Autor: Padlovani

Po upozornění kamaráda Ekiho, že na Labi v Dolních Beřkovicích je porouchaný jez a snížená hladina jsem vyrazil, abych to okouknul, to to tady udělá.

A protože by byla škoda dojet autem až  do Mělníka, začal jsem nad oblíbeným úsekem, poslední tekoucí pasáží Vltavy pod jezem Vraňany. Tedy na vodu jsem dal ještě nad jezem, kousek od příhodné vlakové zastávky Mlčechvosty.  Odtud je to kousek k místu, kde se přetahují malé lodě ze začátku plavebního kanálu do staré řeky. Doteď byl celkem velký průtok, protože se upouští Orlík kvůli stavbě přelivů, ale v noci Povodí přiškrtilo odtok na povolené minimum. Což znamená pod jezem Vraňany v levé půlce řečiště mělčiny, ale dá se nastoupit a odplout v pohodě.

Pokračovat ve čtení „Labe u Mělníka za odlivu“

Jenom takovou krátkou noticku si dovolím, aby to bylo zaznamenáno do budoucna.  Na druhou jde o událost při jakých se zvolává „Severní pól je dobyt!“
Zvyknul jsem si sebou vozit v autě Paddleboard, který je skladný a navíc při jízdě na něm je člověk na běžné vodě suchý, narozdíl od jiných populárních nafukovadel. Na start Berounka maratonu jsem jel okolo vodní lokality s pozoruhodným názvem. A teď se mi naskytlo jet okolo pracovně, notabene jsem se dozvěděl, že věci nabraly skluz a můžu se cestou někde zdržet. Nebylo co řešit. Šup směr Kokot!
Chobotnice
Pokračovat ve čtení „Kokotská plavba“

Mezi vším prázdninovým programem nastal čas na dvoudenní rodinný výpad s jedním přespáním. Z toho nemnoha, co bylo sjízdné se nabízelo logicky sjet trasu Vyšší Brod – Budějovice s možností zkrátit to jen do Boršova, což je na dvoudenní rodinný výlet tak akorát.  Takhle koncem srpna už by tam mohl být i relativní klid. 
Pak ale pad nápad vrátit se na osvědčené a stále tekoucí Vltavu z Ústí nad Labem. Nebo tedy Labe, jak se Vltavě od Mělníka zvykově přezdívá. Voda je tu furt a množství  vodáků se blíží nule.  Slovo dalo slovo, do Ústí je to kousek a už jsme takhle dopoledne dávali pod Střekovem naši flotilu na vodu.

Pokračovat ve čtení „Vltava z Ústí“

Taxem zasejc jel na Vodácký maraton na Berounce. Účast byla spíše nižší, což je škoda, tak příště přijeďte fšichni, je tam sranda, trochu je to výzva, trasa je tak akorát na výlet a Berounka je krásná řeka, zejména v tomhle úseku.
Co tak k závodu…  No daj to starci i děti, dá to kdekdo. A některý to daj i docela rychle, tech 58 kiláků. Akorát by bylo dobrý skoncovat s tou diskriminací a nezařazovánim singů do celkovýho pořadí. C1 je taky kánoe a singlíř nikomu nic neproved, krom toho, že si v lodi neveze žádnou živou brzdu a flákače.
Letos foukalo docela dost protivítr, což ne Berounce nejni uplně obvyklý, vzhledem k tomu, jak u nás vypadá větrná růžice.   Na akci jsem vytáh svoji papírovou kanoe jménem Dobrodružství.

No a po závodě, respektive při plánování vyfstala obvyklá otázka  – jak k němu? Teda nemaje doprovodný vozidlo, jak se dostat zpátky k autu do Dolan?  Minulý ročníky jsem to řešil plavbou do Berouna a vlakem pak s jednim přestupem do Chrástu/Dolan.  A pak zas do Berouna vyzvednout loď.
Teď při pohledu na předpověď počasí, která slibovala silnej východní vítr i na další dny mně napadlo vrátit se k autu tim nejjednodušim způsobem. A teda tak, jak jsem dojel do Branova, teda po vodě. Krom toho hecu mně k tomu vedla i četba knížek za poslední dobu: Jerry Pushcar – Waters beneeth my feet, Rick Steber /Shell Taylor – New York to Nome a Verlen Kruger-Ultimate canoe challenge.
Protagonisti i výbava v jednotlivejch cestopisech se značně lišej, ale jedno maj společný – cesty kanoí napříč Severní Amerikou, a to často i proti proudu řek. Třeba taková Rat river, nesmíte si ji idealizovat. Znamenalo to vypádlovat, vybidlovat, nebo s nohama v ledový vodě na špagátě za sebou vytáhnout kanoe plnou vybavení a zásob asi 140 kilometrů. A pak teprve přenýst v horách kilometry portáže přes rozvodí a ve finále se tak od Mackenzie river dostat přes Peel, Rat, Bell a Porcupine river na Yukon. Loni jsem si vyzkoušel menší kus, asi 28 kiláků z Roztok k Mlokovi. Tak letos Byla výzva dát to celý až zpátky do Dolan a při tom si vyzkoušet (asi slabej odvar), jak se cejtili hrdinové mejch knížek při zdolávání Rat river, nebo Mississippi proti proudu. Před dobou turistickou takhle jakožto nejjednodušim způsobem v obtížně prostupný krajině bez cest putovali i lovci kožešin, onchodníci a První národy. Pokračovat ve čtení „Berounka maraton a pendl po stopách prvních národů“

V sobotu jsme dali se synáčkem kus Kocáby z našich Chotěhůlek a jak přestalo pršet, vodočty opadaly.
V nědělicestou na muzikantský setkání jsem si říkal, že někde chvíli potrénuju pádlování a že vlastně bych se mohl podívat, co Sychrovský potok.  Dal jsem si cestou první jarní zmrzlinu u skvělýho stánku na Obořišti, odkud pár kroků by mělo asi nejvejš cenu tohle jet, protože tady se stejká pár místních potoků.  Ale tady vypadalo vody málo a bejvá jí i víc. Voda tu teče z poměrně velký plochy zemědělský krajiny a dokáže nastoupat.

Tak jsem ještě popojel autem za osadu Dolní Svaté Pole a tady kus pod rybníkem Svatopolákem, oblíbenym na tréningy dal na vodu.
Pokračovat ve čtení „Sychrovský potok“

Do Drážďan
S Pavlem jsem se potkal v Solenicích, když jsme táhli kajaky k vodě, před sebou 45 kilometrů pádlování přes Kamýk a Slapy v rámci akce „Pádluj o 106“.
Zrovna mne braly pochyby, jak to letos dám, když tu Pavel začal vyprávět, že chytá splutí
Praha – Drážďany a zda by mne to nelákalo. To zahrál na moji tajnou strunu touhy.
Čtu knížky a dychtivě poslouchám Zdeňka Lyčku ( on je pro mne Hanzelkou, Zikmundem v jedné osobě), jak postupně splul Odru, Dunaj, Rhonu až do moře, ale hlavně splul Labe až do Hamburku.
A Drážďany, to by mohl být upádlovatelný cíl.

„A jak se to jede?“, ptám se.
„Po etapách, hele – nemusíš se bát.“
„Kolik to je vlastně kilometrů?“
„Asi 210 kiláčků. Ale počkej, nejsou to tak dlouhý štreky. První den 60, druhý 60 třetí 60
a na náplavku v Altstadt Dresden jen 30.“
„Tak to nedám. To je pro jiné borce, než jsem já, tolik sil nemám.“
„Ty to nebudeš celý pádlovat.“
„Jak to?“
„Přece tě ponese proud. Vltava teče rychlostí 5 kilometrů za hodinu. Když vypluješ ráno v sedm a celý den se budeš jen koukat, kudy jedeš, tak budeš hodinu před limitem, dokonce o 10 kiláků za cílem etapy.“ Pokračovat ve čtení „Maraton Praha – Drážďany (Slavia Water tour 2019)“

Přistálo mi na oný sociální síti zvadlo na přednášku, která navazuje na výstavu a vlastně ohromný (rozsahem i provedením) projekt Vltava – proměny historické krajiny.   Tento projekt mapuje stav krajiny okolo Vltavy před vznikem Vltavské kaskády a její změny.  Projekt je to neobyčejně rozsáhlý a propracovaný.

Přednáška byla skvělá, témata jsou patrná ze zvadla, sumarizovat ve stručnosti to snad ani nelze. V informačním centru v Chotilsku bylo narváno a kdo přišel, určitě neprohloupil. Pokračovat ve čtení „Stará Vltava“

Jako každý rok, i letos byly naplánovány a svolány Zimní Slapy, tedy akce převážně seakajakářů.  Na patřičných místech bylo pořadatelem ze slavného oddílu u ledáren v Bráníku vše dohodnuto a do cíle dovezená kadibudka.
V pátek večer jsme se poveselili tradičně v hospodě U Taterů. Ráno jsme proškrábli voko a vyrazili na třebenickou náplavku.
První co jsem po příjezdu k vodě viděl byl Zdeněk, jak si probíjí skrz led cestu k volné vodě. Zdeněk mi ve středu volal, jestli nebude přehrada zamrzlá. To jsem ho ujistil, že zkušenosti i veteráni akce se shodují, že po takových krátkých mrazech to zamrzlé být nemůže.

Mezitím na břehu probíhalo obvyklé chystací mrcasení.  Tam, kde kanoista položí do lodě loďák, banjo a nějaké ty kytary, nasedne a jede, kajakář dělá z toho samého dosti komplikovanou záležitost. Pokračovat ve čtení „Zimní Slapy 2023“

Zastavil jsem na kousku volné plochy u sjezdu ze skorodálnice a začal sundavat loď za střechy auta. Než jsem toto dokonal, zastavilo u mně jedno policejní auto a další dvě projely. Netečně, bez reakce, mají zde dost práce hlídat jestli v tom přehledném úseku nejede někdo o pár kilometrů ze hodinu víc.
Kousek chůze s lodí na ramenou po cestě a už jsem u vody. Břehy jsou strmé a hlinité a klasická směs tlejícího všeho možného a smetiště, ale nakonec se povedlo nastoupit bez nehody. Naproti ústí výpusť z čističky. Vizuálně je ta voda z čističky čistší, ale ani celek není úplně zoufalý takhle v zimě.

Na březích je řada mrtvých stromů, které z dálky vypadají jako smutná torza, ale zblízka poskytují útočiště řadě forem života včetně nutríí, které mají v patě tohoto pahýlu doupě.
Spousta stromů je popadaných do vody a projet se mezi nimi dá někdy jen obtížně, ale jde to.  Z jednoho stromu co ležel napříč od jednoho břehu k druhému jsem vytáhnul zaseknutou rybářskou třpytku. Tady v té změti třpytkovat musí být solidní peklo…  Pokračovat ve čtení „Krňák, aneb z pralesa pod zámek“