporty.Dětský seakajak Slapy
Po obědě a drobný siestě venku na hřišti jsme jeli zpátky na Nebřich k autu…
Dětský seakajak Slapy Pádlování.cz
Takže celkově se to osvědčilo jako možnost jak si udělat výlet, děti neutahat a ještě bejt za hodnýho tatínka. Řekl bych že tento způsob výletu bavil děti víc než kdybych s nima zkoušel jen nahnat kilometry po přehradě.

A jako bonus loďorohový srdíčko z pláže na Nebřichu, aby ten konec nebyl zas tak příliš barevnej. 🙂 Pádlování rohy power

Chobotnice

Pro práci nestíhám psát, tak alespoň obrázek tematicky k blížícím se svátkům. No znáte tu situaci:
NA VÁNOČNÍM VEČÍRKU…
…A NIKDO SE NECHCE BAVIT O KÁNOÍCH…

O vltavotýnskou kremroli + afterpárky

Tož třetího listopadu se jel poslední závod sezony. Pravda těšil jsem se, i trénoval, ale těšení dostalo novej rozměr když jsem ukecal výkonnýho háčka do lodi. Dohodnuto ujednáno, v sobotu ráno jsme naložili věci na táboření a jídlo, hlavně buřty a buchty, že, a vyrazili směrem k Týnu. A že nejsme žádný saláti, odvážně jsme se přihlásili do kategorie K2m-6km. Že bychom hravě dali i těch 14, to víme, tak proč si to dokazovat, máme dost vůle na to abychom krotili svoji ješitnost…O vltavotýnskou kremroli. Po startovnim výstřelu rozpoutal se nelítostnej boj nejen mezi náma, kanoistama propašovanejma do kajakářský startovky, ale doslova boj o pozice každýho s každym. Zkrátka závod jak má bejt. Muj háček se činil a ikdyž poslední třetinu si stěžoval že už ho bolí všechno, tak vydržel táhnout naši kéňu až do cíle. Dobrý bylo že naživo během závodu jsme si nacvičili rychlý synchronní přehazování stran na oblíbenej povel „Hop!“O vltavotýnskou kremroli. No, s takovym háčkem se nedalo než vyhrát. A co na tom že jsme byli v kategorii K2m-6km sami… Jinak na tomhle závodě je sympatický že je pořád ještě na hodně lidský rovině, taková akce na dvorku pořádaná kamarádama, žádný kolotoče a velký oficiality…

O vltavotýnskou kremroli. Honzík si trochu stýskal že coby vedlejší kategorie jsme nedostali maxikremroli, leč když byl přizvanej k debužírování na jedný takový, rozjasnila se mu líc a všechno bylo v pohodě.
Po všech ceremoniích některý účastníci začali odjíždět, zbylí se hotovili k večírku. No my jsme taky odjeli, ale stylově po vodě, neb bujarý večírky moc nedáváme a nejraději máme domácí malinovku nebo kakao. Vydali jsme se teda směrem kterym ukazoval pan Krysák.O vltavotýnskou kremroli. A ukazoval prve zpátky na soutok Lužnice s Vltavou. Teda spíš souvolej, soutok pohřbilo vzdutí přehrady Kořensko. A pak se otočil doprava, že máme jet proti „proudu“ Lužnice.O vltavotýnskou kremroli. soutok Lužnice No a tam kde už bylo znát že řeka teče se sešlo to že začala bejt tma a na břehu bylo šikovný místo na táboření. Přistáli jsme teda, postavili stan a potrénovali trochu rozdělávání  ohně z mokrýho dříví a upekli si ty nejlepší buškrafterský buřty z řeznictví NečínO vltavotýnskou kremroli. Po dřině závodu se Honzíkovi z vyhřátýho klobouku do teploty těsně nad nulou a ranního sychrava nechtělo…O vltavotýnskou kremroli. Leč příslib pravý buškrafterský zalejvací polívky ho vytáhnul k našemu miniohýnku.O vltavotýnskou kremroli. Po uhašení ohně a  úklidu tábora jsme byli připravený na pádlování šest kiláků  zpět k autu. A protože bylo pořád ještě hodně brzy ráno, na vodě byl takovej ten tichej klid a lehká mlha a tak…Na Vltavě jsme potkali motýla…O vltavotýnskou kremroli. Oni tyhle zrcadlení bejvaj často dost bubácký, ale už v Týně jsme potkali jedno vysmátý.Tož tak s tou kremrolí. Za rok to snad zas zopáknem.

S pomocí fotek od kamarádů i vlastních sestavil
Chobotnice